Dokonalý šéf

Film o ničem. Hlavní hrdina by zasloužil nakopat, nesympatický idiot, který tráví svoje dny sněním o tom, že si pořídí restauraci a když se mu to nějakým zázrakem podaří, tak sní o tom, že dostane tři hvězdičky a mezitím řve na všechny kolem sebe a je na opakovanou ránu pěstí. Jídlo mi nic neříká a ani Bradley to nezachránil. 2* (21.06.2016)

Ke gastronomii mám vskutku daleko a vlastně jsem asi ani pořádně neviděl (kromě výživného, ale více feel good orientovaného Chef) žádný film z tohoto prostředí. Jenže tak ladně podaný a navíc skvěle obsazený kousek jsem opravdu nečekal a dlouho odkládal. Uvítal bych pouze více mé oblíbené Alicie Vikander, ovšem Bradley Cooper byl naprosto neskutečný ve všech polohách a tu roli šéfkuchaře se vším všudy jsem mu naprosto věřil. A se Siennou Miller mají úplně neskutečnou chemii mezi sebou. Zíral jsem, jaký skvost jsem si málem nechal ujít...9/10 (02.04.2016)

Vaří se v časopisech, rádiu, televizi, teď už i v kině; no já se bojím, kdy mně nějaká Dobromila začne kvedlat vařejkou v posteli. I když absolutně netuším, co kdo vidí na těch srandovně narafičených kupičkách vprostřed talíře o průměru autobusového volantu, ze kterých ať mi nikdo netvrdí že se nají, tak musím uznat, že jsem se bavil. Bradley si u mě udělal oko, a tak mu k těm třem Michelinkám přidám čtvrtou, aby taky někam dojel. (30.10.2015)

Jo, jo, vysoká gastronomie! Úplně totéž, jako byste si pořídili předraženou, totálně luxusně vypadající štětku, která by vás dvacet minut naprosto fantasticky velezkušeně rozkuřovala a velkohubě u toho slibovala vše z fuckt nezbedného pornokatalogu, oč jste se kdy styděli požádat i tu nejotrlejší amatérku, aby si náhodou nenatrhla šlachy nebo se ji neucpala Eustachova trubice. A pak náhle, těsně před tím než byste se kulantně rozdováděn chystal vrhnout na tu nevázanou multiotvorovou speleologii, by si prostě sbalila to perfektní pozadí a pár okouzlujících trojek, beze slova se zdekovala a vám zbylo jen urputné pnutí v egu, neodolatelná chuť na řízek a pravice pro pláč. Už čtení jídelního lístku slibuje nezapomenutelný orál. Třeba takový flambovaný Kachní konfit alá Bourguignon, façon du chef, na archivním Romanée-Conti s Foie Gras, zdobený strouhanými lanýži, smržem, prémiovým fromážem Bleu d'Auvergne a sypaný dušeným marockým šafránem je rozhodně něco, do čeho jste zatím jazyk nikdy nestrčili, vaše chuťové buňky začínají šílet, ty dva litry obluzen nadšeně vysolíte, objednáte a při slastném čekání si mohutně slintáte na fiží. A pak před vás ten francouzsky mluvící tučňák se snobským výrazem okázale postaví sněhobílý talíř velikosti mlýnského kola, v jehož středu se povaluje nějaká ubohá dvougramová mrdka, ze které by se tak tak nažral leda podprůměrný Pygmej a co vypadá jako žluté muší hovno polité petrolejem, do něhož někdo s autistickou přesností osově souměrně zapíchal piliny a kousky pokrčeného použitého hajzlpapíru. A nakonec to přesně tak i chutná. Prostě dva litry v prdeli, hlad jak sviňa a vy se ze všech sil snažíte před odchodem do Mekdonalda zachovat v tom Grandrestaurantu dekurvum a neuroticky neumlátit toho nafrněného pikolíka naleštěným clochem. Pak ale z kuchyně vykoukne arogantní kokot Bredly Kůpr a se samolibým úsměvem odpálí zbytky vaší sebekontroly otázkou, jak vám chutnalo. Ač tomu do loňského, naprosto blaženého Chefa chybí kaloričtější jídlo a trocha komediálního nadhledu, je to filmík veskrze příjemný, svižný, zajímavý a dokonce prost sračkoidní romantiky, co vás taky neméně mile a citlivě pohladí po žaludu. Pardon, vypadlo mi tam „k“. Ale i tak místy způsobuje naprosto stejné gastroenteriální tenze, hlasitou kručivost, nadměrné slinění a nutkavou chuť to na chvíli stopnout, vypravit se do špajzu a uplácat si z jeho nedbale doplňovaného obsahu, tedy dvou ztvrdlých rohlíků, soli, kečupu, pepře, kostky masoxu, prošlé konzervy trenčianských párkov s bielou fazuľou, zelenajícího gothaje, sifonové bombičky a octa nějaké to Les escargots bourguignonne au parfum d'anis avec Dom Pérignon 1992. Takže se před sledováním opět raději pořádně nažerte. Já, jakožto budoucí věhlasný kritik restaurací, tomu bez váhání pálím čtyři zasloužené myšulínské hvězdičky. (25.05.2016)

Ráda vařím a nadšeně sleduji pořady o vaření a o jídle obecně. Na krásně poskládaný talíř koukám podobně ráda jako na obraz v galerii. Gordon Ramsay je můj hrdina. To všechno nejspíš způsobilo, že se mi Burnt vlastně docela líbilo. Krásně nasnímané interiéry, nádherná jídla a mumraj restaurační kuchyně - to jsou věci, které food nadšenec ocení. Film dost trpí tím, že rozehrává několik zcela zbytečných příběhů najednou, které nakonec vyznívají velmi plytce a neukončeně. Zápletka je velmi primitivní a předvídatelná. Coopera jsem stále ještě nepřijala jako herce, kterého bych mohla brát vážně, takže se sem vlastně docela hodil. Rozhodně nedoporučuji sledovat s prázdným žaludkem. (13.07.2016)