Bába z ledu

Spoilery! Ačkoli mě letos více dostalo Po strništi bos, tak nelze Bohdan Slámovi upřít, že zkrátka umí. Jeho snínky jsou tak příjemně jiné, že se snad postupně prokoukám ke všem. Krásný příběh o lidech, kteří jsou ještě stále mladí pro tetičku smrt, ale už přeci jen trošku staří pro strýčka život. A tak divák sleduje zoufalou snahu žít, nebo alespoň vnést do svého života nový impuls a uprchnout ze stereotypu. Kronerová s Novým neměli chybu. Jejich postavy jsem jim věřil. Příběh má mnoho vrstev, což nebývá u nás úplně obvyklé. K mnoha oceněním tedy nemám výhrad. Vynikající kus dobře odvedené filmařiny, který se vyplatí vidět i kvůli jedné velkolepé scéně, kde si to rozdávají geronti jako za mlada, tedy minimálně se o to snaží. Děsivá věc, když mozek by chtěl, ale tělo už nemůže. Jediná výtka snad jen k té drůbeži, kterou hlavní hrdina nosil všude s sebou. (18.03.2018)

Silně nekonzistentní scénář Báby lavíruje mezi nehodnotícím (uvěřitelným) příběhem obyčejných životů a přehnanou karikaturou, nelegitimní moralizující pozicí, vykonstruovaným (nevěrohodným) vesmírným konáním postav a nudou, která dává pocit, že snímek trvá tři hodiny. Bába mlčí a pak kategoricky moralizuje své syny a papouškuje tezi o vině jejich otce, jako by ona dění jen přihlížela. Bába nevidí šikanu svého vnoučka a nereflektuje jeho chování k rodičům. Do problematického chování vnuka se máme vcítit, ale šikanující spolužáci zůstávají archetypálními zlosyny. Vhled a pochopení je nám dovoleno jen u vybraných postav, ostatní jsou pouhými nositeli své statické a účelové stereotypní role. Čím snímek v první třetině zaujme, po tom zbytek času šlape. Mělo to výjimečný potenciál. (16.04.2018)

Zamilovat se dá v každém věku, i když už lidé nejsou tak pružní na těle ani na duchu. Žel, ve filmu ze kterého ze všech směrů trčí, že cílí hlavně na festivalové publikum. V reálně pojatém příběhu se tak vyskytuje postava jak od Felliniho, samorostlý otužilec, který sdílí maringotku na břehu Vltavy, v jedné místnosti se slepicemi, z nichž s jednou má až podezřele blízký vztah. Takže slepice, v nepřítomnosti pána, upadá do deprese, což se projevuje tím, že klopí hlavičku. Že jsou si se slepicí souzeni, ostatně nasvědčuje, že slovní zásoba čackého starouše se omezuje převážně na slovo: „Proč?“, což neváhá opakovat několikrát za sebou (a ne, není to kvůli tomu, že by nedoslýchal). Spíš mi to připadalo jako mužská obdoba slepičího: Kvoook?“_____  Srdnatému plavci se slabým srdcem vstoupí do cesty jedna už poněkud opotřebovaná Popelka (tady se omlouvám Zuzaně Kronerové, kterou považuji za velmi dobrou herečku) a nastane milostná eskapáda pozdního podzimu. _____  Mezi realistické prvky, jako je vykořisťování seniorky rodinou, se přimíchávají nesmyslné schválnosti bez reálného základu, ale i bez jakéhokoliv magického potenciálu, cílící právě na diváky nezávislých festivalů. To je například soužití se slepicemi, proměna v Marylin Monroe, případně useknutý konec, kde jsem marně tápala v příbuzenských vztazích hrdinovy rodiny. Přetrval ve mě pocit nudy a falešnosti celého příběhu. SHRNUTÍ: Hodně umanutý festivalový film. (14.07.2021)

K tématu stárnoucí hlavy rodiny, která se vzepře potomkům a začne si žít svůj život, se u nás natočilo poměrně dost. Chápu, že je jiná doba a že poetika Högra s Medřickou v Romeovi a Julii na konci listopadu je už lehce passé, zatímco tady jsme svědky poměrně naturalistické scény, kdy si Zuzana Kronerová olivovým olejem promazává frndu, aby mohla kopulovat. Taky jsme uměli dělat filmy, kde se prolínalo několik dějových linií, které se vzájemně doplňovaly a byly humorné i smutné (Vesničko má středisková, Pelíšky). Zatímco tady jede jediná a poměrně nudná linka, kdy babě hrábne, začne se otužovat a spustí se s pochybnou existencí. Nášlap k humorným situacím ze života v podobě povinných sobotních obědů se nějak nedaří a všechny postavy se chovají úplně ujetě a v celkovým kontextu nelogicky. Jediná normální je tu Petra Špalková a jí pak stačí čtyři repliky na Českýho lva za vedlejší roli. Bábu z ledu dávám k ledu. (13.03.2018)