322

Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale takové filmy se u nás už zřejmě nikdy nenatočí. Pro diváka je nesporně velmi obtížné ztotožňovat se s nemocným, ať už končí příběh dobře, nebo špatně. O to více, pokud tou nemocí je strašák "moderní" doby, před kterým si nikdo nemůže být jist. Je mrazivé, že po čtyřiceti letech od natočení tohoto snímku máme třeba ledničky, které si samy přes internet objednají chybějící jídlo, ale způsob léčby rakoviny se od té doby zásadně nezměnil. Farmaceutické firmy nás zásobují tisici léků na nemoce, které možná ani neexistují, ale diagnóza 322 (nebo jaké má dnes číslo) ani dnes nebude věštit nic dobrého. Dosti chmurů, film je natočen výborně a má skvělé melancholické okamžiky. Beze slov diváka vede tam, kam chce. Žádné berličky, prostě pokud chceš, zamysli se. Nakonec bych chtěl upozornit jednak na Janu Švandovou, pro níž to byla první filmová role a je tu opravdu zaznamenáníhodná a druhak na krásné české slovo "hochštapler", které jsem snad v žádném jiném filmu ještě neslyšel... :-) (28.02.2012)

Povídka Potápěče přitahují mořské prameny ze sborníku Soukromí (1963) Jána Johanidese (v českém překladu vyšla v roce 1965) byla ještě bez politického pozadí hlavního hrdiny. Politikum se dostalo až do filmového přepisu, jehož výroba se táhla dlouhé dva roky. Hanákův debut na poli celovečerního filmu zaujal do té míry, že byl krátce po své premiéře a ocenění za hranicemi stažen na dvě dekády z oběhu. Našince na první pohled zaujme česká část obsazení (Lohniský, Abrhám, Macháček, Švandová, Augusta) a členky tvůrčího štábu (Tanská). Formálně se jedná o dílo ambiciózní, obsahově alarmující, přesto pro divácký zážitek je klíčová hudební složka působící jako nutný zklidňující balzám. (12.11.2021)

Naturalistický kousek, který má velmi originální způsob vyprávění. Je natolik obsažný, že není možné ho pojmout napoprvé. Ale je jako dobré víno - zraje s věkem a je třeba s ním jako s vínem zacházet - dávat si ho pomalu po doušcích a vychutnávat. K vlastní filmové řeči rozhodně patří takřka dokumentární kamera a střih, originální je také použití filmové hudby. Běžné ruchy včetně rozhovorů, zvuků ulice, jsou prostihy do jazzového pokresu, což dává filmu vlastní dynymiku. Jeden ze zajímavých filmových debutů. (05.12.2015)

"Napiš si na chrbát mam Vás rád a jdi mezi lidi...Ty!". Muž___nahý a bezmocný. Čeká a doufá. Kolem sebe má předzvěst smrti, ale i života. Obyčejného života, který s úsměvem pozoruje a jenž mu připadá jiný. Možná nadějnější. Bilancuje nad životem svým i ostatních a...čeká. Hlavní hrdina mi velmi připomněl Ludvíka Jahna. Žena___chce žít naplno, bez zábran šlapat na plyn a všemu ujet. Rozhodně nečeká. Křičí a utíká. Hanákův excelentní psychologický experiment se silnými kontrasty, absurdními výjevy, precizním obsazením a brilantním snímáním celého, zdánlivě všedního příběhu prachobyčejného kuchaře a pacienta v jedné osobě, je pro mne bez diskuze jedním z vrcholů československé nové vlny. (06.11.2012)

Hraný film slovenského režiséra Dušana Hanáka, který zde nezapře svůj sklon k dokumentarismu. Zajímavý snímek i z hlediska jedné z mála filmových hlavních rolí vynikajícího herce, Václava Lohniského. V menších rolích se představili další čeští herci, jako mladičký Josef Abrhám, Jana Švandová, Miroslav Macháček a v epizodce Karel Augusta. Dnes, s odstupem 40 let je film zajímavý také zobrazením dané doby - 70% (13.10.2008)