Bloodsucking Bastards

Hororové komedie mi nějak zvlášť nevadí a občas mezi nimi najdu opravdový klenot, u kterého se pořádně pobavím. Z Bloodsucking Bastards jsem však měl dost rozporuplné pocity. Zelenáč Brian James O'Connell totiž dokázal natočit film, který mě místy dokázal skutečně rozesmát, ale narazil jsem tu i na spoustu momentů, které dost zaváněli trapností. Zvláště pak úvodní pasáž a seznámení se suchým kancelářským humorem, který zrovna nepatří mezi můj nejoblíbenější. Navíc mi zde byla většina postav naprosto nesympatických a chovali se jako úplní dementi. On to byl určitě tvůrčí záměr, ale já zřejmě nebyl při sledování v nejlepším rozpoložení. Kupící se hloupé dialogy mi po chvíli začali lézt na nervy a moc mi nepomáhala ani přítomnost atraktivní Emmy Fitzpatrick. Už jsem viděl dost hororových komedií či parodií, ale tady bylo opravdu záživných scén jako máku. Změnu k lepšímu jsem zaregistroval až ve chvíli, kdy se kancelářské „krysy“ začaly postupně měnit v upíry a Evan se společně se svým dementním kámošem a ochrankou vydal na záchranou misi. Béčkové gore a gejzíry krve mi alespoň částečně zvedli náladu. Zvláště pak černoch (ochranka) patřil k tomu nejlepšímu, co nám tento film nabídl. Bloodsucking Bastards tak vidím jako opravdu zvláštní film, který rozhodně není pro každého. Přestože to nakonec neskončilo úplnou katastrofou, téměř po celou dobu jsem z toho cítil jakousi formu křečovitosti – na rozdíl od jiných hororových komedií. I proto jsem dost dlouho zvažoval, jestli tomu mám dát alespoň průměrné hodnocení, ale Fran Kranz si ho za svůj výkon v této blbosti prostě zaslouží. (04.07.2017)

Trochu mi to připomnělo splatter z názvem Botched; prostory výškové budovy, skupina lidí bojující o přežití a u toho spousta krve a černého humoru. Bloodsucking Bastards se navíc můžou pochlubit nejen zajímavým nápadem ohledně nadstandardně pracujících upírů, ale i nečekaně příjemným obsazením, v němž mladík Kranz po Chatě v lesích opět dokazuje, že je to prostě sympaťák, a tyhle role mu padnou jako prdel na hrnec. (21.09.2015)

Solidní upírská oddechovka bez ambicí dělat cokoli nějak netradičně či svojsky (za tímto účelem doporučuji navštívit loňský Nový Zéland). Přesto, anebo právě proto ve výsledku velmi nenáročný, ale také velmi příjemný, koukatelný a sympatický film. Bavil jsem se, smál jsem se. (19.09.2015)

Fajnová hororová komedie, za každou aspoň dobrou jsem rád. Bloodsucking Bastards mají fajn herce v zábavně otaggovaných postavách a super finále, bohužel začátek není horor, což by vůbec nevadilo, bohužel ani moc komedie, takže mě nebavil dost no to, abych se zasmál. Dost škoda. V rámci upírské HK Bastardi scénáristicky nestíhají loňské Temnoty, přičemž kvalitativně bych je přiřadil třeba ke Smithovu workshopu Izolace, ale to už zase trochu jinde jsme. Dá se to, ale pecka do total výsměchu to není. 75% (09.09.2015)

Nejmilejší dětičky! Rozkošné slovíčko kokotina má slovní základ v maďarkém výrazu kokot, který neznamená nic jiného než samečka od slepičky, tedy kohoutka. Až tedy přes zavřené dveře zase uslyšíte říkat maminku tatínkovi nebo strýčkovi opraváři, který k vám tak často chodí dávat do pořádku neustále se kazící pračku, „Vraž mi kokota do huby!“, neznamená to nic jiného, než že si ti dva nezbedníci tajně bez vás pochutnávají na kyblíku z KáEfCéčka, co máte tolik rády. Neprodleně tam proto vběhněte a požadujte svou porci! *** Když se partička homopýrů rozhodne vysát bekofis multilevlové telemarketinkové firmy, může vzniknout povedená taškařice ve stylu „Co děláme v temnotách“ nebo taky ubohá a hloupá kokotina, která by se z fleku mohla jmenovat „IT Sucks“. Kokotina s nebývalou koncentrací nesympatických a veletrapných nehereckých dementů na čtvereční mentál kancelářské plochy, kteří trousí jakože ukrutně ftipné korporátní parodické humory, prokládané citoslovci pářících se retardů jako „Bum Snep“ a podobně. Ale každá sračka si najde svou žumpu, a tak věřím, že například takoví chovanci Ústavu neurologických a neurogenetických anomálií si u toho dozajista pokřivenýma rukama do ruda oplácají svá ovarová kolena, jejich mongoloidní obličeje zezrůdí vyhnité úsměvy a v záchvatech blahoslaveného chichotání poprskají celou televizní místnost rozžvýkanými rohlíky s jogurtem. (29.11.2015)