One Punch Man

1. série - 80% - Masová obliba jednostranného akčňáku mi vrtala hlavou zhruba do konce první epizody. Způsob, jakým se Saitama shazuje, je ale natolik neodolatelný, že jsem mu začal propadat taky. Brzy se totiž začnou klubat parodie na superhrdinské souboje, na neporazitelná monstra, na žebříčky nejrůznějších schopností nebo na trénink nepředstavitelné síly. A když se všechno semele v parádním vizuálu a nečekaných hláškách za účasti bezelstně zapáleného Genose, funguje to skvěle. Jediné, co mi chybí, je nějaký druhý plán, který by pomáhal neustálé nadsazenosti a potrefenosti dohrát i jiné věci než samotnou akci, ale zároveň si uvědomuji, že by byl i trochu hřích babrat se v něčem, co úspěšně šlape samo o sobě. (06.06.2016)

Konečně superhrdina, který není na dlouhé proslovy. Sice toho namluví málo, ale když už něco řekne, stojí to za to. Na tenhle charakter bych se vydržela dívat dlouho, než by mě přestal bavit. To samé se dá říct i o dalších postavách, o kterých by stálo za to se dozvědět něco víc. Jen příběh mi přišel poněkud univerzální a finále moc předvídatelné. (05.07.2017)

Chytrá hra (nejen) s pravidly šónenů. One-Punch Man vytváří dvě hrdinské pozice, v té první je unavený protagonista Saitama, který marně hledá vhodného soupeře, protože každého porazí jednou ranou. Není tak tím, kdo by žánrová pravidla následoval, ale naopak z nich vystupuje a ironicky je glosuje. A kyborg Genos zase poskytuje prostor k tomu pravému šónenovskému vývoji, takže tradiční divák rozhodně neostrouhá. Ale kromě toho, že jde o poměrně vtipnou parodii (zesměšní se Rocky 4, Dragon Ball, ale i Kamen Rider) s takřka geniálním pointováním gagů, vede OPM dialog i s obecnějšími schématy japonské populární kultury. V průběhu se tak objeví maniakální vědci a jejich výtvory, genetičtí mutanti, národy podzemních monster, cukamotovsky deformovaná těla, války gangů nebo nindžové. A každý z těchto rámců je na jedné straně naplněn – diváci dostanou plnohodnotné souboje a dozví se víc o původu nepřátel –, ale také zesměšněn z pozice znuděného a nezničitelného hrdiny. K téhle obecnosti nás vede i samotný seriál tím, jak pojmenovává součásti fikčního světa. Města se prostě jmenují Město-A či Město-Z, útoky třeba "obyčejná pěst" a nepřátelé podle toho, jaké zvíře připomínají. Saitamu atakuje Komáří žena, Žabí muž nebo Král džungle. // Spíš než k banální šónen parodii má One-Punch Man blíž k tomu, jak nakládá Hitoši Macumoto s kaiju eiga v Big Man Japan. (07.03.2019)

Definitivně chytrej kopanec do koulí všem anime stereotypům, prezentovaným téměř jako něco, na co je třeba být pyšný už v základním motivu, kdy jeden fight v Narutovi se táhl 30 epizod, zatímco One Punch Man je vyřeší během tří vteřin (a stejně to dokáže příběhově fungovat a bavit vás). Od doby, co to vylezlo (coby anime) jsem to zkoušel dvakrát a první díly mě nechytily.... teprve až když jsem tomu dal třetí šanci, teď, jsem se chytil. A je to celkem slušná sranda, na které je děsně fajn, že vznikla jen tak na internetu z myšlenky amatéra. A navíc to skvěle redefinuje, co to vlastně znamená být hrdina a jak se podle toho chovat. (26.01.2019)

Post-anime s panem Vajíčkem v hlavní roli. OnePanMan posbíral žánrová klišé a těží je ad absurdum, protože přece stejně víme, jak to dopadne, tak proč se v tom moc hrabat. Budu rád, jestli to už nebude mít žádná pokračování a udrží si to nabitých 12 dílů bez zbytečných omáček. V opačném případě hrozí, že se z OnePanMana stane přesně to, co paroduje. (20.06.2016)