Divoké historky

Divoké historky předcházela pověst filmu, ze kterého byli nadšeni všichni kromě Františka Fuky. Tedy mě zarazilo, že jsem se zařadil po bok FF, i když z poněkud jiných důvodů. (asi) Chápu premisu filmu, ukázat lidi vystavené stresu, kteří v jeden moment to napětí již nevydrží, vybouchnou a divák spolu s nimi dojde zadostiučinění. Teoreticky u mě dobrý, s tím bych problém neměl. Problém jsem měl s tím, že většina těch, kteří se měli mstít, mi přišli jako **libovolná nadávka**, ke kterým jsem necítil naprosto žádné sympatie a jejich osud jsem jim místy i přál. Plná sál se smál a já jsem nechápal. (08.01.2015)

Radek Pasterňák a jeho banda se konečně dočkali svého filmu. Tento je ovšem tak divoký, že se k němu raději nehlásí. Být s fanoušky Buty v jednom éroplánu se skutečně nevyplácí. A následující historky nejsou o nic horší. Pokaždé máme co do činění s opravdu vyhrocenými situacemi. V podstatě podobně zaujmout dovede i inscenace české televize či divácké příběhy z Novy, ale zde je to podtrženo atraktivním prostředím Argentiny a neokoukanými herci. Mimo jiné. V kostce řečeno, jedná se o šest krátkých filmů, které za takové to domácí koukání rozhodně stojí. (02.05.2015)

„Musíme něco udělat! Teď to jedí oba!“ - „Přidat více jedu?“ Divoké historky divákovi nabízí funkční mix originality, vypointovanosti, cynismu, škodolibosti, vyhrocenosti, černého humoru a nadsázky (a to v míře vrchovaté). Jediným větším rozdílem mezi povídkami je pak dávkování humoru (s tím jsem měl při první projekci trochu problém, napodruhé mi to už takřka nevadilo). 1.a 2. (to spiklenecké mrknutí!) povídka jsou dokonalé, 3. zas pro změnu stupňuje vyhrocenost na maximum (trochu u ní pokulhávají detaily, ale stále je to velká zábava, navíc vtipně vypointovaná). U 4. jsem zcela fandil hlavnímu hrdinovi, a to kafíčko a croissant jsem si vychutnal společně s ním (i když na můj vkus zůstal až moc „při zemi“), 5. (jež mě při první projekci docela zklamala) se mi napodruhé líbila podstatně víc (ta zlomyslná sociální kritika má něco do sebe) a co říci k 6. povídce…snad jen, že takhle stylovou svatbu jsem ve filmu ještě asi neviděl (navíc má milovaná skladba „Na krásném…“ byla použita velmi trefně). Po druhé projekci zvyšuju na slabších 5*. (08.03.2015)

Několik méně či více šílených historek, které diváka rozhodně nešetří. Nevíte, jestli máte brečet, smát se a nebo to snad vypnout, abyste si zachovali zdravý rozum. Jenže ten adrenalin, který proudí pod kůží všech hrdinů nakonec rozhodne za vás. Tohle dokoukat prostě musíte. Každá z historek je při nejmenším průměrná, ale většina z nich je silný nadprůměr. Mě nejvíc nadchla svatba a pneumatika. 4,5* (01.03.2016)

Lubitzovo letecké intro spíše zamrazí, než pobaví a pak přijde sled bakalářských historek, po kterých by se Menšíkovi zamlžily brýle. Jejich společné body: cynismus, pomstychtivost, pochodová cvičení nervů v krizových situacích, čitelnost, nevýrazné pointy a následné mezinárodní přecenění. Svatba jak z Melancholie už přišla pozdě.. (29.07.2015)