Co se šeptá

Byly to Haasovy poslední nostalgické prázdniny v Československu před jeho vynuceným odchodem do emigrace. Podstatná část tohoto autorského filmu vznikala v nádherných zahradách průhonického zámku za přítomnosti jedenadvacetileté Marie von Bibikoff, ruské šlechtičny a tehdy jediné Haasovy múzy, která se o několik měsíců později stane i zachráncem jeho života. Omamné léto uprostřed děsivého politického napětí vneslo do Haasova života záblesk romantického jiskření, které mezi ním a sličnou Marií probíhalo také vlivem čerstvých vzpomínek jejich společného seznámení. Film přinesl kromě něžného citového rozpoložení i vkusnou secesní atmosféru, rámovanou neobyčejným estetickým cítěním kameramana Ferdinanda Pečenky. Jiřina Štěpničková a Jozef Budský potom sehráli eroticky přitažlivou dvojici bývalých milenců, znovu se setkávajících za přítomnosti žárlivého manžela. Volbou skvělého partnera jako filmového soka Haas znovu prokázal, že má smysl pro výběr nových talentů a neokoukaných osobností. Škoda, že Budského filmovou kariéru v českých ateliérech na počátku války znemožnili jak slovenští nacionalisté, tak události v Evropě a v rozděleném státě (Budský se na stříbrné plátno vrátil až v roce 1946). (14.01.2009)

Hodně rozkolísané. Scény, které lze brát smrtelně vážně a které mají velmi životnou atmosféru (např. večírek na začátku), jsou střídány výjevy nepřesvědčivými a komickými. Měla jsem z toho takový dojem, že se Haas pokouší o černý humor, ale nemá dost odvahy, aby to úplně přiznal. Hezky režíruje sám sebe, ale ostatní moc nezvládá. Zvlášť Jozef Budský je osudový muž jak noha. I výbornou scénu s doutníkem svou teatrálností nakonec zabil. Vizuálně film vypadá slušně a velice zajímavé je použití filmové i diegetické hudby, ale scénář a postavy jsou mrtvé, jakkoli někde za nimi lze vytušit upřímnou snahu o útok na lidskou povrchnost a oslavu skutečných citů. (14.05.2012)

Nemohu si pomoct, ale podle mého názoru Haasovi slušely více veselohry. Jeho veseloherní postavy byly vždycky trochu smutné, ale hřejivé. Tentokrát to byla smutná, tragická postava, ale jako led. Prostě bez šťávy. Štěpničková byla na tragické postavy jak dělaná, takže té se nedá nic vytknout. Zajímavá je postava Saši Rašilova. Celý film mlčky sedí na lavičce a poslouchá, jak si dvě drbny (Růžena Šlemrová a Lola Skrbková) vyprávějí celý příběh filmu. A na závěr filmu řekne jednu velikou pravdu: "Jo, jo. Tak nám to všechno stárne, pomalu umírá, jen ty klepny jsou věčný" :-)) (04.03.2006)

Překvapivě netuctový scénář, marně jsem odhadovala, jak příběh dopadne; ve hře byla i zbraň, ale použití doutníku bylo vlastně logické. Jiřina Štěpničková mi typově nesedla, pokud jde o meziválečné filmy, pořád je to pro mě spíš Maryša, Muzikantská Liduška nebo Viktorka. Škoda, že se nikdo neobtěžoval (a asi ani nebude) tento film remasterovat, ve srovnání s jinými by si to zasloužil. (16.04.2012)

Vůbec ne špatné. Herecky příjemná Štěpničková i Haas. Zvlášť Štěpničková. Prostřihy na Šlemrovou a Rašilova mi přišly jak z (žánrově) jiného filmu. I konec by si to, podle mě, zasloužilo lepší, blíž k dramatickému ladění ústředního děje – Rašilova hláška jakoby patřila spíš k nějaké komedii. Celkově ale zanechalo příjemný dojem. (28.04.2020)