Rocketman

Sex, třpytky a rock n' roll.... Aneb naprosto geniální fantazijní muzikál, který nejenom oslavuje nadpozemskou hudbu krále soft-rocku, Eltona Johna, ale zároveň je i (doslova) nepřikrášlenou terapeutickou rekapitulací jeho tragikomického života. Neskutečně opojný, pohlcující a eskapistický zážitek, který jen tak neuvidíte. (01.06.2019)

Bude to znieť veľmi divne, ale ako tínedžerka som počúvala len dva druhy hudby: extrémny death metal (čiastočne aj black metal) a Eltona Johna. Ten chlapík má nepopierateľnú charizmu, jeho skladby sú fakt sofistikované, kvalitne zahrané na klavíri a vôbec neomrzia, ani po mnohonásobnom vypočutí. Jeho škandály ale už prehrmeli v 70. a 80. rokoch, takže touto stránkou jeho existencie som sa nezaoberala. Podstatná vždy bola hudba. Tá je vlastne podstatná aj v tomto filme, skladby sú perfektne rearanžované a hoci sú obohraté ako melódia starého verklikára, tu vôbec nenudia. Herecký výkon hlavného hrdinu je na Oscara, takisto kostýmy. Pre fanúšikov doslova povinnosť, pre ostatných zaujímavý a dynamický životopis. (24.08.2019)

„Nie je to len o zmene mena. Je to o tom, aby si zabil toho, kým si bol, aby si sa stal tým, kým si vždy chcel byť.“ Bavilo ma to viac, ako Bohemian Rhapspody (od rovnakého režiséra a na podobnú tému). Kým to bol skôr hudobný film, toto ide viac do muzikálu (áno, je v tom rozdiel a to taký, že gigantický). Mne sa páčia obecne skôr hudobné filmy, než muzikály, napriek tomu sa mi Rocketman páčil viac a to predovšetkým vďaka tomu, že Elton John mi pripadal sympatickejší, ako Freddie Mercury. Čo je dosť zvláštne, lebo od neho poznám dve-tri pesničky (z toho jednu z Levieho kráľa) a ako človek mi nie je nejako extra blízky. Je ale pravdou, že ho registrujem až od doby, kedy už bol nazvime to v pokročilejšom veku, kým tento film ho ukazuje prevažne ako mladíka. A nie len tak nejakého mladíka, ale mladíka v podaní Tarona Egertona. Orol Eddie ide do úlohy naplno, žiari v nej, je skvelý a rýchlo si ho obľúbite. (20.08.2019)

Hudební biografie, nebo muzikálová show? Rocketman chce být oboje a snaží se životní příběh Eltona Johna podat jako film, ve kterém se řeší jeho závislosti a traumata, ale kde zároveň lidé tančí uprostřed ulice. Hezky se na to kouká, dohromady to ale moc nesedí a především skutečně dramatické scény úplně nefungují, protože zkrátka není dost času na to, aby je tvůrci dokázali patřičně prodat. Vypadá to ale moc hezky a zní to ještě líp. Jen to prostě klouže po povrchu a chce to především bavit. Samozřejmě nebudu tvrdit, že to je špatně, ale já bych chtěl přeci jen trošku víc. (29.05.2019)

Svět těm pánským kolonoskoperům prostě nerozumí! A tak tu máme v podstatě obvyklé, stokrát obehrané homolkaní dalšího slavného hormonálně dysbalancovaného bukanýra, který se topí v prachách, může si dovolit prakticky cokoliv a nikdo ho nijak nehomofobuje, nicméně zlý svět nechápe jeho citlivé a tolik osamělé homonitro, ostatní řiťopichové jsou jen prospěchářské a zlomyslné homoklády, tudíž mu zoufale chybí homoláska, což je skvělý regresní mechanismus k tomu, aby jeden začal chlastat, fetovat a chovat se jako promiskuitní homohovado. Ovšem na straně druhé Elton Ližkules Džon, Sýr a Řiťíř britského degenerátoria, ukázal, že je docela kůl buzna, a na rozdíl od nedávné Květnové cenzury Bulsary to na sebe vybalil pěkně naprudko, a to včetně péra, zde mimořádně oslizlého, Bobo Stárka v prdeli. Buzikálová čísla jsou poměrně vkusně a netrapně vkomponována do děje a ten Vejn Rúny se homorole zhostil skutečně se ctí. Počítám, že v rámci Stanislavského metody trávil půl roku před natáčením večery v baru U modré ústřice, dokud si neuhnal hemoroidy, a je skutečně vynikající. Takže poměrně zábavný, příliš neretušující, skvěle odehraný a slušně odsejpající homoživotopis autora homopopových kolotočářských cajdáků, u nichž nepochybně vzal pod nátlakem roztoužených Rocketmenů za své nejeden řitní věnec, jakož i věneček mnoha romanticky rozněžnělých nevkusných otylých starých panen při útocích zoufalých zoofilů. (06.08.2019)