Hrdina

Čína už dokázala, že hlavním prvkem jejich filmu je estetika. Estetika snad ve všem, v čem může být. Dokonce i ve smrti. Nádherná a hluboká hudba. Překrásné boje, kde spíš než o násilí jde o hru těla-jako balet nebo tanec. Hrdina se pyšní hlubokou myšlenkou, uměleckými scénami a strhujícími boji. Navíc závěrečná smrt hlavních aktérů může trhat srdce i bez zbytečných amerických udělátek (rozumějme nekonečný infantilní brek, řev...). A právě v té jednoduchosti je síla (03.10.2009)

Hrdina není obyčejný film, není to ani úplně klasický bojový film, je to přímo BÁSEŇ, nádherná a okouzlující báseň. U takových filmů se nelze pozastavovat nad fyzikálními zákony, nebo si stěžovat na trochu tenčí scénář, člověk se musí poddat a nechat se očarovat jak orgastickou formou, tak povznášejícím obsahem a věřte mi, jde to snadno. Barevný koncert okvětních lístků, souboje v mysli, tisíce letících šípů, podstata boje s mečem odhalitelná skrze kaligrafii - jak nadpozemsky krásné? Až mi to bere dech. Hrdina je jeden z nejlepších, resp. dost možná úplně nejlepší film o bojovém umění. Poskytuje doslova nezapomenutelný zážitek a to nejen díky své vizuální stránce, která v okolí svého žánru nemá konkurenci... "Proč jsi můj meč neodrazil? Jen tak jsem tě mohl přesvědčit" (jen doufám, že já jsem vás dokázal o kvalitách tohoto uměleckého díla přesvědčit, aniž by bylo nutné mě propíchnout mečem). 10/10 (04.09.2008)

Vynikající po vizuální stránce, krásná hudba. Mile mě překvapila i trochu složitější struktura příběhu, takže jsem měl o čem přemýšlet. Tygr a drak se mi ale líbil více - byl přeci jen poetičtější a emotivnější - v Hrdinovi nebyly postavy tak propracovány, aby mě jejich osud nějak zvlášť do/zajímal. Rozpačitý jsem z poselství filmu aneb účel světí prostředky. Já nevím. (03.07.2003)

Filmová báseň splétající jednotlivé zpěvy, každý trochu jiný než ten předchozí, dohromady obrazem, slovem i hudbou. Bombastické výtvarné pojetí a zajímavý vypravěčský styl, trocha filozofických otázek, síla ducha a přesvědčení, jímavá hudba od Tan Duna, to vše mluví pro Hrdinu. Pro mě ale stále zůstává na vrcholu Tygr A Drak, a těžko říct, zda je to jen tím, že první dojem bývá nejsilnější. I tak ale mám pro Jeta Li, ale především pro Tonyho Leunga a Maggie Cheung plných 100%. (09.03.2006)

Jak to tak vypadá, tak v Číně platí jiné zákony, než ve zbytku světa. Teď nemyslím zrovna zákon o vedoucí úloze Komunistické strany, ale fyzikální zákony jsou na východě Asie zřejmě porušovány stejně lehce, jako u nás ty kriminální. Zatímco lze ale jen těžko očekávat, že by Číňané prožívali filmové orgasmy u českých krimifilmů, Češi (soudě podle hodnocení ostatních kolegů) při pozorování levitujícího Asiata dosahují filmově-uměleckého (a možná i jiného) "vyvrcholení". Co se týče mé osoby, mě tento druh východoasijské produkce nechává naprosto lhostejným. Podívám se, dám maximálně tři hvězdičky, podivím se nadšení ostatních a vracím se pokorně k leckdy až trapně nudné, vesměs ničím překvapivé, někdy až sebe samu parodující, ale tak nějak srozumitelnější hollywoodské produkci. Holt, na tuhle asijskou mentální úroveň jsem ještě asi nedospěl... Ale legenda je to jinak pěkná. :-) (20.06.2005)