Czechtuning: K oblakům vzhlížíme
Into the Clouds We Gaze
Obsahy(1)
Pach spálených pneumatik, semišové potahy a řev motoru, to je Ráďův svět. Oddaný milovník tuningu tráví se svým rozpadajícím se Fordem více času než se střídajícími se přítelkyněmi, jejichž společná záliba v nalepovacích nehtech není náhodná. Ráďovy dny bezcílně plynou - většinou je tráví drobnými opravami motoru nebo sháněním místa ještěrkáře v okolních fabrikách. Noci však patří dunícím tuningovým festivalům. V závodech sice většinou pohoří, ale tma laskavě maskuje velké nedokonalosti na Ráďově autě a ještě větší nedokonalosti v jeho prázdném životě. V kulisách severních Čech, upadlého regionu s vysokou nezaměstnaností a nechvalně proslulými protiromskými pochody, předkládá trpělivé filmové pozorování Martina Duška melancholický obraz jedné vyřazené generace mladých lidí. (Verbascum Imago)
(více)Recenze (62)
Jelikož v současné době pobývám na Ústecku a současně jsem na střední škole měl čest s individui, kteří před vyučováním túrovaly své fabie za vzdychotu prvaček, které toužily někoho podobného získat do užívání. Jenže to má i stánku stinnou - kupříkladu lančmít k snídani, k obědu a k večeři. A to fakt nechceš. 68 % ()
Nejdepresivnější dokument roku? Je opravdu smutné co přesně Martin Dušek zdokumentoval - neutěšený život v severních Čechách a bezcílné bloumání životem mladé generace. Tuningový úpadek je už jenom okrajový rámeček na velkém plátně. Safra, jestli tohle dělá se společností F&F série, tak vidle a pochodně na partu kolem Vina Diesela. ☺ Z technického hlediska bych potřeboval asi více, mám raději aktivnější přístup než "fly on the wall" pohled, ale byl jsem překvapen jak moc vyspělým a smysluplným dokumentem K oblakům vzhlížíme je. Na Duška a jeho další dokumentární počin si teď počíhám. 85 % ()
Vazim si toho, ze jsem se narodil s mozkem, a ze chci od zivota trochu vic, nez aby me nekdo nechal ridit jesterku. ()
Fanfáry pro sračku. Nesnáším individuum jménem Martin Dušek. Počínaje jeho příšerným zjevem, přes jeho způsob uvažování, který se odrážel v jeho moderaci Tečky páteční noci, až po jeho filmařinu, jak jsem teď nově zjistil. O čem tohle bylo? Z toho můžou mít radost za 50 let nějací sociologové, kteří z toho vyčtou, že někteří mladí kluci po roce 2000 měli hrozně rádi auta se spalovacími motory, a úpravami těch svých trávili většinu volnýho času. Věčně bojovali s prachama, a špatně se jim na severu Čech sháněla hokna. Ale co to mělo dát mě? Vážně, co mi to mělo dát? Dostal jsem jen další dílek bezobsažnýho Duška. Nic. Absolutní nic. Jedna hvězdička pro toho kluka, taky mohl fetovat nebo chlastat, sice ho tady vlastně imrvere zostuzovali, ale podle mě se nemá za co stydět- s těma levýma kartama, který dostal do vínku. ()
*** a půl ()
Ano, o těchto lidech víme, je to hrozné, jak žijí a tato reflexe je absolutně věrohodná! ()
Nemám rád blbečky, co zevlujou na benzínce ve starým golfu a poslouchaj divnou muziku. No Ráďův příběh mě docela pobavil, i když to byla taková malá osobní tragédie. ()
Sociální dokument, který mi stylem vyprávění ( nebo zaznamenávání událostí ) evokuje novou vlnu. Story o nezaměstnaném klukovi, který má své tuningové auto a tuningový svět , za jehož hranicemi to sním není moc slavné. Ukaž to!!! Co ukázala? Kozy!! ukázka hloubky světa, kde se pohybuje severočeská beznadějná mládež. ()
Top gear for losers. ()
