Světlo mezi oceány

Sákryš, kam se tento film poděl. Tenhle společný projekt toho nejsympatičtějšího páru v Hollywoodu jsem vyhlížel dlouho a zasáhl mne od samotného začátku. Sice mě více bavila ta první půlka než ta druhá, ale celkově se jedná o dojemný propracovaný příběh, který překvapí absencí červené knihovny a nahlíží na zmíněné dilema z trošku realističtějšího směru, i když taky ne úplně. Nicméně vytříská z člověka emoce a ačkoliv by při jiném obsazení na mě film zřejmě takový dojem nezanechal, jsem za tyhle menší projekty velmi rád...9/10 (06.01.2017)

Po 20 minutách jsem byl znuděn a fakt jsem to chtěl vypnout. Ale rozhodl jsem se dívat dál a nakonec se z toho vyklubal zajímavý příběh. Vlastně se dá říci, že kdyby to nebylo tak zdlouhavé a příběh tak natažený, tak by si to i zasloužilo více než 3*. Ale bohužel film vyšel v takové podobě, jaké vyšel. Každopádně příběh je silný a chybu udělal Tom, že se rozhodl tu událost nenahlásit. Měl to udělat i přes to, že by tím naštval ženu. Pak samozřejmě dilema skutečné matky, jestli si svou dceru nechat (přesto že ji nepovažuje za matku) anebo ji nechat s „náhradní“ matkou (o které si myslí, že je její skutečná). Do téhle situace bych se fakt nechtěl dostat. (14.10.2018)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)

Strážiť maják kdesi na konci sveta je vysnená práca pre nejedného introverta. Nikdy som nechápala, v čom ale spočíva oná "náročnosť" tej práce (okrem neustáleho súboja s vlastnou psyché v snahe nescvoknúť sa). Vo dvojici sa to ale už ťahá lepšie. Technická poznámka spočíva v tom, že každá rozumná žena by po prvom potrate išla v tehotenstve radšej asi na pevninu. To nič nemení na tom, že tento film je zjavenie, aké sa vyskytne len raz za čas. (21.12.2016)

Mám k tomu poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu je to obdivuhodně pomalu plynoucí, až skutečně máte pocit všech těch uplynulých let (rozhodně to působí mnohem delší než to ve skutečnosti je; ovšem v dobrém slova smyslu), na druhou stranu si to z předlohy bere jen ty stěžejní okamžiky bez omáčky kolem čili to působí jako osnova melodramatických tklivých klišé plných Sofiiných voleb, které být použity v mexické telenovele, tak se jeden umlátí smíchy. O závěru jak z jiného filmu/žánru ani nemluvě. To proč to nakonec funguje tak dobře, je režijní vedení, genius loci bezútěšných lokací (kdo jiný než jejich mistr Arkapaw) a především na tak emocionálně vypjaté melodrama sympaticky utlumené herecké výkony. (26.12.2016)