Les Quatre Charlots Mousquetaires
Štyria sluhovia a štyria mušketieri
Režie:
André HunebelleScénář:
Jean HalainKamera:
Claude RobinHudba:
Les CharlotsHrají:
Jean-Guy Fechner, Gérard Filippelli, Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Paul Préboist, Daniel Ceccaldi, Catherine Jourdan, Jacques Seiler, Josephine Chaplin (více)Obsahy(1)
Jeden za všechny aneb takhle si to Dumas určitě nepředstavoval! ... Čtyři sluhové a čtyři mušketýři jsou jednou z nejúspěšnějších komedií skupiny Les Charlots. Tentokrát se představí jako alter ego nejslavnější čtyřky světa. Jako sluhové čtyř mušketýrů se starají o to, aby se jejich slavným pánům nic nestalo, zdárně splnili své úkoly a vlastně za ně udělají veškerou práci a mnohdy jim dokonce zachrání život. Děj není třeba popisovat, snad jen zdůraznit, jak originálně je tento příběh vyprávěn. Například scény s kardinálem a jeho úlisným špehem páterem Josephem, který je při získávání informací nepřekonatelně vynalézavý, si asi Alexander Dumas takhle nepředstavoval... Les Charlots vznikla ze slibné hudební skupiny francouzských komediálních herců, která se proslavila především v sedmdesátých letech. Nejpopulárnější však byly jejich humorné písně a originální parodické komedie, které se ve své době staly zejména pro mladé kultovními filmy. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Tento snímek (a mluvím i o pokračování) je jiný, co se týče skupiny Les Charlots. Je to historická komedie, která vykládá známý příběh Tří mušketýrů po svém. Aneb, kde by byli všichni mušketýři bez svých sluhů. Filmy jsou peprnější i tím, že režie se ujal autor původní francouzské verze o Třech mušketýrech a vlastně střílí do svých řad. A je to vlastně původní verze filmu Andrého Hunebelleho rozdělena do dvou částí a z pohledu sluhů. Ústřední píseň filmu mi zní v hlavě dodnes. Jo, a konečně vidíme i šedou eminci, pátera Josefa. ()
Parodie na Dumasovi mušketýry nepovažuji za úplně nepovedené. Má to vtipná místa, i když ne ve všem mi humor Bažantů sedí. Občas to zachází do situací, které nepovažuji za vtipné a hodné smíchu, ale zase se musí ocenit určitá odlehčená hravost. A tak zjišťujeme, že nebýt sluhů Plancheta (Gerard Rinaldi), Mousquetona (Gerard Filipelli), Bazina (Jean Sarrus) a Grimauda (Jena-Guy Fechner), tak by se mušketýři nemohli proslavit. Svými úskoky zatápěli všem nepřátelům D'Artagmana (Jena Valmont), Athose (Yvan Tanguy), Porthose (Gib Grossac) a Aramise (Georges Mansart). Další postavy: královnina komorná Constance (Josephine Chaplin, která nemůže zapřít, že je setrou Geraldine), král Ludvík XIII (Daniel Ceccaldi), královna Anna (půvabná Catherine Jourdan), které tak rád sloužil Bazin převlečený za Angelinu, největší protivník kardinál Richelieu (Bernard Haller) spolu s přisluhujícím neschopným Rochefortem (Jacques Seller) a páterem Josefem (Paul Préboist), kterého považuji za trochu nešřastnou postavu vůbec. A nemůže je zastavit ani Bastila. ()
Komedie s Les Charlots jsem měl rád jako dítě a i jako dospělý se k nim rád vracím.Tahle parodie na"Tři mušketýry"patří mezi moje nejoblíbenější počiny Les Charlots.Je to dobrodružná a skutečně zábavná komedie se vším všudy a i po několikátém shlédnutí většina scén"neztrapní"a zůstává stále a příjemně vtipná.Ano,je to jednoduché a je to bláznivé,ale plní to svůj účel a divák se baví.Na tyhle komedie byla 70.léta 20.století velmi úrodná.Dnes aby člověk takovouhle komedii nechal vypátrat,neb je jich méně než šafránu.Tady dávám mušketýrských 70% a kardinálem být nechci. ()
Tři mušketýři nikdy nepatřili mezi moji nejvyhledávanější filmovou „látku“, ale byl jsem zvědavý, jak si s tím poradí čtveřice maníků z Les Charlots. No úplné zklamání to nebylo, ale jak již bylo řečeno, pánové to pojali dosti odlišným způsobem, než jsem byl u jejich předchozích filmů zvyklý, ubylo kvalitních humorných situací a tak to v mých očích vypadalo dost rozpačitě. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se tu párkrát nezasmál (zvláště při soubojích s gardisty), ale jinak jsem se u sledování i dost nudil. Josephine Chaplin byla ale okouzlující a tak mi to alespoň částečně vynahradila. Pořád se to ale udrželo v průměrných vodách. 50% ()
Tenhle film by mohl sloužit jako demonstrační ukázka toho, jak vlastně působí "zub času" v kinematografii. Když jsem to jako dítě viděl při premiéře, řval jsem smíchy od začátku do konce a byl jsem přesvědčen, že tohle je ta nejlegračnější komedie vůbec (a to už jsem měl za sebou hezkou řádku Funésovek, i leccos od Pierra Richarda, nemluvě o klasických němých groteskách, Laurelu a Hardym, i Chaplinovi!) No a teď, po létech, mi nezbývá, než konstatovat, že je to strašlivě křečovité, značně primitivní a vlastně úplně odfláknuté... Hodnocení je tedy průměrem obou dojmů. ()
Reklama