Rošťák

Podruhé to asi vidět nemusím, a dost dlouho jsem se do toho dostával, kvůli těm skokům v časových rovinách, ale pak jsem zjistil, že jde o hravou hříčku, k níž tohle patří. Včetně těch záběrů přes hlavy, detaily tam, kde bych čekal minimálně polocelek, a skoky v čase tak ústrojné, a přitom tak rychlé, až jsem žasnul (nejlepším takovým skokem je podle mne záběr na jeho holku, kde někdo nezúčastněně bokem řekne "Dvacet".) Škoda jen, že o některých postavách se nedozvíme, co se s nimi pak stalo. Jo, a taky je tu fajn ta rozverná hudba a scény v autě beze slov po obou vydařených akcích, plus jakýsi neskutečně silný Trintignantův optimismus, který vtiskl své postavě. Ale trochu mi vadilo, že obecně jsou zde charaktery postav posunuty blíže karikatuře, a přesto jsem si říkal, že ani tak by možná každý ze Simona tak nadšený nebyl, aby mi hned nezištně pomáhal, jak se zde právě děje. Jinak skvělá je scéna, kde moderátor rádia komentuje výběr filmů v kině, a na který asi Simon půjde. A když jsme u toho filmu, na který zajde Simon do kina - přijde mi, že pan režisér se pokusil postavit proti do té doby populárním vyštafírovaným gangsterkám právě tohle civilněji pojaté dílko. Jenom teda ten trademark - proč pivo bez pěny, mankote? (06.11.2023)

Rošťák je již 19. filmem režiséra Claude Leloucha, který jsem viděl, a možná proto mě už tolik nepřekvapil. Lelouch se svým tradičním perfekcionismem přináší opět neotřele podaný kriminální příběh, v němž ze začátku mozaikovitý děj později vyústí do napínavých vyvrcholení, detailně rozvíjí jednoduchý děj v několika vrstvách, přičemž i gangsteři, lupiči a únosci jsou opět pojatí nesmírně civilně jako lidé se svými obyčejnými potřebami a starostmi. Lelouch přechází s obrovským citem mezi různými žánry, dává v další vrstvě zažít divákovi kulturní chvilku s hudebním vystoupením, stejně jako kousek politické reflexe, nabízí gangsterku,  dobrodružství, akci, romantiku, komedii i drama, aniž by při tom výsledek působil jakkoliv překombinovaně. Naopak s rámováním filmu pěkným baletním-gangsterským číslem udržuje Lelouch po celý čas jedinečnou podmanivou atmosférou, svými režijními a vizuálními nápady dodává filmu i pěkný umělecký nádech. Opět nechybí vynikající obsazení hlavních i vedlejších rolí, přičemž osobně bych zde vyzdvihl známého režiséra Yvese Roberta v roli policejního komisaře. Nemám prakticky žádné výtky a s nadšením jsem sledoval film po celý čas, byť ve srovnání s jinými Lelouchovými filmy 70. let (např. Dobrodružství je dobrodružství nebo Šťastný nový rok) nebylo to nadšení z mé strany až tak obrovské a Rošťáka k mým nejoblíbenějším režisérovým filmům (alespoň po prvním zhlédnutím) nezařazím. Volím tedy zatím pouze silné 4 hvězdičky. [85%] (22.05.2021)

Skoro typická francouzská krimi ze sedmdesátejch, tedy jedna z těch vybroušenějších s ultraprofesionálním Jean-Louis Trintignantem alias Švýcarem v hlavní roli. Film má vše, co bychom od něj očekávali, ale především perfektní zápletku, která nepodceňuje diváka a ani neobsahuje závažnější logické chyby. Nečtěte oficiální text distributora, pokud nechcete mít spoiler jako prase. (28.03.2009)

Jean-Louis Trintignant nikdy u nás nebyl taková hvězda, jako třeba Belmondo, nebo Delon, ale v mých očích se jim minimálně charismatem vyrovnal. A hereckými schopnostmi, svými úspornými gesty dokázal vyjádřit vše. A tady, v roli zábavného grázlíka, září naplno. Takové dramíčko o borci, který mistrovsky vyjebával s justicí, policií a naivními občánky. Lelouch to komponuje mistrovsky, kolikrát má příběh navrch nad divákem, udržuje si napětí a tajemství a takový únos chlapce z bankéřské rodiny a to, jak Lelouch nakládá s chronologií vyprávění je přímo scenáristický majstrštyk. Velmi dobrý film. (07.04.2023)

Klasická franzouzská komedie ze zlaté éry tohoto žánru. Vtipné dialogy, nečekané zvraty, netradičně obsazená hlavní role. Jemný, inteligentní, všudypřítomný humor, žádná drsňárna, ale odlehčený nadhled. Trošku mi vadily hudebně baletní vsuvky, které dnes už působí rušivě a ubírají filmu při aspiracích na nadčasovost. (09.05.2009)