Naprostí cizinci

Pokrytectví je přesnou vlastností, kterou se tu honosí snad každý, kdo se společné večeře zúčastní. To, co se totiž ze začátku jeví jako legrace, se postupem času rozjede v brutální emocionální jízdu, která ne a ne přestat. Vzorový námět poplatný dnešní době, ve které se člověk neobejde bez chytrého telefonu a při chůzi na chodníku spíše čumí do obrazovky, nežli na chodník. Italové se tady s touto dialogovkou ukázali nejlépe, jak to asi jenom mohlo jít. (10.02.2018)

Kdo si hraje... nezlobí? Aneb tvářit se, že nemám tajnosti, ač jich mám více než dost, není z nejlepších nápadů... Film se mi velice líbil, mám rád konversační dramata, obzvláště když nahlíží do života lidí ve středním věku; sám jsem zvědav, jak v této životní fázi budu vypadat já a tiše doufám, že ne podobně. Ano, zvratů a odhalení bylo postupem času více než dost, ale třeba je to na partu třicátníků / čtyřicátníků tak akorát... Velice se mi líbila (závěrečná) myšlenka s úplňkem, ač mi chvíli trvalo, než jsem ji pochopil - aneb co jsme si, to jsme si, terazky se vraťme k našim ulhaným životům... 90% (20.05.2018)

Takhle dobrou konverzačku jsem už hodně dlouho neviděl. Hodně lidí to tady srovnává se Jménem nebo s Bohem masakru, ale ani u jednoho z těch filmů se mi nelíbil konec. U prvního je násilně naroubovanej happy end a druhej nekončí vlastně nijak. Tady právě ty poslední cca 3 minuty rozhodly o pátý hvězdě. Jako drobnou vadu na kráse bych viděl, že ze začátku jsem měl trochu zmatek v postavách. Padá tam hodně jmen a navíc se tam mluví i o dalších osobách, který ani ve filmu nejsou, a já jsem se v tom dost ztrácel. Pak jsem se na film podíval za pár dní znovu a už jsem se bez problémů orientoval. Jinak koukám, že svou verzi už stihli natočit Němci, Turci, Korejci a já nevim, kdo všechno ještě. Tak doufám, že se to tady v ČR nebude točit ve verzi ubrečená komedie s Liškou, Wilhelmovou a Geislerovou v hlavních rolích. (27.04.2020)

„Proč jsme dali Brunovi jméno Bruno?“ - „Co?“ - „Můj otec je Amedeo, tvůj Ennio. Jak jsme přišli na Bruna? Tobě se to líbí?“ - „Chceš to řešit po 10 letech?“ Zaujal Vás film Jméno (2012)? Pak doporučuju jeho italskou verzi, Naprosté cizince. Nejde o vykrádání, Italové mají svá odhalení, kupení se náhod a čím dál hustější atmosféru. V úvodu samé fórky, úsměvy, pak začne „hra“…a divák je v pozici zlomyslného hosta, který ovšem na rozdíl od aktérů nemusí mít mobil na stole, a tak na něj nic nebouchne. Já se škodolibě smál po většinu filmu a ani trochu se za to nestydím, protože jde o konverzačku s brilantními dialogy, výbornou chemií mezi postavami a vzrůstajícím dusnem. A přestože závěr již tak podařený není a nadsázka v podobě koncentrace průserů je dosti vysoká, bavil jsem se ještě víc než u Jména, proto nakonec dám slabších 5*. „Jestli spolu mluvíte 30 minut denně, jsi zamilovaný.“ - „Co když spolu mluvíme 60 minut?“ - „Pak jsi hodně zamilovaný.“ - „Když spolu mluvit přestanete, znamená to, že jsi ženatý." (09.12.2017)

"Je to taková naše černá skříňka..." Se vším, co o sobě nevíme, nesmíme vědět a vlastně ani nechceme vědět. Skupina rádoby blízkých přátel a partnerů při jedné večeři vyzkouší, co vše tyto skříňky během pár hodin prozradí. A kolik toho naše důvěra, touhy a předsudky unesou. Okouzlující, krásné a lehké. (17.08.2017)