Muž, který poznal nekonečno

Má dříve fotografická paměť si s matikou nikdy netykala. Tam to chtělo logiku a ne ukládání dat po paměti nebo slovíček či letopočtů. A tak zatímco jsem dějepis a literaturu i nějaký ten jazyk zvládal hladce, matika byl krutý boj. Vždycky jsem obdivoval blázny co si večer sednou a jen tak si něco počítají. Můj táta byl také takový. Náhledem přes rameno jste zjistili, že je baví jen tak něco, co by jste nespočítali ani z donucení  u závěrečné zkoušky na vejšce i kdyby jste museli. A nebo by jste to dali, ale dřeli by jste na to jako koně půl roku. A oni si sednou místo k telce v noční ztichlé kuchyni kde ruší jen hrčení lednice, vezmou bloček, starou propisku a jedou...  Stránku za stránkou. A ještě si libují jaká je v té matice krása. Je smutným znakem lidstva, že své geniální potomky většinou dokáže ocenit až po jejich smrti a mnohdy i až několik set let poté. Ti mají mezitím často hrob neznámo kde.  Často zašli v bídě dost šílenou smrtí, nemici či dokonce smrt hladem nevyjímaje. Ramanujan je další z té řady geniálních  nešťastníků. Dnes by jej v Anglii asi vítali, ale přijet do impéria před první světovou válkou si jistě koledovalo o nejeden ústrk a rasistickou poznámku. Bohužel Britové se takto nadřazeně chovali ještě dlouho poté a ač Indy a Pakistánce nakonec vzali na milost, Poláci a Češi (ano my co jsme jim pomohli zachránit Albion před Luftwaffe v časech nejtěžších) jsme dnes pro ně póvl z východu. Smutné. Já mám tyhle filmy obzvláště z Indie moc rád. Dnes jsem to měl skoro 4D. Venku indické vedro a u sledování mne ovíval větrák. Chlazená limonáda na stole a venku už chybělo jen troubení slonů, nebo řev tygra. Bohužel se v Indii film odehrává jen krátce a zbytek děje divák stráví s hrdiny v poněkud sterilním a až zapšklým prostředí univerzity v Cambridge. Je zajímavé, že J. Irons byl svému protějšku docela podobný i bez většího líčení. Patela mám rád ač ač se to nezdá :-) je Angličan jak poleno. Pro tyhle filmy je ale jako stvořený. Samotný příběh má jednu velkou vadu a tou je naprostá absence emocí i napětí. Hardy Ramanujana tak tvrdě drtí žádostmi o důkazy bez špetky jakéhokoliv citu, že se to přenáší filmem i na diváka. Závěrečný proslov na univerzitní půdě s tím už nezvládne zhola nic udělat. Je dobře, že se točí tyto filmy. Člověk se zase něco dozví a pro Indii je to myslím velmi důležité. A v časech Srinivasova života to musel být po návratu ještě před nezávislostí Indie národní hrdina. Příjemná byla i hudba ve filmu. Ale v součtu je to jen za tři prvočísla. * * * (24.07.2022)

Chyba ve filmu: v okamžiku bombardování se objevuje nad městem vzducholoď Zeppelin. Za normálních okolností Zepeliny bombardovali z vyšší výšky než byl výškový dosah standartních letadel. Důvodem výšky byla právě bezpečnost před útokem latadel. Výška s sebou ale nesla velkou nepřesnost bombardování a přinášela spíše psychickou újmu pro obyvatele než jiný vojensko-strategický význam. (05.11.2017)

Významné pohledy, ztrápené pohledy, obdivné pohledy, smutné pohledy. Utrpení mladého vyjukaného Inda v bezvadném obleku a super sestřihem. Všichni tam jsou, ale nikdo nehraje. Fakt jsem se bála dívat do konce, jak velké klišé mě ještě potká. Vlezlá hudba podtrhuje trapnost a patetičnost scén. PS: Výběr hlasů do dabingu mi silně navozoval pocit, že se dívám na dokument z cyklu National Geographic. (27.02.2017)

Protože jsem se právě vrátila z dovolené v Indii,tak mi ten film strašně sednul.Připomněl mi právě zažité věci,protože Indie se lety tak rychle nemění.Způsob myšlení, kastovní systém a lidé jsou stejní.Film se sice zaměřuje hlavně na pobyt v Anglii,přesto mi udělal radost.V Indii si Srinivasa Ramanujana váží a je možné jej spatřit na indické známce. (09.02.2020)

Tento rok je skutočne veľmi zaujímavým. Musím priznať, že som už stihol vidieť veľa dobrých filmov, no zaujímavejšie je, že ich tohto roku nachádzam zväčša tam, kde by som ich asi v prvom momente nehľadal. A do tejto kategórie by som určite zaradil aj "The Man Who Knew Infinity." Nielen mám z filmu pocit, že dobre rozpráva o svojej téme, ale aj herci tomu dodávajú presnú charizmu akú to potrebuje. Jeremy Irons v role G. H. Hardyho bol absolútne vynikajúci a uveril som mu to v úplne každom momente filmu. Je to priam dokonalé. Dev Patel je tiež skvelý a uveriteľný vo svojej role. A nakoľko sa film sústredí najmä na nich dvoch a ich priateľstvo, tak je z filmu skutočne vynikajúci film. Zlyháva podľa mňa len v pár momentoch. V prvom rade mám pocit, že niektoré postavy profesorov sú tu vykreslené trošku stereotypne. Nerozumiem úplne niektorým motiváciám niektorých hrdinov. Pretože jediné čo je ich motiváciou je predsudok. A trošku tomu úplne nerozumiem. Toby Jones ako Littlewood je tiež zapamätateľný, no potom sú tu aj postavy, ktorých mená si vôbec nepamätám. Nemyslím si, že je to zlé, ale akosi by som možno od nich chcel vidieť trošku viac. Ale na druhú stranu, potom by sme mali menej Ramanujana a Hardyho. A myslím si, že centrum filmu tu má byť a je to tým pádom v poriadku. A možno by som chcel vidieť trošku viac ešte z jeho životu v Indii. Minimálne po jeho návrate. Ale sú to trošku už len hľadania maličkostí, ktoré by sa dali aspoň trošku ohodnotiť ako negatíva. Inak je to podľa mňa výborne natočené, ide to plynule, postavy sú zaujímavé a je tu veľa momentov, ktoré skutočne stoja za to. Podľa mňa je to určite film, ktorý stojí za to vidieť. Hodnotenie: A- (14.08.2016)