Duże zwierzę
Režie:
Jerzy StuhrScénář:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Abel KorzeniowskiHrají:
Anna Dymna, Jerzy Stuhr, Dominika Bednarczyk, Błażej Wójcik, Andrzej Franczyk, Tomasz Karolak, Andrzej Kozak, Tomasz Schimscheiner, Małgorzata Ząbkowska (více)Obsahy(1)
Pan Zygmunt Sawicki je loajální zaměstnanec banky a ctihodný občan malého městečka, který jednoho dne nalezne na ulici opuštěného velblouda. Možná ho tam zanechal odjíždějící cirkus. Sawicki se opuštěného zvířete ujímá a společně se ženou se o něj začne starat. Jeho nečekané štěstí mu ale rychle zhořkne. Brzy se jako majitel velblouda stává trnem v oku, jak u svých spoluobčanů, tak u místních úřadů... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Křišťálový glóbus - výběr ()
TO NEMÁME VÍCE LIDSKÝCH ZVÍŘAT? Provinční maloměsto...ano. Ostatní vždy rozhodnou za tebe, co je pro tebe nejlepší, co chceš, po čem toužíš, co potřebuješ... A tenhle film to (skoro) vystihl ve své nahotě. Přemýšlivý člověk, jakého hrál Jerzy Stuhr, nad tím vším jenom kroutí hlavou a vlastně se ani nesnaží, aby se ostatní zamysleli. Nemají na to. Všechno jen umocňuje černobílá. I když Jerzy Stuhr v tom plnovousu vypadá jak Otomar Krejča :-D ()
Při četbě Pučálkovic Aminy mi pořád připadalo, že tam cosi nehraje. A až Velké zvíře mi bezezbytku vyložilo to, s čím se asi tak trochu, třeba i banálně, vybočující občan může setkat, ať jde o komára nebo třeba velblouda. Krásné poselství o tom, že ani nad zdánlivým měšťákem nelze předem lámat hůl a pochopitelně: jakkoli vynikat v davu může být velice nebezpečné. ()
Klasický případ. ČT nakoupí v balíku dobrých filmů i nějaký ten problematický, dramaturg se na něj podívá, zjistí, že je to tak nebetyčně o ničem, že se to nedá zařadit jinam než do experimentálního Filmového klubu. Diváci uvyklí na Felliniho, Kubricka a Altmana se sice strašlivě nudí, ale říkají si: "Jerzy Stuhr. Hm. A scénář napsal Krzystof Kieslowski! Hmm. A je to černobílé! Hmmm... nedá se nic dělat, má to váhu." Načež uznale pokyvují hlavou nad tezovitým dějem a bodře vyloženými "hlubokými pravdami". Nikdo si netroufá říct ani popel. Je to tzv. syndrom Císařovy nové šaty. 40% ()
Nebudu se bránit - Krzysztof Kieslowski (1941 - 1996) je pro mě osobně pojem nejenom polské, ale (a to především) světové kinematografie. Pokud nám tento vynikající režisér již nemůže předkládat své kouzelné opusy, může se divák těšit z jeho odkazu alespoň v podobě jeho zpracovaných scénářů. Vedle výborného Tykwerova NEBE je tomu tak podobně i u snímku Jerzyho Stuhra VELKÉ ZVÍŘE. Typicky civilně podaný snímek s hlubokým a trpkým poselstvím... a s ohromnou mírou lidskosti. Lidskosti v tom nejlepším a (bohužel) i horším slova smyslu. Tentokrát nás příběh zavádí na maloměsto nedávné minulosti (předpokládám 80. léta) se všemi svými klady i zápory. Klid a pohoda versus "policajtství", závist, nepřejícnost, pseudopřátelské a pseudosousedské rady (samože míněné v tom nejlepším slova smyslu). Když je to navíc okořeněno neduhy institucionalizace (viz skvělé scény z jednání s úřady), tak není divu, že si mně tento snímek tolik získal. Vedle výše uvedeného předkládá taky zamyšlení nad naší svobodou a jejími omezeními (viz rozhovor Zygmunta s velbloudem o svobodě, která je limitována "jen" přiměřeným provázkem... který se však během filmu ukáže podstatně silnějším, než se zprvu zdá). Shrnuto a podtrženo: Obyčejný příběh s poselstvím hlubším více, než se nám může zpočátku zdát. ()
To jo, pejska nebo kočičku může mít každej, jenže chovat doma velblouda, to je jiný pošušňáníčko. Měkoučkej je, dva prďácký hrby má a maximálně vám hlady zpustoší zahrádku, ale to se dá přežít. Jenže se s ním jako s domácím mazlíčkem nikde papírově nepočítá, byrokracie je šílená všude a závist jakbysmet, takže těch černobílých eskapád si s tímhle Velkým zvířetem užijete až až .. ()
