Hlas pro římského krále

50 %. Začnu tím lepším a to je fakt, že kostýmy jsou v tomhle filmu krásné, kamera sem tam taky, pokud tu někdo umře, tak skutečně vidíme krev (na rozdíl od starším televizních inscenací), a Stanislav Majer je jako Jan Lucemburský vážně dobrý. Nad Hlasem pro římského krále ale jinak šťastná hvězda nestála. Tvůrci si měli především přiznat, že důležitých úkolem při realizaci historického filmu je zjednodušovat, škrtat, vypíchnout to důležité, a že historická fakta mají v tomhle případě sloužit dramatu, ne ho zabíjet. Pokud to nedokázali, měli radši natočit dokument. A pokud jim tak ležela na srdci historická věrnost, měli ostatně Voříškové pořídit blonďatou paruku a vypustit Karlův most v roce 1333 a duchy na Pražském hradě. V Hlasu pro římského krále po sobě postavy metají tituly a citáty z Wikipedie a je to stěží snesitelné, když to dělá špatný nebo průměrný herec. Přitom právě dialogy a interakce postav jsou tou správnou cestou, když si nemůžu dovolit okázale rozhazovat na výpravu filmu. Pokud tohle měl být dárek k sedmi stým narozeninám největšího českého vladaře, tak ho Česká televize moc neuctila. (20.05.2016)

Tento víkend, připomínající výročí sedmi set let od narození Otce vlasti, jsem zhlédl pochopitelně více filmů ze života Karla IV. Takovýto mi ale v dnešní nabídce chyběl. Víceméně historicky přesná sonda do první poloviny života Karla, mapující jeho vztah k otci, manželství, vzestup moci a cesta na trůn. Téměř polodokumentární forma ale trpěla odtažitostí a chladem ve vnímání historických postav, i přes na naše poměry nevídané množství krve. Vzhledem k strhujícím posledním několika minutám mi bylo líto, že se nepovedla vybudovat takovou atmosféru autorům filmu dříve, či že film nemá (zatím) žádného pokračování. Také mi chyběla Eliška, Karlova matka, která ze scény zmizela beze stopy, ač měla (přestože zemřela před návratem svého syna do Čech) lví podíl na vztahu svého syna k Čechám. Na Kryštofovi Hádkovi je vidět, jak v hereckém umění pokročil, na rozdíl od jeho dlouholeté kolegyně, Terezy Voříškové. Nutno dodat, že pokud divák není alespoň trochu fanda historie, může pro něj být film poněkud nepřehledný, čemuž napomáhá bohužel i časté přeskakování mezi scénami z různých míst a období a s různými postavami. Pro mě se ale jedná o povedenou vzpomínku na výraznou postavu naší historie. (15.05.2016)

Tak první třetina mi přišla dost tragická, vypadalo to, že celý film bude taková změť střípků z Karlova života, ve které si různé historické postavy oddrmolí nějaké ty dějepisné dialogy. Časem se to ale zlepšilo, příběh přece jen dostal jakýs takýs směr a objevilo se i pár podařených scének. Takže jakožto někdy lehce nekritický fanda historických snímků ty tři hvězdičky nakonec dávám. (29.01.2017)

Je mi sympatická snaha točit podobnou látku. V českém prostředí to ale často dopadne polovičatě, ukázkou je Jan Hus z loňského roku a letošní Hlas pro římského krále. Intriky při získávání hlasů pro Karla jsou zajímavé a potřebovaly by minimálně minisérii. Stopáž jednoho filmu, která má 104 minut je opravdu nešťastná. Na diváka je vychrleno tolik informací, jmen a postav, že zorientovat se, je opravdu náročné. K tomu zrovna nepomáhá přeházený děj a flashbacky. Karel s Janem neustále cestují sem tam, v jednu chvíli jsou v Německu, pak v Čechách, potom zase v Itálii. Čtyři kurfiřti, kterak čekají na svého pátého kolegu, vypadají, že v tom stanu na břehu Rýna sedí snad už měsíc, až jsem si říkal, jestli vůbec chodí na záchod. Na domě, kde měl Karel sen, jsem si mohl prohlédnout plechové okapy, jednoho z pobočníků krále Jana, zase znám z reklamy na kakao. U bojové scény v Itálii jsem měl co dělat, abych se nesmál. Roztřesená kamera, zpomalovačky a rádoby cool hudba z repertoáru nějaké středověké rockové kapely. Tvůrci šli cestou nejmenšího odporu, a než složitě (a nákladně) vymýšlet alespoň trochu zajímavou bojovou scénu, tak si pomohli těmi nejlacinějšími triky. Na facku jsou dialogy, kdy postavy nemluví, ale proklamují, každou informací musí sdělit vážným a dramatickým přednesem, jak kdyby to byla divadelní hra. Nevím, jak se mluvilo ve středověku, ale tohle je k smíchu. Do vývrtky mě pokaždé dostanou kostýmy. Obleky ze 14. století vypadají, jak kdyby je na tom člověku ušili ten den. V českých historických filmech je to furt! Copak nemohou vypadat aspoň trochu obnošeně? Zapojení nadpřirozena v historickém filmu? Nechápu… Kryštof Hádek hraje dobře, ale typově se na roli nehodí, já mu prostě toho Karla nevěřil. Stanislav Majer naopak působil velmi autoritativně a majestátně. Nikdo snad nečeká Hru o trůny, v českých podmínkách a s českými penězi už vůbec ne, ale tenhle výsledek je rozpačitý. Přitom to v některých chvílích je opravdu zajímavé, ale těch scén je málo. Pořádný rozpočet je tady prostě potřeba, nedá se svítit. Nadšení ani velká představivost to nezvrátí. (15.05.2016)

Opusťme touhy po režijních monumentech božského Scotta a Camerona a vraťme se do naší rozkvetlé zahrádky v české kotlině. Nezbývá než poklona úsilí tvůrců, kteří se snaží vyprávět o předvečeru Zlatého věku naší země. Přimlouval bych se i za natočení druhého dílu tohoto historicky-dokumentárního dramatu. Samozřejmě hvězda navíc pro povzbuzení českých srdcí nadšených filmařů. (15.05.2016)