Šťastné údolí

Zpočátku nepříliš zajímavý příběh se postupně rozvine do působivého dramatu. 1) Široký záběr od vlastního vyšetřování přes soukromý život policistů i pachatelů vypovídá více o zúčastněných postavách, než o příběhu samém. To považuji za velké plus, aby bylo jasno._____ 2) Přirozené až naturalistické zobrazení běžného života i práce ve "šťastném" yorkshirském údolí je další předností snímku._____ 3) Temný až ponurý život hlavní postavy - policistky, plný depresí a nespravedlností, zajímavě kontrastuje s příjemnou celou, v níž tráví svůj čas odsouzený vrah - televize, knihy, stavebně oddělený sprchový kout s WC, slušivé tepláčky, časté návštěvy, telefonní hovory..._____ 4) Výstižné obsazení vrcholí hlavním padouchem: hraje ho 29letý absolvent teologie (!) v Cambridge přitažlivý James Norton (vrah Tommy Lee Royce). Další pěkní kluci: 32letý Karl Davies (syn seržantky Cavoodové Daniel), 30letý Shane Zaza (policista Shafiq Shah, Ind), Luke Williams (partner zabité policistky Ollie)._____ 5) Věk herců uvádím k datu vzniku první řady._____ 6) Psáno po dvou řadách._____ 7) Zajímavý koment: Ekdahl****. (21.02.2018)

Britská odpověď na seriálové Fargo. Opravdu velmi působivý, civilní a v oné předlouhé britské tradici sociálně kritický detektivní seriál v hlavní roli s policistkou ženou, která je zatížena nejen svou prací, ale i rodinnými problémy, ovšem na rozdíl od seriálového Farga chybí jakákoliv nadsázka a humorný prvek, Happy Valley je míněno zcela vážně...i přes svůj zjevně ironický název... Sonda do ženského světa, respektive do světa silné ženy, v němž téměř všechny mužské postavy mají negativní konotace, nebo působí slabošsky...záměr přistoupit empaticky k zobrazení násilí páchaného na ženách byl zjevně naplněn, je to místy ovšem poněkud jednostranný pohled... Nikdy bych nevěřil, že mne někdy takhle chytne tak nepokrytě feministická detektivka! Série 1: 90%, série 2: 90% (16.01.2018)

Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65% (04.12.2014)

Výborný krimiseriál z neokoukaného prostředí britského venkova, s netypickou ústřední hrdinkou - ráznou policajtkou ve středních letech, skvěle vygradovaný.....až do čtvrtého dílu. Ten je předčasným vyvrcholením první sezony, další dva díly už jsou jen antiklimax a roztahaný dojezd zápletky, kde policajtka už nemá uniformu a řeší se rodinné problémy (a vrah, násilník a feťák zatouží po otcovských povinnostech - wtf). Tj. to, co by Američani vměstnali do pětiminutového epilogu, tady má dvě hodiny, ale Britové mají na tuto podivnou narativní křivku zřejmě patent (viz seriál The Fall). (10.02.2018)

1. série Happy Valley jsem registroval více méně od doby prvního úspěchu, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Až nyní po pár letech to vybrala přítelkyně jako jeden ze seriálů, co by chtěla vidět a ještě, že tak. Jak u britských sérií bývá dobrým zvykem, tak i Happy Valley se daří zaujmout na jedničku. Hlavní představitelka, Sarah Lancashire, je ve své roli skvělá a původní zápletka zní věrohodně. Líbí se mi nečekané zvraty (třetí epizodu jsem nečekal) a znázornění toho, že už je pozdě na to, aby se zúčastnění dostali ven z problémů. Vážně jsem zvědav na to, co přinese druhá série, protože tahle mě držela v napětí po celou dobu a rozhodně jsem si její sledování užil. (26.03.2019)