Mému oblíbeci Stuhrovi se podařil krásný film. Dívat se na něj je radost. Už jen ten velbloud je prostě neodolatelný. Jako malý nedostatek vidím idealizaci hlavního hrdiny. Ale právě proto, že jsem pana Sawického prostě musela mít ráda a musela ho litovat, jsem tento film velmi prožívala a uvědomila si, co chce říct. Je to o předsudcích, o nepřejících, pokryteckých a zaslepených lidech. Film mě oslovil jak námětem tak zpracováním (černobílá mu sluší). ()
Tak dobré, jak jen černobílý film o pánovi, co chodí s velbloudem na procházky, může být. ()
Poslední dobou jsem viděl několik filmů, které mne ve víru silných emocí docela vyčerpaly, ale tentokrát jsem úplně vyřízenej.... smíchy. Zábavná to hříčka o dvou lidech, jejich velkém společníkovi a věčných potížích s byrokraci úřadů. Dobrý úsporný scénář je doplňován poměrně neobvyklou formou, ale ono je hlavně film nutné vidět z praktických důvodů. Dozvíte se mimo jiné, jak možno pověčeřet s velbloudem u jednoho stolu ve třech!! :o) Neskutečný úlet natočit v roce 2000 černobílou komedii nejen s kuriózním námětem připomínající Čapkovy nebo Haškovy povídky, ale místy ještě amatérsky působící kamerou, do toho v každém druhém záběru expresivní velbloudí mlaskání. Neptejte se mne, zda to celé mělo hlubší smysl, ač vzhledem na autora scénáře, kombinaci komedie / drama či pár filosofických momentů ve filmu bych řekl, že něco na tom bude. Scény ze zkoušky orchestru mi dávají znát, že klíč bude možné hledat i u Felliniho. Výzvou bude teprve v budoucnosti sledovat Velké zvíře pokud možno ve vážnější náladě připraven a nezaskočen, a já ty filmy, u kterých už po prvním zhlédnutí vím, že je potřebuju časem vidět znovu, zkrátka rád. Zatím své vnímání stavím čistě na dojmech a závěr byl pro mne po veškeré legraci rozjímavě dojemný... 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) ()
Překrásně smutná alegorie lidské xenofobie a netolerance. Skutečnost, že jakákoliv výstřednost (zde skrze blouda) je po zásluze potrestána a teprve až opět přestaneme vybočovat z řady, opět budeme vzati na milost společností (obzváť tou vychovanou v komunistickém hesle individualita je zlo), je neuvěřitelně deprimující. (LFŠ 2008) ()
Napodruhé za 5, v jednoduchosti je krása. ()
//Komentřář obsahuje spoilery!!// Černobílý snímek Velké zvíře režíroval Jerzy Stuhr, představitel hlavní role Kieslowskeho Amatéra. A právě Kieslowski ke Stuhrovu snímku napsal scénář. Hlavní postavou filmu je Zygmunt Sawicki, který najde velblouda a bez nějaké zvláštní motivace si ho přivlastní. Odmítá na něm vydělávat, aby se neznelíbil v očích spoluobyvatel malého městečka, a postupně si s manželkou zvíře oblíbí. I přesto ale na něm (i na velbloudovi) jeho sousedé začnou hledat chyby a začnou oběma manželům komplikovat život. Problémy vyvrcholí ukradením zvířete, po kterém se najednou vše vrací do normálu. Lidé se Sawickim zase mluví, nabízí mu lepší práci i vrácení místa v městské muzice. Velké zvíře je malý komorní film o závistivosti a o tom, jak je těžké hlavně na malém městě či na vesnici vybočovat z řady. Formálně snímek ničím nepřekvapí, ale v jeho jednoduchosti je krása. ()
Tak tato tragikomedie se mi moc líbila. Kritizuje byrokracii a typickou maloměšťáckost a nesnášenlivost, která mezi lidmi panuje, ale dělá to s nadhledem a humorem. Člověk ke konci jen kroutí hlavou když sleduje jak se lidé k hlavnímu hrdinovi Zygmuntovi (hraném Sturhem) začnou chovat jako by se nic nestalo, ale on jim už nevěří. Raději jde do ZOO se podívat na velbloudy, kteří se nepřetvařují. A provázek, který najde Zykmunt v blátě už výstižně vyložil zputnik.. Krásný film. ()
