Rocketman

Eltona jsem nikdy neposlouchal. Pustil jsem si film jen kvůli tomu, že psali na webu, že bude možná lepší, než Bohemian Rhapsody. Mimochodem, nikdy jsem neposlouchal ani Queen. My odchovaní stylem DISCO, jsme měli jiné idoly. Co se týče filmu Rocketman, já tedy nevím, ale po shlédnutí u mne zůstal pouze pocit, že Elton je naivní šlapka, feťák a alkoholik... (10.07.2019)

„MUSÍŠ ZABÍT TOHO, KÝM SES NARODIL, ABY SES MOHL STÁT TÍM, KÝM BÝT CHCEŠ...“ /// Elton John… znám, znám… to je ten zpěvák, co vlastnil FC Watford (kdysi s ním hrála v poháru Sparta a postoupila…). Ale co zpívá… (jasně teď jsem si nastudoval, že jako ten Lví král by bez něj nebyl taková pecka, ale…). Když už se rozhodnu něco sledovat, jsem schopnej tolerovat hudbu, která mi moc neříká. Scény s bukvicema… to už je na hraně, ale když von… dobrá! Je to takovej videoklip, kterýmu vládne „pan divný“. Celkem dost se rozmáznou ty jeho bolístky, takže jde až o poetický vyrovnání se s minulostí. Celkem se mi to líbilo a dokonce jsem poznal ten poslední song! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám (dalšího) mistra sebedestrukce. 2.) Od filmu čekám tři věci: zkurvenou rodinu, drogy a homo sex.. 3.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.08.2019)

Možná jsem jen dlouho neviděl dobrý muzikál. Možná je Rocketman, rekapitulující život Eltona Johna formou extravagantní hudební terapie, zatím opravdu nejlepší americký hraný film tohoto roku. Retrospektivní ohlížení se za klíčovými okamžiky něčího života je sice u biografických dramat běžné, ale zde funguje skvěle právě díky explicitnosti terapeutického rámce. Zatímco jiné životopisné filmy jsou pojaté jako terapie pouze implicitně, Rocketman svou „léčebnou“ strukturu s přijetím vnitřního dítěte staví na odiv, podobně jako hlavní hrdina svými třpytivými kostýmy nijak neskrývá, že je „queer“. Elton se během skupinového terapeutického sezení, které pojímá trochu jako další ze svých vystoupení, postupně stále víc obnažuje (v doslovném i přeneseném významu) nikoliv proto, aby nakonec sundal všechny masky, ale aby obě složky své osobnosti, introvertní a extrovertní, citlivou a klaunskou, Reggieho a Eltona, skloubil a dokázal konečně přijmout sám sebe. Dospívá k tomu skrze sérii odmítnutí blízkými lidmi (otec, matka, Sheila, John), kteří jej naopak přijmout nedokázali. Životopisem natočeným jako podle příručky Rocketman není také zásluhou spektakulárních hudebních čísel, a) oživujících vyprávění při každé možné příležitosti glamrockovou estetickou a vtipnými a nečekanými nápady (vznášení Eltona i diváků během Crocodile Rock, nápodoba videoklipu z osmdesátých let u Still Standing), b) vyjadřujících, co se hrdinovi honí hlavou a c) přispívajících k hladkým přechodům mezi jednotlivými etapami Eltonova života. Muzikálová čísla, rušící hranici mezi realitou a fantazií, filmu zároveň i během vážnějších momentů dodávají dost lehkosti na to, aby se zvrhl v další příběh o tragickém osudu jednoho trpícího homosexuála. Rocketman by sám o sobě byl v rámci žánru skoro bezchybně zvládnutým filmem, při srovnání s nedávnou, vůči protagonistovi krajně neupřímnou a homofobní snůškou klišé a stereotypů Bohemian Rhapsody je mistrovským dílem. Zatím to paradoxně vypadá, že film se fanouškům Mercuryho filmového životopisu nelíbí kvůli tomu, o co se Singerův film ani nepokusil - je stylizován v souladu s projevem ústřední postavy. 85% (23.05.2019)

