322

"Napiš si na chrbát mam Vás rád a jdi mezi lidi...Ty!". Muž___nahý a bezmocný. Čeká a doufá. Kolem sebe má předzvěst smrti, ale i života. Obyčejného života, který s úsměvem pozoruje a jenž mu připadá jiný. Možná nadějnější. Bilancuje nad životem svým i ostatních a...čeká. Hlavní hrdina mi velmi připomněl Ludvíka Jahna. Žena___chce žít naplno, bez zábran šlapat na plyn a všemu ujet. Rozhodně nečeká. Křičí a utíká. Hanákův excelentní psychologický experiment se silnými kontrasty, absurdními výjevy, precizním obsazením a brilantním snímáním celého, zdánlivě všedního příběhu prachobyčejného kuchaře a pacienta v jedné osobě, je pro mne bez diskuze jedním z vrcholů československé nové vlny. (06.11.2012)

Může za to samozřejmě moje nedovzdělanost, ale nikdy bych si neuměl Lohniského představit v takové posmutněle vážné roli (rozumějte pouze s humorem sladkobolným), ve které mu to ovšem velice jde. Některé snímky nové vlny zaujímají své místo ve světě díky novému a neprobádanému obsahu uvolňujících se 60. let, jiné jsou experimentálními zajímavostmi na poli formálního pojetí. 322 patří se svou lehce kafkovskou zápletkou spíše mezi ty druhé. Místy velice příjemný úlet střídající se střihové dynamiky, vložených titulků, až násilně-snových scén, jakéhosi slovenského bezčasí, československé nátury a s několika "hustými hláškami", řeklo by se divácky. (20.04.2023)

Zachytiť imagináciu Hanákových obrazcov je ako ponevieranie sa medziuličkami Dziga Vertova a to jeho námet je okorenený akýmsi východoeurópskym dystopickým svetom. Odrážanie Lohninského choroby je metaforicky jasné a zrozumiteľné a to podobné narážky pre spoločenské usporiadanie nemali v našej kinematografii miesto. Takisto menovite slabou vzpruhou čeliť závažným výzvam rádového ľudu a nie spomínanej transformácie poriadku príslušníkov strany je vari smutnejším odkazom ako tých profilujúcich, ktorí to do toho stavu priviedli. Postrádam naratív, ale o tom Hanák konieckoncov nie je a práve gradáciou samotnej dramaturgie by sme sa dopracovali azda k povrchnejším hermetickým záverom obsahovej i formálnej konzistencii. A bez dôležitých očných mikrodetailov pre blaho a potešenie z vizuálneho pranierovanie, ktoré pohyblivému svetu dodávajú samostatnú reč. Doby, miesta a času. (18.07.2016)

(95/2016) / Typický slovenský film, zvlášť teda 60. rokov zjavne natočený ešte pred prituhnutím podmienok. Nejako sa moc režisér Hanák nesnaží ísť naproti divákovi a aj samotná téma filmu by snáď vyžadovala trošku dramatickejšie, alebo lepšie povedané viac emotívne spracovanie. Film proste pojednáva o ťažkých témach, ale tak nejako si plynie bez väčších zvratov. Opäť tu ale máme zaujímavú kameru, kompozíciu scén, režisér má vyslovene rád kontrast (veľa, veľa) bielej a čiernej. Zaujme je aj herec Lohniský, známy hlavne ako legendárny Hujer. (6/10) (30.09.2016)

Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale takové filmy se u nás už zřejmě nikdy nenatočí. Pro diváka je nesporně velmi obtížné ztotožňovat se s nemocným, ať už končí příběh dobře, nebo špatně. O to více, pokud tou nemocí je strašák "moderní" doby, před kterým si nikdo nemůže být jist. Je mrazivé, že po čtyřiceti letech od natočení tohoto snímku máme třeba ledničky, které si samy přes internet objednají chybějící jídlo, ale způsob léčby rakoviny se od té doby zásadně nezměnil. Farmaceutické firmy nás zásobují tisici léků na nemoce, které možná ani neexistují, ale diagnóza 322 (nebo jaké má dnes číslo) ani dnes nebude věštit nic dobrého. Dosti chmurů, film je natočen výborně a má skvělé melancholické okamžiky. Beze slov diváka vede tam, kam chce. Žádné berličky, prostě pokud chceš, zamysli se. Nakonec bych chtěl upozornit jednak na Janu Švandovou, pro níž to byla první filmová role a je tu opravdu zaznamenáníhodná a druhak na krásné české slovo "hochštapler", které jsem snad v žádném jiném filmu ještě neslyšel... :-) (28.02.2012)