Naqoyqatsi

K tomuto dielu som sa dostal náhodným prepnutím na Filmbox, počas nudného popoludnia. Najprv som si myslel že je to klip nejakého sfetovaného DJa. Potom keď nie a nie skončiť, som si ten klip zo zvedavosti vyhľadal na ČSFD. A len zírám "Dokumentární/Hudební" ??? Nemôžem si pomôcť, ale inak sa 90minútový sporič obrazovky hodnotiť nedá... Pardón. (19.11.2011)

Koyaanisqatsi: Největším dojmem z tohoto filmu, který ve mě zůstal po prvním shlédnutí bylo mé velmi časté kontrolování hodinek, jestli už se blíží konec. Proto předem říkám, že jsem ho zprvu nepochopila. Napodruhé mi ale představil neuvěřitelné (a hlavně neinscenované) vize režiséra. Pohled na opuštěný dům s vymlácenými okny byl záběrem hororu, který bych já označila písmenem A. Hudba, ač je sugestivní a k filmu se neuvěřitelně hodí, ve mě vyvolávala pocity hnusu, chaosu a beznaděje. I tak jí ale tleskám, protože hudba pro mě dostává smysl, až když ve mě nějaký dojem vyvolá a především zanechá. Pro teď sice k tomuto filmu říkám a nikdy víc ale sama tuším, že ve správnou chvíli na správném místě se na něj zase ( i když nemůžu říct s chutí) podívám. (17.05.2007)

Nejdřív mě napadlo, že kdyby dal kdokoli jiný do filmu tříminutový zpomalený záběr prostě na polorozpadlou budouvu, asi by to většinu lidí neoslovilo. V další sekvenci zas, že z těhle vizuálních efektů by se uživily počáteční titulky stovek amerických akčních filmů. A pak vojáci.. tenhle film má jasně za úkol vyložit myšlenku. PROČ??! Ve filmu by si měl každý dokázat najít svoje myšlenky, kdo tohle nedokáže, potřebuje filmy jako Nakoykatsi aby si nepřišel stupidní. Naštěstí to má dobrou kostru, zrovna když si člověk řiká, že by to po těch barevných šílenstvích chtělo odpočinek, film zpomalí. Přechody jsou vážně perfektní, timhle staví film moderní technice ultimátum. Ale zase, mimina. Sportovci sou daleko lepší. A zas pak ta část s lidma za tim, ježíši! Mam toho tuny před ksichtem denně, musim trávit ten zbytek volnýho času ještě abych na to zíral v bedně? Představte si že by v nějakym normálnim filmu byl pětiminutovej záběr lidem na ksicht. Ne, tohle je SYMBOLICKÉ, tudíž dobré. Dobré! Je mi to jasný. Tak, ńevydržel sem to a došel si pro pistácie, a film mě najednou začíná trochu víc bavit. Prosím, ať to skončí dřív než mi dojdou. Doprdele ty burgry tam! Parchante! Hej, před monitorem mi lítá moucha. Je leden ne? A co na monitoru? Nic, rakety, každému už snad dochází že exploze a násilí nejsou tou nejlepší cestou. To musí existovat FILM aby to lidem došlo? Ne, je to jasné, ale lidi to rádi poslouchají. A ještě radši to stále dokola řeší. Jako poselství. Protože jsou lidé co mají rádi poselství. Cítí se pak chytřejší a o mnoho rozumější než ostatní. Ale odkaz na Doom k tomu? Jsem nasrán! Vážně, teď jste mě pánové pěkně nasrali. Takový vymejvání, to neni dobrý ksakru. To je jako vinit Gigera za svý noční můry. Demence. Viňte náchylný blázny, ne produkty dohajzlu. A válečná oběť jedna, studiová verze. Jasný. Viděli ste Vrtěti psem? Já nedávno, jinak bych si na to asi nevzpoměl [ http://www.csfd.cz/film/5959-wag-the-dog/ ]. A ta hudbu už mě chvílema vážně vymejvá. Film se stává vítězem soutěže záběrů parašutistů s filtrem! Cože, je jediný? ASi proto že to vážně nikoho nezajímá. Vidim Nakoykatsi.. Co, film končí? Já to zvládnul! DOSLOV: Pokud to bude někdo číst, pravděpodobně budu zase poslouchat že jsem něco nepochopil. Právěže problém je v tom že to dobře chápu. A přesně proto mi přijde tak smutné, že myšlenky musí být podávány takovou formou, aby je pochopili i lidi, co pak mají tendence stavěj se co nejvýš nad ty, kterým to přijde samozřejmé. Přece víte proč jsou ty záběry tak dlouhé. Protože tvůrce vás má za debily. Chápete? Aby vám to došlo, opravdu každému. (01.02.2010)

Godfrey Reggio pompézně zakončil svoji "qatsi trilogii", která v různých formách konfrontovala lidstvo s přírodou. Stejně jako u předešlých dílů i v Naqoyqatsi podléhá divák čistě subjektivním vjemům, na jejichž různorodosti se podílí dosti abstraktní ztvárnění, prodchnuté hypnoticko-magickou hudbou z pera Philipa Glasse. Chvílemi až nepříjemně předimenzované záběry mohou působit chaoticky, ve spojitosti s nosným tématem filmu se ale není čemu divit. Život a technika (stejně jako život a boj a spousta jiných variant). Život v neustálém shonu, propojenosti, svázanosti, bezduché masovosti a válečné zuřivosti. A technika, která jde ruku v ruce s člověkem. Schopná mu pomoci, zároveň ho obtěžující či v nesprávných rukou stávající se věcí destrukční, přesahující rámec našeho chápání. Kdo přistoupí na režisérovu hru a nechá se unášet devadesát minut v něčem naprosto odlišném, nebude zklamán. Komu i po půl hodině bude připadat, že kouká na nekonečně dlouhý psychedelický videoklip bez špetky smyslu, může si jít raději číst. (22.03.2004)

Všichni to víme a je nám to v podstatě jedno. Budeme se rozplývat nad Reggiovou tvorbou (jejíž impakt by byl sotva poloviční, kdyby nebylo Glassovy hudby) a to je vše. Režisér má tudíž svědomí čisté (neb stvořil, k čemu byl vnitřně puzen) a divák má o čem přemýšlet (nebo alespoň předstírat, že tak činí). Je to dobré, je to zneklidňující a mnohé odhalující. Ale, že by zase až tak moc? A jsme na začátku:Všichni to víme a je nám to v podstatě jedno. Robert Holdstock kdysi použil metaforu seškrábnutí civilizace, bující na těle universa (vysávajíc a ničíc je) a vidlácká Pantera blahé paměti burácela: "Drag The Waters Of War Just Like Never Before" (spisovatel fantasy hororů i banda groove metalistů měli překvapivě pravdu a dokázali ji komunikovat účelněji než film cílený na mladé intelektuálské publikum). Agresivitu netřeba eliminovat, nýbrž transformovat. V intenzitu (třeba takovou jakou sluje Glassova muzika a na druhém konci spektra některé sludge kapely, či Killing Joke). V kreativitu. V hledání. V empatii. Bez uzardění i v charitu. V niterný pokoj přemáhající zlobu. V cokoli smysluplného. Toto je ryze osobní vsuvka a není míněna jako urážka Reggiových snah; prostě nesnáším ten všudypřítomný didaktický podtón (btw: Život je přece taky boj). Ale třeba se mýlím a Reggiovy pohyblivé obrázky mají větší sílu, než mi připadá. Peace. (26.09.2010)