Krutý Řím

Dost drsný krimi....dva hlavní hrdinové,komisař Betti a advokát Sartori hlava zvláštního komanda rozhodnutých vypořádat se ze zločinci na vlastní pěst.Obětí gangsterů,kteří působí v samotném centru Říma,se často stávají náhodní chodci.Zatímco policie má svázané ruce,mladí zločinci jsou stále rafinovanější a drzejší.Dokonce neváhají přepadnout advokáta Sartoriho v jeho vlastním domě.Dobrý film ,který u nás šel od 18 let ,podařilo se mi na něj protlačit,myslím,že mi tenkrát bylo 12?:-) (28.12.2008)

Hodně mi to připomínalo různý Eastwoodovky ála Dirty Harry. Příběh žádnou geniální myšlenku nepřináší, ale já jsem se u toho nenudil, protože se tam pořád něco děje. A nutno dodat, že co se týče násilí a brutality, tak Italové rozhodně nezůstali nijak pozadu. Třeba tam zloděj při krádeži kabelky na ulici zmlátí bábu hlava, nehlava nebo tam seřežou typa na kryplkáře a podobně. Potěší celkem dobře natočená honička Alfa Romeo Giulia vs. BMW 2000 zhruba uprostřed filmu. Jinak bitky trochu vypadaj jako z nějaký komedie s Hillem a Spencerem a jsou ozvučený takovym tim plácánim, který zní úplně stejně, ať padne pěstí do břicha nebo rána železnou tyčí do hlavy. Celý je to navíc podkreslený veselejma melodiema od De Angelisů. Taky krev je podezřele jasně červená, až skoro oranžová. Trochu z toho smrdí taková Béčkovitost, ale já jsem zrovna byl na to asi nějak naladěnej, takže dávám 4 hvězdy. (29.01.2012)

Po dlhočizných rokoch som sa vrátil k talianskej klasike subžánru poliziotteschi Krutý Rím, ktorý bežal za socíku v našich kinách. Na hodnotení sa nič nezmenilo, len som si to viacej užil ako za mlada. Drsný príbeh, kde je zločin na dennom poriadku a polícia so zákonom sú príliš krátky, dokáže osloviť aj dnes a hoci je spracovanie niekedy zjednodušené a dnes by už nefungovalo, stále sa jedná o divokú jazdu hodnú pozornosti. (19.05.2014)

Násilí plodí násilí a zločin je jako hydra - useknete jednu hlavu a narostou dvě nové. Neortodoxní metody komisaře Bettiho sice přinášejí své plody, jsou však trnem v oku nejen zločincům, ale i policii. Loupežná přepadení mají stále častěji mrtvé a lidé se bojí. Během skvostné automobilové honičky neváhá Franco Spadoni (ukázkový představitel padouchů John Steiner) postřílet děti, aby odvrátil komisařovu pozornost. Jeden ze snímků, který šel za minulého režimu i u nás, jelikož soudruzi v něm viděli důkaz prohnilosti kapitalismu. (19.04.2021)

Konfrontace dobra a zla tak trochu připomíná westernový styl. Koncept, který zpravidla u diváka funguje, spravedlivá odplata hrdiny, který bere spravedlnost do vlastních rukou, kdo z koho. Zajisté v tom není náborový leták pro zločince. V každém případě lze říci o filmu, který je částečně inspirovaný skutečnými událostmi, že mu rozhodně nechybí akce ani napětí. Svým způsobem je to kritika zákonnosti a spravedlnosti, která neřeší přiměřeně zlo a násilí v běžné společnosti. Když režisér Marino Girolami připravoval film o působení gangů v Římě, zamýšlel hlavní roli původně nabídnout již slavnému Franco Nero, ale následně pro jeho závazky k jinému filmu svěřil drsnou policejní postavu prakticky méně známému herci Maurizio Merli, který ho oslovil svým hereckým charismatem své osobnosti. Jde o zdařilý řemeslný film, který vycházel především z reálných kriminálních záznamů, nakonec posuďte sami. Co říci na závěr. Chtěl bych připomenout několik faktů. Zajímavostí je, proč se v době probíhající normalizace do československých kin za tichého souhlasu cenzorů tento film dostal. Důvody byly asi následující. Cenzoři byli na svou práci určitě důkladně ideologicky připraveni a není proto divu, že silně negativní obraz ze života kapitalistické společnosti, kde se prezentuje zločin a násilí mohl být z jejich pohledů docela vhodný. A za druhé, co se investuje, to se musí také vrátit. Co taky asi jiného by je mohlo přimět ke schválení promítání? (06.07.2011)