Země nikoho

Být pacifistou je nesmírně módní, z toho však pochopitelně vyplývá, že těch pacifisticky a protiválečně laděných snímků je taková kupa, že místo pro něco původního, originálního a oslovujícího se neustále zmenšuje, a proto mnoho protiválečných filmů, zvláště když nemají dostatek prostředků, aby alespoň znázornily kloudná jatka, vyzní prázdně, obehraně a zbytečně. Nemohu si pomoci, ale Země nikoho přes řadu dobrých míst nezadržitelně sklouzává mezi ty trochu nepovedené protiválečné snímky. Je tu satira, jistě. Dost ironie. Pokus o absurdno. Čistý, úsměvný humor. Všeho moc škodí, mnohem lepší by bylo, kdyby se Tanovič býval chytil jednoho z prostředků a propracoval ho do více podob a vyznění. Takto se jedná "jen" o slušnou oddechovku na pozadí znesvářených Balkánců. (06.04.2005)

Natočiť takú vážnu situáciu, v takomto poňatí, to sa musím naozaj pokloniť! Medzinárodný konflikt, ktorý je (bol) tak zložitý ako snáď nijaký iný a doteraz si na ňom mnohí trieskajú hlavy, by si zaslúžil iné, než toto satirické vyjadrenie, ale možno práve to je tým pravým zrkadlom, aké vojny potrebujú. Absurdnosť situácie, ktorá priamo útočí na vojnu samotnú, naberá spád až po strete vojakov v línii nikoho. Tu som sa bál, že to celé zostane len o tom jedinom zákope. Zapojenie Uniforu-u však malo fenomenálny účinok! Na miniaturizovanom priestore lepšie vyjadriť svetovú situáciu v podobnej forme som proste nevidel. Oscar bol teda určite zaslúžený. Aspoň z môjho pohľadu. 95%. (02.12.2007)

Příběh, který vystihuje válku na Balkáně naprosto přesně a věrohodně tak jak ho snad žádný film nevystihl. Jestli je Dubrovník perla Balkánu jejich historie tak tohle je perla Balkánu jejich kinematografie. Film přibral i velkou hromadu černého humoru a tak je příběh vyprávěn s větší sebejistotou k nesmyslnosti války. Nedivím se, že tento film vyfoukl Amelii z Mortmantu oskara za evropský film, takový komorní a přesto velký film se jen tak nevidí. Je vidět, že si autoři dokázali přiznat, že válka, která tam dříve probíhala byla nesmyslná a naprosto zbytečná, jejich mentalita je nádherně vidět v rozhovoru, kde je v bunkru bombardují a oni se tam hádají. --- Vaše televize ukazuje naše vesnice a tvrdí, že jsou vaše. (31.07.2006)

Páni kluci si hrají na válku, pobíhají po příkopech, hádají se, kdo počítá do deseti, pak se dohodnou a pokračuje se dál. Tady je sice na ty příkopy potřeba mapa Bosny a Hercegoviny, opravdové zbraně, jedna jednotka UNPROFOR, TV zpravodajství, někde nějaké to velitelství, ale nemohu si pomoct, kromě hraného komična v reálné nezáživné válečné zóně, to ve mě vyvolalo hlavně ony vzpomínky na atmosféru hrátek na vojáky. Tehdy jsme taky vedli vážné rozpravy. Někdo se zde podivoval nad Oscarem. Ani se nedivím, že se divil. Téma sice vážné, ale určitě ne díky této činohře. Satira o zbytečnosti a neshopnosti ano, ale taková nemastná neslaná, na ten poprask kolem. (až na úplně úplně poslední vzdalující se záběr filmu před titulky) (27.10.2005)

Tradiční balkánská škola se v rukopisu Danise Tanoviče nezapře. Umění na tragikomické situaci, která balancuje na hraně konkrétna a metafory, zobrazit neutěšený celek, je typický zejména pro Emira Kusturicu, nicméně Tanovič mu sekunduje více než zdatně. Zprvu humorný paradox o třech mužích, kteří se ocitnou v kleštích mezi bitevními liniemi Srbů a Bosňanů, přerůstá do absurdních rozměrů osobní i nadosobní tragédie, kterou "západní" svět, ponořený do své kvazi-mesiášské role, není schopen pochopit, natož vyřešit. Zemi nikoho můžeme číst jako brilantně natočené komorní drama, nicméně mnohem plodnější je vnímat ho jako výpověď o nelogičnosti jednoho konfliktu a neschopnosti západní civilizace být empatickou. Neutěšený závěr si v ničem nezadá s nejsilnějšími momenty Kusturicovy filmografie a je to právě ten fakt, který vytahuje moje hodnocení po dost nezáživném úvodu až k maximu. Zemi nikoho by měl člověk nejen vidět, měl by se pokusit vcítit do toho, co nám bez zbytečných nacionalistických vášní sděluje ten, kdo chápe více než zpravodajové masmédií. (05.11.2005)