Řada lidí to bude asi srovnávat s Bohemian Rhapsody. Přeci jen oba filmy májí velmi podobný námět, má je na svědomí stejný režisér a navíc oba filmy dělí od sebe zhruba půl rok, což není zas až taková doba, aby to k tomu srovnávání nesvádělo. Rukavice vhozena - Challenge accepted! Jde se na to: << Bohemian Rhapsody vs. Rocketman >> ->HUDBA|1:0| U Bohemian Rhapsody si budete říkat tuhle taky znám, zatímco u Rocketmana si budete říkat, kdy už bude hrát nějaká co znám. ->VTIP|1:1| K popukání není rozhodně ani jeden film, ale přeci jen Rocketman si na nic nehraje a samotný Elton je ve filmu občas ztvárněn jako solidní pako. ->AUTENTICITA|1:2| Všichni vědí, že jak Fredie tak i Elton rozhodně nebyli žádné neviňátka. To co se však jeden film snaží spíše neukazovat, tak to ten druhý ukazuje zcela bez obalu a otevřeně. ->UVĚŘITELNOST|1:3| Z Bohemian Rhapsody ta adorace osobnosti a stavění pomníku, ať už lídrovi samotnému či rovnou celé kapele, stříká na sto honu. U Bohemin Rhapsody už během sledování filmu máte určité pochybnosti a po shlédnutí prostě neodoláte nutkání si ověřovat, co ještě byla pravda a co byl jen čistě scénáristický výstřelek pro větší líbivost filmu. Rocketman vám svým pojetím v muzikálových scénách naznačuje, tady to takto mohlo být a toto se zúčastněným zrovna asi tak mohlo odehrávat v hlavě. ->DOJEMNOST|2:3| Jeden se z toho vysekal a druhý nikoliv. To se trumfuje i šťastným a spokojeným životem dosti těžko. ->HERECKÉ VÝKONY HLAVNÍCH POSTAV|2:4| Jak Rami Malek, tak i Taron Egerton se s nelehkou roli popasovali na výtečnou a oba herecké výkony jsou skromně řečeno fenomenálně brilantní. Jeden z nich to však měl vzhledem ke scénáři přeci jen o malinko těžší. ->HERECKÉ VÝKONY OSTATNÍCH|2:4| Když nehraje hudba a nezpívá se, tak je to velmi vyrovnané, ale jakmile začne show, tak má u mě Rocketman navrch a to přestože nejsem muzikálový typ. ->ORIGINALITA|2:5| Oba si hrají na biografický příběh, jen jeden z nich má ale i přímo fantasy muzikálovou linku, ve které se jen naznačuje. ->PODBÍZIVOST|3:5| Bohemian Rhapsody si jde od začátku tvrdě za svým, ale jaký by to byl film, bez těch všech hitů okolo? A máme tady konec: Moc nechybělo a skončilo to debaklem. Jsem na 99% přesvědčený, že tady na CSFD i na IMDB bude mít ve finále vyšší hodnocení Bohemian Rhapsody, to však ještě neznamená, že je to i lepší film. (05.06.2019)

Žijící legendární pěvec tak trochu záviděl zesnulému legendárnímu pěvci ze stejné geografické líhně, že má vlastní film, a tak si vydupal životopisný muzikál, v němž bude dvě hodiny svádět osobnostní boj se závislostmi všeho druhu, psychickými démony a řídnoucí kšticí. Pokud znáte tvorbu Eltona Johna (alespoň povrchně), máte vyhráno. V podstatě se jedná o muzikál, kde se hudebních čísel vyskytuje nemalé množství. Nečekejte žádné popisky s jednotlivými časovými obdobími, absentují i názvy vydaných hudebních alb, nedočkáme se všech jeho (zásadních) hitů (Nikita, Cande in the Wind jen v krátkém orchestrálním úryvku a i na další hitovky se také nedostalo), což je škoda, koncertní vystoupení se omezí jen na kratičké vsuvky, které ovšem celkem věrně imitují někdejší slavná koncertní show, jak se přesvědčíme výtažkem v závěrečných titulcích. Elton coby Taron Egerton na začátku filmu v jednom ze svých extravagantních kostýmů napochoduje na sezení terapeutické skupiny, načež se začne odvíjet jeho (tak trochu halucinogenní) životní příběh, prokládaný fantaskními prvky a hudebními interpretacemi jeho písní, doprovázený máti, ztvárněnou Bryce Dallas Howard, která by ho musela porodit už v osmi letech, následuje průlomový přesun z Anglie do USA a vše vrcholí autentickým klipem I´m Still Standing, do něhož je Egerton coby Elton John digitálně "vložen", což působí poněkud uměle a divně, a s delikátním finále "Bohemian Rhapsody" to prostě nelze srovnávat, načež se moc ani nedá vyhnout srovnání těchto dvou po sobě jdoucích hudebních filmů. Podstatný rozdíl tkví v tom, že Elton stále žije. A "práská" na sebe nevídaně, takže se prezentuje coby citově strádající a osaměním trpící osobnost, co je odvržena rodiči, polyká "dobroty" a ve volném čase otřásá základy heterosexuálních praktik, načež svoji sexuální identitu zkouší nalézt i u opačného pohlaví, takže mu zazvoní i hetero svatební zvony. Poblíž má textaře s tváří Jamieho Bella, s nímž se nikdy nepohádal a pojí ho s ním celoživotní přátelství, ovšem k poklopci si neuváženě připustil i vypočítavého homosexuálního manažera Richarda Maddena, takže má o důvod víc proč psychicky strádat. Celý film ovšem obývá senzační Taron Egerton, který interpretuje Eltonovy songy osobně, zabarvení hlasu i zjev nemá smysl řešit, ale něco z originálu se dá v jeho podání určitě nalézt. Dexter Fletcher byl do Bohemian Rhapsody naprosto nenápadný režisér, dnes jej klidně označím za specialistu na hudební filmy. Taron Egerton moc dobře udělal, když s ním ve své kariéře opětovně spolupracoval, a společně dali vyniknout i třetímu z party, kameramanovi George Richmondovi. Vznikl pozoruhodný a svérázný hudební film, co měl smůlu v tom, že Bohemian Rhapsody bude navždy před ním. 9/10 (29.09.2019)