Rošťák

Slabé, velmi slabé. Nebavil jsem se... Spousta situací dětinsky naivních, v reálu by nemohla nastat. Místy to vypadalo jako by to režisér chtěl hnát do komedie ale pak si to zase rozmyslel. K tomu Jeanovo úsporné herectví, kdy se celý film tváří naprosto stejně - to jest jak kakabus nebo snad člověk co prodělal paralýzu lícního nervu, to taky nevylepšilo. Frantíci umí, o tom žádná, no ale i mistr tesař má někdy slabší chvilku.... (11.11.2023)

Jean-Louis Trintignant nikdy u nás nebyl taková hvězda, jako třeba Belmondo, nebo Delon, ale v mých očích se jim minimálně charismatem vyrovnal. A hereckými schopnostmi, svými úspornými gesty dokázal vyjádřit vše. A tady, v roli zábavného grázlíka, září naplno. Takové dramíčko o borci, který mistrovsky vyjebával s justicí, policií a naivními občánky. Lelouch to komponuje mistrovsky, kolikrát má příběh navrch nad divákem, udržuje si napětí a tajemství a takový únos chlapce z bankéřské rodiny a to, jak Lelouch nakládá s chronologií vyprávění je přímo scenáristický majstrštyk. Velmi dobrý film. (07.04.2023)

Skoro typická francouzská krimi ze sedmdesátejch, tedy jedna z těch vybroušenějších s ultraprofesionálním Jean-Louis Trintignantem alias Švýcarem v hlavní roli. Film má vše, co bychom od něj očekávali, ale především perfektní zápletku, která nepodceňuje diváka a ani neobsahuje závažnější logické chyby. Nečtěte oficiální text distributora, pokud nechcete mít spoiler jako prase. (28.03.2009)

Jean Louis Trintignant prerazil filmom Muz a zena z roku 1966, tu sa o5 stretol s Lelouchom /Muz a Zena, Zit a Uzit 1967, At zije zivot 1984/. Partnerku mu spravila Daniela Delorme a tematicky ide o nekonvencneho nepoucitelneho zlodeja v podani Trintignanta ajeho lasku k dame. Lelouch ako rejza nikdy nemal myslim strhujucu dejovu liniu, jeho filmy plynu pomaly, ale aspon nie su uspavajuce. Kamera na urovni, rezia tiez /Leloucha nejako extra nemusim, nikdy napriklad nenatocil moj mylovany zaner polizzioteschi, a pritom by to urcite zvladol s jeho talentom/ a ide o sympaticku pohodovu oddychovku : 85 % (31.12.2016)

Podruhé to asi vidět nemusím, a dost dlouho jsem se do toho dostával, kvůli těm skokům v časových rovinách, ale pak jsem zjistil, že jde o hravou hříčku, k níž tohle patří. Včetně těch záběrů přes hlavy, detaily tam, kde bych čekal minimálně polocelek, a skoky v čase tak ústrojné, a přitom tak rychlé, až jsem žasnul (nejlepším takovým skokem je podle mne záběr na jeho holku, kde někdo nezúčastněně bokem řekne "Dvacet".) Škoda jen, že o některých postavách se nedozvíme, co se s nimi pak stalo. Jo, a taky je tu fajn ta rozverná hudba a scény v autě beze slov po obou vydařených akcích, plus jakýsi neskutečně silný Trintignantův optimismus, který vtiskl své postavě. Ale trochu mi vadilo, že obecně jsou zde charaktery postav posunuty blíže karikatuře, a přesto jsem si říkal, že ani tak by možná každý ze Simona tak nadšený nebyl, aby mi hned nezištně pomáhal, jak se zde právě děje. Jinak skvělá je scéna, kde moderátor rádia komentuje výběr filmů v kině, a na který asi Simon půjde. A když jsme u toho filmu, na který zajde Simon do kina - přijde mi, že pan režisér se pokusil postavit proti do té doby populárním vyštafírovaným gangsterkám právě tohle civilněji pojaté dílko. Jenom teda ten trademark - proč pivo bez pěny, mankote? (06.11.2023)