Trochu smutné, jelikož film je "zábavný" jen díky nepochopitelným až absurdním situacím Ráďova poloprázdného života. Pro člověka městského typu těžko chápat. ()
Možná mě měl varovat komentář na DAFilms, že přečíst si popisek řekne o filmu víc než ho vidět. Ve zkratce: – celý film je to o tom, že chlapec mrhá život jenom kolem toho, že má obyčejnoé auto do kterého cpe nesmyslné tuningy – nemá prachy, nemá prachy, nemá prachy. Taky nemá práci, a nemůže ji sehnat. Když už ji sežene, nechá se vyrazit. Hrozně touží jezdit s ještěrkou, ale nikdo ho nechce zaměstnat – najde si (asi na demošce DSSS?) holku s malým děckem. Taky nemá prachy a taky není úplně chtrá, zato je sprostá jak on – nechá holku s děckem a najde si jinou. Taky je sprostá jak on, ale aspoň má práci – nic nedělá, jezdí na tuningové srazy a věčně doufá, že se svojí trapnou károu něco vyhraje a nikdy nic nevyhraje – jezdí autem (asi 70 % času filmu) – matka mu říká, že je pitomec, že nemá prachy ale pořád je cpe do auta. Hádá se s ní že je pro něj auto děsně důležitý a že nebude jezdit debilním autobusem nebo chodit pěšky, to stejně nikdo nedělá – jezdí v autě, nemá prachy Pointa nikde, žádné zvraty, žádný vývoj, prostě nic. Fascinující asi jen v případě že neznáte nikoho kdo nemá prachy ani práci a žije jen svým nesmyslným koníčkem. A nebo pokud jste někdo takový. ()
Dokument naprosto o ničem, tedy alespoň o ničem zajímavém. Taky nám bylo ''náct'', taky jsme ujížděli na tuningu a rvali prachy do aut, taky jsme jezdili na tunning akce. Ale takhle sprostě jsme nemluvily, ani nebyli tak líný. ()
Dokonalý exkurs do života, který nejspíše nechcete žít. Duškovi se povedlo vychytat kvantum úžasných momentů, které skvěle ilustrují život jednoho nadšence autotuningu. Opakující se situace jen podkreslují stereotyp tohoto typu života a bezvýchodnost situace, v níž se hrdina nachází. Nic neumí, práci nemá a to, co ušetří, vráží do cigaret a zejména do pojízdné popelnice, má povrchní vztahy s ostatními tunery a ženami. Dokument sám o sobě je velice povedený, nicméně jednu hvězdičku jsem ještě musel ubrat - přestože se snažím do hodnocení nereflektovat své sympatie či antipatie vůči hrdinům a dalším postavám, v tomto případě to bohužel nejde. /65%/ ()
Forman kdysi tvrdil, že právě proto, že miluje autenticitu a snaží se svými filmy k dokumentu přiblížit, nemůže je nikdy točit. Poněvadž aktéři kameru vždy vnímají, je potřeba situaci sehrát. Dnes už to dávno neplatí a dokumenty hravě nahrazují hrané snímky. Nejlepším příkladem jsou třeba dokumenty o Rómech, které jsou dle mého názoru daleko výstižnější než hraný snímek Cesta ven. K oblakům vzhlížíme je dalším důkazem. Pro mladé je dnes nechat se natáčet tak přirozené, že kameru vůbec nevnímají. Krásným příkladem je scéna, kdy se pár opije a pohádá. V jejich věku jsem se přesně takto hádával s partnerkou,ale jsem si jistý, že před kamerou bychom oba zmkli, i kdybychom měli v krvi 3 promile. Režisérovi to umožňuje předložit nám životní příběh chudého severu, který je tak autentický a vypovídající, že by se sním žádný stylizovaný scénář nemohl rovnat. Disko, chlast, auta, bída a rasismus. Sad life. ()
Ten dokument mi přijde víc jako smutné selhání celé společnosti. Není fér vysmívat se klukovi, kterej má rád auta. Nedozvíme se v jakých podmínkách ten kluk vyrůstal, proč si neudělal lepší vzdělání... Nicméně od režiséra to je dost neetický předhodit lidem něčí obnaženej život k výsměchu. Jasně, nikdo diváka nenabádá se Radkovi vysmívat, ale dost to k tomu vybízí. Musela jsem se na to podívat 2x. Je to síla a vede to dost k zamyšlení. ()
