Rodinný film

Příšerně nudné, prvoplánově rádoby artová slátanina, která ačkoli neosobní a chladná pojede na city, však na city méně pozorného diváka, poněvadž jiný ví přesně, o co jde. Mladé herky z pana režiséra sice uchcávají "och toť geniální vizionář!!!" , já jim jejich nadšení neberu, ať se daří, děvenky! No mně se takto vykalkulované scénáře nelíbí. Zlaté Mádlovo Pojedeme k moři nebo Na střeše. Tam vidím mnohem větší potenciál, který možná souvisí s lepší znalostí českého publika. Laskavou poetiku, kterou do svých filmů jemně dávkuje je čímsi, co já osobně ráda ocením. Ano, chválím režijní a scénáristickou práci Mádla. To jsou věci, co? (23.09.2019)

Hojnost natahovaných záběrů (ne)zaplácne mělkost zápletky a zůstanou jen pořádné artové kudrny. Rozumným řešením, jak se zbavit nudného a zdlouhavého procesu, by bylo film pojmout coby půlhodinovou povídku. Ano, ponechat odhalené kozy Elišky Křenkové i vyždímané pytlíčky Vandy Hybnerové, ochránce psích plemen nechat v nejistotě a ukázat světu, že i český film má na působivou kameru a atraktivní dovolenkové destinace. Jen v žádném případě by neměl devadesátiminutový snímek působit dojmem tříhodinovým. Nejdříve se ve vlnách oceánu ztratí Roden s Hybnerovou, působí to strašně depresivně, už jsem si uvazoval smyčku, ejhle, náhle je dvojice živá a zdravá, jen je nezdravě opálená v obličeji, a bez dalšího vysvětlení se ocitá ve své domovině. V druhém dějství se rozjíždí další deprese, na ostrově umírá hladem, vyčerpáním a steskem rodinný pes, ejhle, je v posledním tažení, ejhle, film končí scénou, kterak si Robinsoni přebírají psa živého a zdravého. Jediným dramatickým prvkem filmu tak zůstává zjištění, že Roden není tata svého filmového syna. Tenhle úsek se až příliš nápadně podobá staršímu snímku "Operace mé dcery". Abych nezapomněl, mládež se po odjezdu rodičů baví - máme zde dvě cesty výtahem v úplné nahotě, neretardovaný studující syn se doma prohání na koloběžce a působí s ní lomoz, což vadí sousedům, hraje se flaška, jde se na diskotéku, dozor nad nimi si bere Martin Pechlát. Slovinec Olmo Omerzu je člověk, od něhož nějaký jiný film ani vidět nepotřebuji. Jedna jeho artová onanie mně bohatě stačila. 5/10 (19.06.2019)

Olmo Omerzu možná není dokonalý scenárista, ale ví o čem chce točit a má promyšlené, jak by to mělo na diváka působit. A evidentně na jedničku zvládá práci s herci. Takže si film vědomě udržuje od postav trochu odstup, protože nechce být řadovým melodramatem, a z emocionálního hlediska z toho nejlépe vychází pes. Ale v každém případě je to film, který mi za pár dnů nevyšumí z hlavy (90%). (28.02.2016)

Jestli si pan režisér chtěl natočit dětské porno, spletl si trochu škatulky a parketu. Artovými střihy a záběry se dětské porno netočí. Jinak bych chtěl vidět dětičky někde kdovíkde (taky jste měli problém zjistit, jestli odletěli rodiče, nebo děti?), jak si k obědu popíjejí víno, jezdí nazí ve výtahu... (pro jaké rodiny je vlastně film určen? Pro horních deset tisíc?) A rodiče pak v pohodě na jachtě skypují rovněž nazí... Takže možná i gerontofilní porno... Osobně si myslím, že režisér by měl navštívit svého psychologa a sexuologa a nezatahovat do svých problémů diváky. Kašlu mu na ně. (16.04.2017)

Jiný film. Obsazení se mi až na Karla pozdávalo, u něj prostě nevím, ten jeho lajdáckej projev už se pomalu začíná zajídat. Překvapila Vanda a její vnady na skypu a mužské oko potěšila výtahová hra (konečně nápad ze života) v podání Elišky Křenkové. Některé její scény jsou hodně vzrušující, v tomhle filmu se na ní moc pěkně dívá. Psí dobrodružství je něco navíc (pozitivně, některé záběry jsem obdivoval), ale jednoznačnou devizou filmu je to neustálé napětí způsobené tím, že nevíte, jak to vlastně je, a taky překvapeních je tu dost. Na otázku, jestli Daniel Kadlec, říkám jasné: ANO (byl dobrej) (18.08.2016)