Režie:
Dušan HanákKamera:
Viktor Svoboda st.Hudba:
Ladislav GerhardtHrají:
Václav Lohniský, Lucyna Winnicka, Josef Abrhám, Miroslav Macháček, František Zvarík, Vladimír Weiser, Emil Horváth st., Viktor Blaho, Jana Švandová (více)Obsahy(1)
Slovenská psychologická dráma. Príbeh človeka, ktorý sa ocitne v nemocnici s podozrením na vážnu chorobu. Prehodnocuje svoj doterajší život a jeho strenutia s blízkymi i cudzími ľuďmi vytvárajú aj obraz spoločnosti 60. rokov, plných nádejí i dezilúzií. Autor nastoľuje tu základné problémy ľudského bytia, otázky slobody, samoty, nekomunikatívnosti, hľadania vlastnej identity hrdinov a ich miesta v spoločnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (78)
Dušan Hanák je duší dokumentarista a jako člověk zřejmě bedlivý pozorovatel. Díky tomu i jeho hraná tvorba obsahuje detaily, které jakoby většině jeho kolegů unikaly. Václav Lohniský je jako malý, šedivý, pasivní človíček dokonalý. A obrázky z jeho obyčejného života nakonec vypovídají o celé společnosti (a film skončil v trezoru). ()
,,Zo života človeka, ktorý stratil vieru a neodvažuje sa neveriť." Krize intelektuála má v Československu 20. století jednu specifickou zvláštnost, totiž kontext komunismu. Tolik nenaplněných nadějí a zklamaných očekávání vede k stabilizaci bezčasí. Labyrint světa, v němž nelze nalézt ráj srdce. 322 je ryze autorský film, vzniklý samozřejmě v širokém řečišti tzv. Československé nové vlny, čímž je dáno hned jeho několik typických znaků - polodokumentární forma, experimentální výrazové prostředky (např. mezititulky coby jakýsi vnitřní poznámkový aparát, ilustrující myšlenkové pochody v hlavě hlavního hrdiny, ale také odkazující k estetice dobových týdeníků atd.), řada poetických obrazů a scén, výrazná obrazová stránka a s tím spojená originální práce s kamerou a samozřejmě také silná symbolika - Dušan Hanák použil emblematickou metaforu, totiž že jedinec, který nemůže veřejně vyslovit svůj názor, ochoří rakovinou hrdla...což lze medicínsky popsat diagnózou 322. A je už jedno, jestli se nakonec potvrdí či nepotvrdí...trpí jí totiž celá společnost... ,,Povedzte, že ste sa mýlili... Povedzte, že jste nikdy skutečně neverili..." Hlasem propagandy z dobového rádia: ,,A z nášho hladiska je najvyššou hodnotou človek, ludske štastie, sloboda..." O kolik je to dnes jiné? ()
Mapování osobního očistce, který hrdina prožívá dobrovolně a trpně, byv si vědom svých minulých vin. Je uvězněn v své samotě, jakoby oddělen od živých skleněnou stěnou, velkou část snímku neschopen navázat opravdový vztah. Navíc je uzavřen v bublině prožívané současnosti, chybí mu budoucnost a minulost ztratil (příznačná je scéna návštěvy města jeho mládí, které je v "péči" demoličních čet, i neschopnost nalézt hrob své matky). Kolem něj se točí kolotoč osudů, smutných, groteskních, banálních... čemuž odpovídá i roztříštěná forma příběhu. Melancholie a deprese prostupuje celý tento film, naděje však slabě poblikává. A snad je to ohlas nastupující normalizace, že i ostatní lidé jsou jak zakleti do svých úzce prožívaných osudů, jakoby tuto společnost už nic nespojovalo - zde je jen tak bažení po svetříku z Maďarska a laciných cihlách na výstavbu chaty. Naprostá rozbředlost a ochablost, podtržená dobovými filmovými magazíny zahlédnutými v televizi, oficiózními povinně optimistickými frázemi zaslechnutými v rozhlase, veřejnou buzerací na přechodu a tou rádoby vtipnou hláškou esenbákovou adresovanou vlasatci: "Ty si chlapec alebo dievča?" Nádherný kontrastní černobílý obraz a hezká jazzová hudba jen podtrhují působivist tohoto filmu. ()
Od Hanáka už jsem viděl Obrazy starého světa(1972) a to pro mě byl neskutečnej zážitek, kterej můžu vřele doporučit. 322 je zvláštním filmem. Řekl bych až experimentálně pojatým...ZO ŽIVOTA ČLOVEKA KTORÝ STRATIL VIERU A NODVAŽUJE SA NEVERIŤ... Některý záběry bych tady opravdu nečekal. Slabší 4hvězdy dám. ()
Poněkud těžký, náročný film bohatý na spoustu zajímavých myšlenek, obrazů, a prokousání se jimi je vcelku oříšek. Jde v něm o rytí do systému, společnosti plné cynismu, necitlivosti, závisti, nepochopení, odcizení, samoty, nesvobody…sem tam se objeví celkem vtipné avšak zároveň také mrazivé hlášky. Nechybí dobře napsané postavy, zvláštně nemocný hlavní hrdina, jeho manželka, co neumí stárnout, její přelétavý a bohémský milenec, ale i mnoho dalších. A pak konec, dost zvláštní, ostatně jako celý film. Prozatím slabší 4*, ne všechny myšlenky mně sedly či jsem je zcela pochopil, někdy v budoucnu bych se ale k 322 rád vrátil. „Keď na niečo nemyslíš, tak to nie je.“ ()
Galerie (3)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (10)
- Po nástupu normalizace byl snímek na nátlak stažen z veřejné distribuce a zavřen na 19 let do trezoru, ale ještě před tím získal v roce 1969 hlavní cenu na festivalu v Mannheimu - díky tomu, že sem byl tajně převezen a promítán i přes zákaz socialistického Filmexportu. (hippyman)
- Názov filmu je diagnostickým označením rakoviny. (Raccoon.city)
- Negatív filmu mal byt pôvodne spálený na požiadavku vtedajšej moci. (Raccoon.city)
Reklama