Divoké historky

Prozatím asi nejlepší kino-zábava letošního roku. Šest velmi černohumorných (a občas i překvapivě brutálních) povídek, které spojuje motiv nasranosti a ztrácení nervů obyčejných lidí v obyčejných situacích, čehož výsledkem jsou vzápětí situace ne zrovna obyčejné. Jednotlivé příběhy jsou co kvalitou vzácně vyrovnané - některé se mi samozřejmě líbily o něco méně než další (u mě vede redneck, inženýr Bombička a hlavně nepodařená svatba), ale žádnou bych nenazval významným kvalitativním propadem. Pokud bych musel něco vytknout, tak snad jedině to, že občas mi vypointování příběhů či některé dějové zákruty přišly předvídatelné o něco dřív, než bývaly měly. Za to bodík dolů, ale jinak velké doporučení. (25.09.2014)

„Musíme něco udělat! Teď to jedí oba!“ - „Přidat více jedu?“ Divoké historky divákovi nabízí funkční mix originality, vypointovanosti, cynismu, škodolibosti, vyhrocenosti, černého humoru a nadsázky (a to v míře vrchovaté). Jediným větším rozdílem mezi povídkami je pak dávkování humoru (s tím jsem měl při první projekci trochu problém, napodruhé mi to už takřka nevadilo). 1.a 2. (to spiklenecké mrknutí!) povídka jsou dokonalé, 3. zas pro změnu stupňuje vyhrocenost na maximum (trochu u ní pokulhávají detaily, ale stále je to velká zábava, navíc vtipně vypointovaná). U 4. jsem zcela fandil hlavnímu hrdinovi, a to kafíčko a croissant jsem si vychutnal společně s ním (i když na můj vkus zůstal až moc „při zemi“), 5. (jež mě při první projekci docela zklamala) se mi napodruhé líbila podstatně víc (ta zlomyslná sociální kritika má něco do sebe) a co říci k 6. povídce…snad jen, že takhle stylovou svatbu jsem ve filmu ještě asi neviděl (navíc má milovaná skladba „Na krásném…“ byla použita velmi trefně). Po druhé projekci zvyšuju na slabších 5*. (08.03.2015)

Kdysi jsem navštívil psychiatra a se znepokojením se ho ptal, jestli jsem v pořádku, pokud dnes a denně čelím čím dál tím intenzivnějším tužbám zakroutit svým potomkům krky. Ujistil mě, že to patří k údělům téměř každého rodiče a má to taky. Jemu prý pomáhá alkohol a když už nebudu vědět, kam dál, místo sečných, bodných a střelných zbraní je lepší vytáhnout nějakou kuličku a žmoulat ji v dlaních do úplného uklidnění. Hrdinové argentinských filmových povídek ke smůle své či svého okolí kuličku nepoužívají a svým emocím dávají plný průchod okořeněný typickým jihoamerickým temperamentem. Tuhle černou komedii, která se dívá na neduhy společnosti a lidské slabosti s jízlivým nadhledem, považuju za nejpříjemnější filmové překvapení roku 2014. S humorem Divokých historek jsem se tak nějak ztotožnil a především hrdinovi první povídky závidím jeho nekompromisní tah na branku, protože jen málo z nás má schopnost tak dokonale věci dotáhnout do konce. Ze 6 povídek jich 5 považuju za vysoce nadstandardních, jedna poněkud nezapadá do poetiky a humoru celku a buď měl scénárista trochu přidat na nadsázce a komediálním vyznění, nebo ji měl vyřadit úplně. Ale to nic nemění na faktu, že i tenhle kousek o zkorumpovanosti systému jsem si užil, byť jinak než u těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. (02.12.2014)

Velká natěšenost udělala asi svý, takže se totálně rozsekanej necítím, ale všechny myšlenky na čtyřhvězdí definitivně šlape do země fakt, že jsem i po dvou hodinách chtěl nenažranej přidat. Španělsko se dá vyskloňovat na peru, na neznámém ale výborném obsazení, na černým humříkovi. Ten mě teda trošičku zklamal, čekal jsem o něco větší taškařici, ale vynahradily mi to hulvátské atributy jako všudypřítomný hněv, pomsta, cynismus a ironie. Stopážové nevyrovnaná šestka povídek je vyrovnaná kvalitativně, přičemž nemůžu jako většina nevyzdvihnout hixplo miniDuel, úsměvnou závěrečnou svatbu a do úvodu skvěle zvolenou čártr linku, která na svých pár minutách dokáže dobře skrytou pointou parádně navnadit diváka na to, co přijde v dalších dvou hoďkách. Malým bonusem jsou hunter&haunted titulky a závěrem snad jen jeden tip pro ty, kdo by neměly povídkového černohumra dost. Doporučuju, i když ten plnej je s přivřeným očkem. 85% (24.02.2015)

Aniž bych si četl, o čem snímek bude, očekával jsem, že všechny příběhy se v závěru nějakým způsobem propojí ve stylu 21 gramů či Babel, ovšem brzy mi bylo jasné, že se bude jednat o povídky, které bude spojovat pouze námět různých křivd a nespravedlností, což nakonec uvádí i místní obsah. Některé příběhy jsou zajímavější, jiné méně, ale nejslabší pro mě byl asi ten se sraženou těhotnou ženou. Naopak nejvíce mě zaujal předtitulkový příběh v letadle, mafián v restauraci, neslušný řidič, který v sobě měl vedle brutalitiy i něco humorného, povídka o špatném parkování byla poměrně předvídatelná a pravděpodobně nejsilnější, co se působivosti týče, byla svatba. (13.06.2015)