Papírová města

Už při vstupu do kinosálu mi při pohledu na věkovou kategorii diváků bylo jasné, že zřejmě opravdu půjde o další perfektně zpracované romantické teen drama, podle bestsellerové knižní předlohy, jejíž autorem je jeden z předních spisovatelů nynější doby!!! Ale ejhle, bohužel, ono to tak asi úplně nebylo. Film se po celou dobu stopáže jakýmsi prapodivným způsobem snaží hrát na komedii s lacinými vtípky, které by měl asi každý dnešní náctiletý pochopit. Jediný kdo se v kině ale smál, byly bohužel dvě (pravděpodobně devítileté) holky vedle mě, které po prvních pěti minutách odešly, jelikož si uvědomily, že jsou vlastně na špatném filmu (Arthura a Minimojové hráli v ZOO). Kromě téměř jednotvárného a nicneříkajícího děje, který se vztahuje pouze na hledání jedné jakési divné holky, která v obličeji tak trošku připomíná spíše mužskou podobu neandrtálce z reklamy na Loreal, se vlastně ani nic neděje. Partička nejlepších kamarádů, v jejíž čele stojí zamilovaný zoufalec a grcající patvor se žene na kraj světa aby našla osobu, která vlastně ve finále ani nikoho nezajímá. Osobu, která za sebou zanechává stopy proto, aby ji nikdo nehledal a nejezdil za ní. Konec. Dobrý, že? :-) (24.07.2015)

Predloha od rovnakého týpka čo napísal The Fault in Our Stars (Na vine sú hviezdy) a zhodou okolností si tu zahraje Nat Wolff a mihne sa aj Ansel Elgort, ktorý už hrali v spomínaných hviezdach. Toto mi síce nepríde, tak zaujímavé, ako Na vine sú hviezdy a dlho som váhal s hodnotením, pretože zo začiatku som si k tým sopliakom nevedel nájsť cestu, ale ku koncu som zistil, že sa vlastne nenudím a teda ma to zaujalo. Záver bol síce fajn, ale až moc sa uskromnil s jednoduchosťou. A keby Cara Delevingne vyzerala trošku viac žensky a sexi bol by som spokojnejší. S prižmúrenými očami teda dávam o jednu navrch za Halston Sage. 75% - 4* (28.10.2015)

Už první slova mladičkého vypravěče – Věřím, že na každého čeká zázrak – vyšlou signál, že cynikové by měli vyklidit sál, jímž se za okamžik rozlije sladkobolná nálada dospívání. Do sousedství se právě přistěhovala rodina s holčičkou, jejímuž kouzlu kluk odnaproti propadne: na první pohled a navždy. Protože je jiná; miluje záhady. Navíc její noční výprava za sériovou pomstou, kdy jí mladík dělá řidiče, průvodce, důvěrníka i lokaje, působí dost dětinsky, třebaže některé typy odplaty nezapřou originální důmysl. Společně působí jako Bonnie a Clyde za časů nevinnosti včetně tance vysoko nad městem.Zkrátka Papírovým městům stačí typ zážitku „nic proti ničemu“, který se ve finále halí do nostalgie v duchu vzkazu Johna Greena: „Chtěl bych, aby diváci při odchodu z kina měli hlavu plnou vzpomínek na to, co obnáší být mladý a zamilovaný.“ (07.07.2020)

Další film, od kterého jsem čekala daleko víc. Hlavní hrdinové mi sice padli do oka, ale nějak to nestačilo na to, abych dala 4 hvězdy. Role Nata Wolffa byla na můj vkus až moc naivní. Být zamilovaný do holky, která vlastně neví, co chce a kdo ví, jestli to někdy vědět bude .. To není zrovna extra výhra. Konec filmu mě taky docela zklamal .. I když to asi bylo lepší než klasickej trapnej happy end. Ale pořád si myslím, že by se to dalo zakončit líp. Lepší 3 hvězdy, 60%. (09.12.2015)

Fight Club meets The Virgin Suicides. Podobně jako v případě TFiOS jde, v mezích žánru, o vkusnou zábavu se sympatickým obsazením, chvályhodným poselstvím a patrnou snahou dekonstruovat některé konvence filmů pro teenagery. Podobně jako ve TFiOS zde dospívající mluví jako dávno dospělí, tón vyprávění není konzistentní, vypravěčův knižní komentář předžvýkává všechny důležité myšlenky, mnohé scény nadbývají a některá klišé jsou porušena jen za tím účelem, aby mohla být naplněna klišé jiná. Pokud bychom ve srovnávání s předchozí adaptací Greenova románu pokračovali, Papírová města mají díky hudbě a přesnému střihu rozhodně lepší rytmus a svou neobvyklou vyprávěcí strukturou (prolog, tři akty s vlastními překážkami a vyvrcholením, epilog) nás neustále drží v očekávání, co bude dál. Na „záškodnickou“ komedii o pomstě plynule navazuje komedie středoškolská, která vyústí v road-movie, jejíž tečku tvoří kritika stereotypních rolí, které dívkám v teenagerských filmech zpravidla náleží. Ačkoli cca po 40 minutách zmizí z příběhu, Margot de facto zůstává až do konce hlavní a nejzajímavější postavou vyprávění, která zdánlivě určuje směr Quentinovy cesty k objevení sebe samého a představuje klíč k ústřední myšlence (jak naznačuje i filmový plakát nebo obálka prvního amerického vydání knihy). SPOILER. Teprve ve finále vyjde najevo, že celé dobrodružství ve skutečnosti nebylo předem připravenou hrou – tu z něj ve vlastních očích učinil Quentin, zaslepený vlastním konstruktem ideální dívky. Právě sebe-uvědomělé závěrečné upozornění na ambivalentní postavení žen v teenagerských filmech (díky nim se mužští hrdinové mění, ale samy svůj příběh nemají) mi na Papírových městech přijde nejpodnětnější. KONEC SPOILERU. Aby byla metaforická rovina příběhu (důležité nejsou nereálné cíle, za nimiž se ženeme, ale to, co máme) srozumitelnější, vypomáhají si tvůrci midcultovými odkazy na Bílou velrybu. Jinak se ovšem přehnané důležitosti a předstírání hloubky dokázali vyvarovat komediální nadsázkou a odbočkami ke gross-out komedii. Také jejich zapracování do vnímavého příběhu o vystoupení z naší komfortní zóny dělá z Papírových měst osvěžující přírůstek do kategorie filmů pro teenagery. Spadat do cílové divácké skupiny, byl bych nadšen. Takhle jsem "jen" příjemně překvapen. 70% (23.07.2015)