Božská Florence

People may say I couldn’t sing but no one can say I didn’t sing. Film o krásné, křehké ženě, které vše, co dělala, dělala s neuvěřitelnou vášní, s oddaností, se silou, která bořila vše, co ji přišlo do cesty. Protože to, za co se bila, bylo to, co ji naplňovalo, co ji drželo celá léta při životě. Hudba. Zpěv. A ačkoli ji mnozí lidé nazývají nejhorší zpěvačkou na světě, já se ji klaním za to, jak neuvěřitelně uvěřitelně a lidsky zpívala, protože to dělala, jak nejlépe dovedla. Bravo Florence. Bravo. (13.02.2020)

Mít sifilis a být slavnou zpěvačkou v pokročilých letech, chce buď řádný kumšt a talent. Nebo - jak vás o tom přesvědčí paní Florence - mít spoustu peněz, konexe, nulovou sebereflexi a toho správného manžela. Meryl Streep podává další (po kolikáté už?) excelentní herecký výkon, aby nás přesvědčila, že pro úspěch a slávu člověk nemusí mít talent, ale pouze snahu. Výsledek sice zní doslova falešně a děsivě, ale i tak jsem její postavě fandil a nedělal si z ní přílišnou srandu, kterou si ostatně u mě skutečná Florence vysloužila. Dále si nepamatuji roli Hugh Granta, která by mu natolik sedla jako zde. Prostě vše dopadlo, jak mělo. A ač příběh nikde moc nepřekvapí, své kvality si u mě obhájil do samotného závěru. 75% (29.01.2017)

Po Máma Mía jsem si myslel, že mne Meryl Streep už těžko něčím překvapí. Ale má dlaší bod, protože tohle mně dostalo! Opět tu s lehkým úděsem sleduji, že leckdo zde hodnotil samotnou Florence Foster Jenkins, případně zpěv M. Streep. Bohužel o tom ale ten film nebyl. Ačkoliv dobu čtyřicátých let miluji, mám z hudby rád to co se tehdy hrálo v rádiích, tedy jazz a swing a i když se samozřejmě pouštěla i klasika, operní zpěv té doby nebo v té době zpívaný šel v klidu mimo mne. Tudíž jsem ani nevěděl o nějaké madam Florence. O to více jsem zíral na ten opravdu originální příběh. A zaujal mne. Těch rovin bylo více, jednak to byla bezmezná láska jejího muže, který by jí přinesl modré z nebe a nikdy by ji nebyl schopen ublížit a pak to byla jistá umanutost a snaha splnit si sen. Jistě, Florence měla peníze, podporu, to se pak sny snadno plní. Možná neměla zcela soudnost a nebyla schopna podívat se na své výkony kriticky, ale šla do toho srdcem. A to asi byl ten moment, který si diváci i posluchači přes zjevnou nedokonalost ba směšnost zpěvu uvědomovali. Inspirovala. Ukázala, že ne jen sexy navoněné krásky a idoly té doby jako Judy Garland, Kay Starr, Betty Grable ad. mohou zpívat z desek ale že to může být i někdo z ,,masa a kostí''. Avěřím, že si to uvědomovali všichni ti co děkovali z vysílání do zámoří a bojující Evropy. Vůbec celé to zpracování roku 1944 v Americe bylo parádní. Průmysl šlapal na plné obrátky, ulicemi velkoměst se proháněla nejmodernjší auta té doby a snad jen vysoká četnost uniforem všech ozbrojených složek signalizovala, že se Amerika někde daleko pere za lepší svět nejen v USA. Ačkoliv to byla jen kulisa, mně osobně velmi zasáhla radiorelace, jdoucí na pozadí scénky s Florence, kdy matka posílá Ukolébavku od Beethowena svému nezvěstnému synovi, který byl navigátorem a který je veden jako nezvěstný, když se se svojí osádkou nevrátil z jednoho náletu na Německo... I taková byla Amerika té doby. Každý měl někoho v rodině nebo znal, jehož blízký byl nezvěstný, nebo už bylo jisté, že se nikdy nevrátí... Řada lidí si myslí, že film byl takovou nějakou nepovedenou komedií, kdy toho k smíchu moc nebylo a za čas už nešlo se smát ani zpěvu samotné Florence. Já si myslí, že film je spíše drama a i když tam pár komediálních scének najdeme, není komedií. Obdivuji Meryl Strep, vše prý zpívala sama, včetně oné poslední písně, kdy bylo poznat, že umí zpívat a že je setsakra výborná herečka. Hugh Granta normálně moc nemusím, naštěstí přestal dělat tajtrdlíky v romantických komediích a tahle vážnější role mu sedla. Koneckonců, už má na ni léta... A tak tedy dávám za 4 vstupenky na koncert Florence Foster Jenkins pro niž byla hudba (stejně jako pro mne) neoddělitelnou součástí života. * * * * (05.07.2017)

Kvalitní film a to nejenom proto, že v něm hraje Meryl Streep (i když to samozřejmě dokáže samo o sobě pozvednout jakýkoliv film). Že je to snímek na pomezí úsměvné komedie a dojemného dramatu, to tomu nakonec dobře sedlo, snad i proto, že se takto zaznamenal životní příběh skutečného člověka. Z toho důvodu je dobře, že to nešlo ani do jednoho extrému - působí to tak víc skutečně. Navíc Meryl krasně sekundovali jak Hugh Grant, tak i Simon Helberg. Herecky velmi příjemná podívaná. ~(4,0★)~ (30.12.2016)

Stephen Frears to obdivuhodně vybalancoval. Divák se tedy může klidně bavit neuvěřitelně falešným operním zpěvem, ale přitom se zpěvačce film vůbec nevysmívá. Hodně tomu samozřejmě nahrává tradičně perfektní herecký výkon Meryl Streep. Ještě lepší je, že na to není sama, protože Hugh Grant je jí tu rovnocenným partnerem. Simon Helberg jen na pozadí přizvukuje a dělá humor, a pak už je tu jen pár naznačených ženských postav, jinak je to opravdu komorní příběh pro tři. (30.08.2016)