YOLO WHITE TRASH ()
Nadprůměrný dokument, jehož hodnotu sráží problematický vztah autora k pozorovanému. Dušek má dobré oko a cit pro sdílnost zachyceného okamžiku, ale pro získání svých obrázků neváhá jít (a někdy doslova, viz. Český žurnál) přes mrtvoly, vykořisťovat své protagonisty, zobrazovat je ve vší nevinné blbosti a využívat jejich blindspotu (tj. autor pozoruje a "ví", kdežto pozorovaný naivně pózuje u auta a neví, že není předmětem dokumentu o mladém nadějném automobilistovi, nýbrž o beznadějném looserovi). ()
Spíš tragický než tragikomický pohled na život na periferii, kde nedostatek smysluplných sociálních vztahů a životního směřování nahrazuje infantilní zamilovanost do staré fordky. Bezútěšné plynutí dnů naplněných prací v podřadných zaměstnáních a gumováním na asfaltu postrádá jakýkoliv vývoj; největší životní cíle hlavního hrdiny představuje vysněná obsluha vysokozdvižného vozíku či nákup spojlerů na dýchavičný automobil. Vyprázdněnost a únavná zacyklenost životů na diváka dýchá téměř v každém okamžiku, ať už sleduje bezduché srazy tuningových fandů, ohňostroje nebo výtrysk emocí na diskotéce. Nedostatek inteligence a sebereflexe se dostavuje v mnoha okamžicích, třeba když Ráďova první přítelkyně, účastnice protiromských pochodů, rezignovaně usoudí, že se jí vyplatí zůstat doma na sociálních dávkách, jak to dělají „morgoši“. (Od Radíka mimochodem dostane kopačky mimo jiné za svůj údajný cikánský přízvuk.) K drobných vrcholům filmu patří útrpné sledování, kterak nákupy a odpadky vozí hlavní hrdina na zadní sedačce auta, protože kufr má moc vytuněný na to, aby se do něj cokoliv vešlo. Režie Martina Duška je nejsilnější v tom, že nevzrušeně a z povzdálí pozoruje, do dění v dokumentu v rozporu s módou nijak nevstupuje — svůj film formuje teprve až ve střižně, promyšlenou skladbou záběrů. http://www.csfd.cz/film/374533-k-oblakum-vzhlizime ()
Výborný film pro masturbaci intelektu mistních uživatelů. ()
Jde k tomu asi zaujmout spousta jednoduchých a prvoplánových pohledů. Buď si můžeme stěžovat na přílišnou nudu a nechuť jít v dokumentu do větší hloubky, nebo se můžeme bavit nad tím, jací lidé také žijí kolem nás. Já ale viděl příliš mnoho z těch věcí naživo, abych se tomu smál. Zároveň tuším, že do hloubky nemá cenu chodit, protože tam dost možná žádná není. Někdo by možná rád, aby mu byla situace takovýchto lidí vysvětlena. Proč jsou na dávkách, proč nepracují, proč strkají všechno do jedné blbosti - a nemusí to být zrovna tuning. Jenže na všechno není třeba vypisovat projekt za státní peníze a dalekosáhle zkoumat, kde se stala chyba. Současný život v severních (ale i jiných) Čechách je prostě důsledkem strašně dlouhé šňůry událostí a dost možná s tím někdo něco udělá právě až ve chvíli, kdy uvidí hodinou totální vyprázdněnost tamních obyvatel. Vodka ve slevě, 40 korun na myčku a možná zbude i na pašovaný cíga za pade. A pak už jen snad zbývá se projet ve dvacet let starém autě zdevastovanou krajinou. Jsem sice lokální patriot, ale i tohle je bohužel můj kraj. ()
Související novinky
49. MFF KV – záblesky ze soutěžních sekcí
Po tiskové konferenci zaplavily web MFF KV v intervalu pouhých pár minut dlouho očekávané programové zprávy. Hlavní festivalový program přinese sedm světových a pět mezinárodních premiér. O… (více)