Světlo mezi oceány

Pro někoho je tento film romantická epopej, ale pro mě ta absolutní doslovnost ve všech ohledech, která zároveň způsobuje abnormální délku, byla neuvěřitelně ubíjející. Samozřejmě uznávám, že herecké výkony jsou skvělé a námět není vůbec špatný. Do toho prostředí je jedna velká pecka, protože jsem vůbec neměl pocit, jak kdybych byl v Austrálii. Spíš jak kdyby mě vítr zavál na Severní Hebridy. Tudíž musím uznat, že atmosféru tento film opravdu měl. Vztah Michaela a Alicie mi ale na druhou stranu přišel hodně přitažený za vlasy. Respektive neříkám, že ne nepravdivý, jen mám pocit, že film si hodně upravoval, aby z něj vymáčknul maximum. To, že ani jeden z nich nejedná racionálně, bylo zřejmý už od počátku. Jenže jak se pak k tomu stavěli, to mě vysloveně udivovalo. No a jak se k tomu ještě připletla Rachel Weisz, tak bylo jasné, že tenhle film pod dvě hodiny prostě nepůjde. A i když jsem byl hrozně zvědavý na závěr, tak musím říct, že tak dlouhé romantické drama jsem dlouho neviděl. Jak doslovně, tak vjemově. (16.01.2017)

Po 20 minutách jsem byl znuděn a fakt jsem to chtěl vypnout. Ale rozhodl jsem se dívat dál a nakonec se z toho vyklubal zajímavý příběh. Vlastně se dá říci, že kdyby to nebylo tak zdlouhavé a příběh tak natažený, tak by si to i zasloužilo více než 3*. Ale bohužel film vyšel v takové podobě, jaké vyšel. Každopádně příběh je silný a chybu udělal Tom, že se rozhodl tu událost nenahlásit. Měl to udělat i přes to, že by tím naštval ženu. Pak samozřejmě dilema skutečné matky, jestli si svou dceru nechat (přesto že ji nepovažuje za matku) anebo ji nechat s „náhradní“ matkou (o které si myslí, že je její skutečná). Do téhle situace bych se fakt nechtěl dostat. (14.10.2018)

Opravdu krásně natočená, excelentně zahraná zasraná telenovela a pateticky vykalkulované porno pro viktoriánské panny, kluky v tangách a hysterické prudérní matky, vyměňující si denně při hřadování na emiminu recepty na nejlepší zásyp proti opruzeninám, o tom, jak si pyjonýr Míša Bednář pořídil s Alicí Ústupnou na majáku kukačku. Emočně analogické k situaci, kdy se snažíte vytřít si prdel časopisem Žena a život. Je to sice hezky barevné a plné ukrutně poutavých srdcervoucích skutečných příběhů padesátek v rozpuku, které nikdo nechce mrdat jen proto, že jsou tlusté, hnusné a smrdí, ale když to má posloužit k jedinému vhodnému účelu, kurevsky to škrábe, a není to zrovna srdce, co vám pak krvácí. Když už se tedy nebudete mít u čeho cpát Rafaelem, škrábat si netknutého bobra nebo vzlykavě smrkat do rukávů nevkusně růžového županu s kočičkami, pusťte si raději něco nepocákaného vaginálním šlemem sester Brontësaurových. Téma nedávno vkusně, heterosexuálně, svižně a nerakovinotvorně zpracovali Dánové a ani se u toho nebudete hodinu kousat nudou, než slizký Míša po vyčerpávající sajbrsexuální korespondenci s romanticky přimhouřenýma očima našroubuje přes rezistentní útesy svůj Bouřlivý maják do notně zaneseného přístavu lásky na zádech monotónně funící panny Alice a geneticky znuděný plod to pak raději zabalí před termínem. (08.01.2017)

Strážiť maják kdesi na konci sveta je vysnená práca pre nejedného introverta. Nikdy som nechápala, v čom ale spočíva oná "náročnosť" tej práce (okrem neustáleho súboja s vlastnou psyché v snahe nescvoknúť sa). Vo dvojici sa to ale už ťahá lepšie. Technická poznámka spočíva v tom, že každá rozumná žena by po prvom potrate išla v tehotenstve radšej asi na pevninu. To nič nemení na tom, že tento film je zjavenie, aké sa vyskytne len raz za čas. (21.12.2016)

Sú filmy, pri ktorých viem, že sa asi nedočkám nejakej výraznejšie atraktívnej zápletky, ale musím ich vidieť, teším sa na ne a nakoniec ani trochu nesklamú a The Light between oceans patrí presne medzi ne. A tak síce za tie prvé dve tretiny sa toho vlastne zase ani tak moc neudeje, ale pozerá sa na to veľmi dobre. Celý čas sa to nesie v príjemne pomalom tempe a film ponúka hlavne možnosť užívať si výbornú atmosféru, atraktívne prostredie malého ostrova s majákom a dvoch skvelých hercov. Michael Fassbender a Alicia Vikander, ktorí by to bez problémov utiahli aj samostatne, nie to ešte spolu. Navyše aj ich postavy sú nielen zaujímavé, ale aj perfektne zahrané, takže tu nemôžem mať žiadnych výhrad. A aby toho nebolo málo, predsa len časom vstúpi do popredia aj ten dôležitý dejový prvok, ktorý oboch hrdinov, ale vlastne aj diváka postaví pred zásadnú otázku a aké zachovanie sa je vlastne správne, pričom si to viditeľne pripravuje pôdu pre väčší priestor. To sa nakoniec presne aj stane a tak dejovo najbohatšia posledná tretina je u mňa paradoxne aj najslabšia, ale inak je tiež dobre zvládnutá a zaujímavá, pričom veľký priestor dostane aj dalšia moja obľúbenkyňa, Rachel Weisz, len mňa jednoducho viac bavila tá atmosféra majáka a dvoch postáv, ktorí si žijú relatívne pokojným životom mimo civilizácie. Režijne sa tomu tiež nedá absolútne nič vytknúť, ale to som aj čakal, Derek Cianfrance je kvalitný režisér, čo už dokázal aj predtým. Takže The Light between oceans nie je ten typ filmu, ktorý by som chcel pozerať opakovane, ale určite nebudem hodnotiť horšie, to jedno pozretie som si rozhodne užil a som rád, že obaja títo skvelí herci si popri tých komerčných projektoch nájdu čas aj na niečo menšie a väčšinou aj kvalitnejšie. 77% (04.01.2017)