Hrdina

Ak poznáte staročínske legendy a rozprávania o nich, kde je veľa fantazijnosti a príbehy sú v nadľudskom ponímaní, tak budete unesený. Toto bol môj prvý film tohto typu. Preto som musel dať predtým len za tri, no po ďalšom pozretí už som neodolal. Krásna výprava, kamera a nádherné nasnímanie farebných exteriérov. Svojské bojové scény nie každému sadnú, no pozerať na ich choreografiu vystačí. Všetko to podporovalo detailne premyslené scenárové prerozprávanie a Jet v hlavnej úlohe. 80%. (13.09.2007)

Choreografie bojových scén je opravdu úchvatná (například scéna boje v opadaném listí, nebo předvádění bojovníkova umění deseti kroků v knihovně) ovšem jen do té doby, než herci začnou lítat a skákat desítky metrů. Tohle už mě vadilo u Tygra a drakaa v tomto filmu je to ještě "horší". Prostě digitálně upravovat bojové umění Jet Lia, které je samo o sobě excelentní mi přijde jako samoúčelné. (30.06.2003)

"A warrior's ultimate act is to lay down his sword." Obdivovatelům pohyblivých obrázků, kteří považují film ve své primární čistotě za výsostně vizuální umění, předkládá "Hrdina" přímo rajskou pastvinu v barvami hýřících poetických výjevech. Ústřední myšlenka historického eposu - Celé podnebesí - v sobě sice ukrývá vzácně povznášející ideu se silným morálním přesahem, příběh samotný je zde ovšem složkou významově až druhořadou - vždyť je také v průběhu filmu opakovaně popřen a zpětně odlišně vyložen. Mohlo by se zdát, že forma bude neřízeně válcovat obsah, ale není tomu tak. Vizuální podoba snímku, jakkoliv omračující a dominantní, nepůsobí přeplácaně a účelově, ale svou prostotou a jednolitou barevnou střídmostí, která určuje charakter každé jednotlivé dějové části, překvapuje výslednou jednoduchostí a stylovou čistotou, v níž je ponechán i dostatečný prostor pro hrdinsky oduševnělé dialogy. "Hrdina" se musí chápat jako filmová báseň o pěti slokách, jež je vedle slov vyprávěna především oživlými malbami, zahalenými hudbou tradičního, mýticky starodávného hávu. Skutečným vojevůdcem a sjednotitelem filmu je režisér Z. Yimou. Není mu zatěžko v zájmu efektu "divákova padající čelist" poručit větru a dešti; on řídí každý záchvěv vlasu vlajícího ve větru či pohyb kostýmů při bojových (baletních) exhibicích; pod jeho upřeným dohledem se v dokonalé synchronizaci šikují statisícové armády, aby hned v následujícím okamžiku své vůdčí postavení na plátně nenásilně, zcela přirozeně, propůjčily jediné kapce vody dopadnuvší na studenou tvář milované ženy. Přese všechny klady by "Hrdina" nebyl úplným dílem, nebýt obydlen skvělými, výrazově silnými postavami. Především Bezejmenný s kamennou tváří Jet Liho, Zlomený meč s vědoucíma očima Tony Leung Chiu Waie a Sněhová vločka s mrazivě krásnými rysy Maggie Cheung, nejpůvabnější ženy, která kdy v přítmí kinosálu uchopila rukojeť meče... (12.08.2011)

Čo sa týka monumentálnosti, v podstate porovnateľné s Hollywoodom. Krása obrazu (jesenné lístie), súzvuk melódie, bombastická akcia (pár filmových scén so šípmi som už videl, ale TOĽKO šípov... uff), zaujímavý príbeh, meditačné okamihy vzpierajúce sa sedliackemu spôsobu uvažovania a príjemné herecké výkony (no áno, snáď aj Jeta Li). (29.03.2006)

Ambice, velikášství a megalomanie, nic z toho není Zhangovi cizí, ale přitom nějak zapomíná na své postavy. Neustálé zpochybňování jednotlivých příběhů neústí nic v jiného, než ve zkratkovitě vykreslené charaktery všech dotyčných, které pozbývají poslední šance na ztotožnění s divákem (čili se mnou). Film, jak nejlépe vypéct císaře, se u mě nakonec zvrhnul na film, jak nejlépe vypéct diváka. Asi jsem se měl posadit na zadek z efektních bitek a vymazlených záběrů, ale bylo to asi tak stejný zážitek, jako když se člověk bez řidičáku dívá hodinu a půl na to, jak neustále dokola jezdí tucet aut značky Ferrari. (25.01.2008)