Záletník

Velmi příjemná lehká komedie o čtyřech přátelích středního věku a jejich sexuálním životě. Hlavní postavou je úspěšný Étienne (dobrý Jean Rochefort), poctivý vedoucí pracovník ministerstva a milující manžel, kterému zpřehází život naruby půvabná žena Charlotte (Anny Duperey), dráždící všechny jeho živočišné smysly. Poznává jiná zákoutí svých tužeb a rafinovaným způsobem jde za svým cílem. Oparnosti není nikdy nazbyt a tak se dostává do všelijakých zapeklitých situací, ze kterých ale vychází s přirozeným elegantním šarmem. Vytrvalost nakonec přináší konečný úspěch, i když s nečekaným překvapením a otevírá jeho cestu lamače ženských srdcí. Další z přátel: Daniel (Claude Brasseur), který nechtěně odhaluje svoji pravou sexuální orientaci, lékař Simon (Guy Bedos) s nevšedním vztahem se svojí matkou Mouche Messina (Marthe Villalonga), a který se setkává s vdanou paničkou, a nepolepšitelný sukničkář Bouly (Victor Lanoux), kterého do depresí přivádí pouze očekávaný útěk manželky. Z dalších rolí zaujme především Marraine (Louise Conte), Étiennova sekretářka, která si marně dělá naděje na milenecký vztah se svým šéfem. Přátelé se setkávají, aby se ve chvílích zábavy proměňovali v malé nezbedné kluky, baví se, podporují se, rozebírají své životy, které si s patřičnou elegancí vychutnávají. Příjemné pohlazení všedních dnů. (16.11.2011)

Není divu, že Záletník je nejúspěšnější spoluprací Jeana Rocheforta a Yvese Roberta. Skvěle napsané dialogy, perfektně vypointované situace, hudba Vladimira Cosmy a především Rochefortův výkon. Gene Wilder v americkém remaku nebyl špatný, ale Jean Rochefort působil tak krásně neohrabaně a přitom přirozeně, v některých scénách ve mně vyvolal smích jenom svým pohledem. Zábavné mi přišlo, jak ve skutečnosti velký milovník a chovatel koní zahrál jezdecké dřevo. Film měl takový úspěch, že o rok později vzniklo pokračování. (21.08.2008)

U Robertovy záletnické komedie jsem se během dlouhých dvou hodin nejednou zasmál, ať už šlo o s ironickým odstupem komentovaný příběh hlavní postavy, některé vtipné situace či hlášky a samozřejmě všechny ty šibalské pohledy knírkatého Jeana Rocheforta. Dokonce i jeho parťák Claude Brasseur, který mi v dramatech či thrillerech vyloženě nesedí, se ukázal být se svým obličejem naopak velmi obstojným adeptem do komedie. Avšak samotný romanticky laděný příběh, který se postupně rozjíždí, mě nijak zvlášť neoslovil a svými dejchánkami si mě čtveřice mužů moc nezískala. Možná to bude zčásti i mým mladým věkem v protikladu k postavám mužů dvounásobně tak starým, ale musím říct i to, že s výjimkou poměrně napínavé závěrečné části s Rochefortem na římse (kde film obsahoval pár pohltivých filmařských prvků, hlavně „výtahový“ sjezd kamery dolů během spouštění žaluzií) mi připadá Záletník ze strany Yvese Roberta nasnímaný a zrežírovaný poněkud rutinným způsobem. Což při vzpomínce na starší režisérův film o partě svérázných mužů a jejich příhodách Les Copains (1964) pocházejícího z doby, kdy Robert ještě hýřil množstvím vtipných vypravěčských i vizuálních nápadů, zamrzí. 70% (18.02.2021)

/Vy/Držet balanc situace. Dobře se krýt za pentlí. Dokáže ten, kdo má rád krátké, i copaté. Vzájemně vzletné objetí. Výletník až na vrchol. Frejíř čtvrti v župánku, kterému teď hrozí pád z loží. Uvítal by paraplíčko, Pana Tau buřinku, když  nebeské apartmá opouští. Namísto toho si podmaní, panic  Casanova andělského letectví, celou jednu s ladnými křivkami. Šarmantní divu Paříž, t. č. ve slunném kloboučku. (05.10.2022)

Milá komedie, která nevyvolává salvy smíchu tím, že by sebou někdo o něco mlátil, někam padal, někoho fackoval nebo byl fackován někým, nýbrž přirozenými dialogy a k dokonalosti vybroušenými scénami vůbec. Kdyby ovšem hrál hlavní roli někdo jiný než Jean Rochefort, na jehož obyčejném človíčkovi to všechno stojí, tak nevím nevím.___P.S. Filmu myslím hodně pomohl i dabing Vladimíra Fišera. (30.10.2014)