Ona je to sice jen taková obyčejná, nijak zvlášť propracovaná historka, ale na 70 minut vystačí skvěle, vtipných momentů má v sobě dost a ve správný moment umí být i vážná, takže funguje celkem slušně. I ta černobílá kamera mi tam nakonec nevadila a Jerzy Stuhr mi tímhle filmem potvrdil, že umí nejen skvěle hrát, ale i solidně režírovat. Minimálně čtyři hvězd si ten film zaslouží určitě, i bez všech možných přihlédnutí a "polehčujících faktů" (kromě Stuhra jako režiséra i herce je pro mě samozřejmě velkým kladem i scénář od Kiselowského, akorát bych ho na takový námět vůbec netipoval...), ale mám s tím filmem jeden, celkem velký, problém. Vadí mi v něm to černobílé poselství. Sice ho chápu, do jisté míry ho dokážu brát, ale podané je zde tak jednostranně, že mi to dojem z něj dost shazuje. Vážně by tyhle předsudky a odpor k všemu jinému byl jen v maloměstech? A opravdu všichni, bez výjimek? A velkoměsta by byla ideální a všemu otevřená? Všechno je to přece o lidech, kteří v tom okolí žijí a jestli jsou - když to převedu do Čech - z Prahy, z Třeště nebo z nějaké zapadlé dědiny, rozdíly ve způsobu života tam jsou rozhodně, ale v lidských povahách ne. A můžu to potvrdit i z vlastní zkušenosti. Jinak ale spokojenost a slabé čtyři si to zaslouží určitě. Slabé 4* ()
Povedená komedie z prostředí polského venkova o tom, jak je nebezpečné pořídit si na zahrádku velblouda. Smutně úsměvné, hodně připomínající české poměry. Kvalitní scénář napsal Krzysztof Kieslowski, zrežíroval Jerzy Stuhr, který si zahrál i hlavní roli společností odvrhnutého velbloudáře. ()
Osobně se považuji spíš za konzervativnější typ člověka, který by se asi také zprvu podivoval nad tím, co všechno se dá v každodenním životě spatřit a co pro někoho může být důležité. Nicméně, tento snímek je ve své jednoduchosti skvělým argumentem proti jakémukoli strachu z neznáma. Vlastně zde máme živoucí důkaz o tom, že xenofobie není jenom záležitostí vztahů mezi jednotlivými kulturami, že poměrně často je tento pojem špatně vykládán. Filmově je toto dílo také "velbloudem" - barvu aby člověk pohledal, stejně jako svižnost či výřečnost; trošku zvláštní u někoho, kdo se proslavil právě pro konverzační schopnosti spojené s humorem. Navíc další Stuhrovy režijní počiny, které jsem měl možnost vidět, jsou čistě o myšlence, s konvenčnější formou. Nevidím v tom však vůbec manýrismus nebo dokazování si něčeho, formu vnímám jako takové razítko na to, že si tvůrce plně stojí za tím, co zde říká... Dalo by se i říct, že být tento film po všech stránkách tradiční, bylo by povídání o toleranci a odlišnosti nezamýšleným pokrytectvím. Plus mi ta absence barvy v prostředí polského maloměsta, o nic jiném, než jsou ta česká, přijde i přirozenější, je tak dán důraz na emoční tíseň, kterou hlavní protagonisté zažívají... Snad jediné, co jsem trochu postrádal, byla přítomnost charakteru, který by se těch hlavních zastal; jde-li o podobný problém, v drtivé většině se někdo takový najde. Ale taková je holt Stuhrova vize společnosti, plně pesimistická, bez uspokojivého vyústění. Což ale není na škodu, málokdy jako v tomto případě platí ono již víckrát užité "malý-milý film". 80% ()
Krásny film z malomestského prostredia, kde hlavný hrdina pan Sawicki (v podaní Jerzyho Stuhra) nájde a rozhodne sa nechať si opustenú ťavu. Úvod filmu je príjemne ľahký, plný humoru a uštipačných poznámok zo strany ostatných obyvateľov... Druhá polovica filmu sa nesie v pochmúrnejšom duchu, keďže sa začne prejavovať závisť a iné neduhy malomestských obyvateľov. Film je okrem samotného deja zaujímavý aj výbornou kamerou (špeciálne exteriérovou) a tiež hudbou. ()
Zajímavý film, který je sondou do života na maloměstě, je podobný třeba Čokoládě, svou neochotou maloměšťáků či vesničanů přijmout cokoli nového, cizího a jiného. Obsahuje vtipné momenty, donutí nás litovat úředníky:-). A tady dokonce i chápu, proč je černobílý (i když to u filmů většinou neomlouvám...). A ten základní motiv velblouda - to je něco. ()
Mocně dobrý film, který mnohým lidem bude stejně připadat "o ničem", protože jak Jerzy Stuhr krásně ukázal, "blbost kvete". ()
Bajka. ()