Režie:
Paolo GenoveseKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Maurizio FilardoHrají:
Giuseppe Battiston, Anna Foglietta, Marco Giallini, Edoardo Leo, Valerio Mastandrea, Alba Rohrwacher, Kasia Smutniak, Benedetta Porcaroli (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Skupina přátel se schází k pohodové večeři. Znají se důvěrně celé roky a také další setkání by se neslo v duchu lehkého škorpení a nostalgických vzpomínek na to, co bylo... kdyby se nezrodil zdánlivě nevinný nápad: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i každý příchozí hovor. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči...? Během jediného večera se ukáže, že až příliš mnoho. I ti, které známe, mohou totiž být naprostými cizinci. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (517)
Absolutní masakr, excelentní dialogovka, která mně naprosto rozebrala. Jasně můžu rozvádět myšlenky jestliže ti lidé měli takové tajemství by v realu skutečně šli s mobilama na stůl, ale právě o tom to je "já nemám co skrývat" a stačí jeden večer a vyplave tolik, že to do konce života to nejbližší nepoberou. Nebetyčné pokrytectví bylo perfektně dostřeleno při finálových scénách, to bylo vůbec jedno z nejvýraznějších zakončení v dějinách filmu. ()
Taková komunikační elektronika už má za posledních dvacet let na kontě více rozvodů než impotence, frigidita a Kimex grúp dohromady. Ale i tak jsme nepoučitelní a pořád dál potkávám pičusy, co si nechávají zprávy zobrazovat na zamykací obrazovku, do domácího počítače nasmerfujou nezaheslovaný outlůk s loveckou adresou 24cm@seznam.cz, nebo si čerstvou roztouženou štěrbinu uloží do kontaktů pod Bezostyšná superkunda, kdyby mu náhodou volala, právě když půjčil mobil své léty totálně vytěžené souložnici, aby si zahrála SIMSY a nevymýšlela pičoviny, když už jsou středy nejmíň pět let zrušené a navíc si po „pauze na oběd“ se superkundou málem musel vrazit pod jazyk nitrák. A pak se oprávněně děsně diví, že jsou ty domestikované samice zcela intolerantní k naprosto logickým argumentům jako například „Vždyť já ji vůbec nemiluju, jen s ní asi půl roku divoce mrdám a to je přeci úplně totéž, jako bych doma pohrdl hnusně uleželýma šunkoflekama a skáknul si sem tam na stejka z mladé argentinské svíčkové, no ne?“ Krávy! Tahle opravdu vytuněná, originální, dramaticky i dialogově solidně zvládnutá a zábavná konverzačka hezky shrnuje výše uvedené a ukazuje, co by se mohlo stát, když si pár řádně šosáckých makarónských párů střihne společné spaghetti carbonara, přičemž si unáhleně zahrají neskonale stupidní hru na Večer otevřených Vocapů. A není to věru někdy žádný med, když zjistíte, že váš od dětství nejlepší kámoš málem píchá i vašeho labradora. ()
Konverzačka ostrá jako břitva s nápaditým koncem. A je to film o tom, jak za málo peněz získat hodně muziky. V jednom bytě se pár přátel začíná pomalu smažit pod tíhou postupně odhalovaných tajemství a lží. Atmosféra graduje, a i když nepostrádá hodně vtipné scény, je to drama charakterů. Zatímco Měsíc na obloze překrývá stín zatmění, dosavadní přátelé (ne)dobrovolně vynášejí na světlo své vlastní temné stránky. Tady se scénář hodně povedl a civilně hrající herci ho ještě umocnili. /18. 8. 17./ ()
Na tuto mezinárodně veleúspěšnou komedii z posledních let mě nalákalo nejvíc asi zjištění, že Naprostí cizinci se za pouhých 6 let dočkali již minimálně 15ti remaků z nejrůznějších zemí od Mexika, přes Norsko, Maďarsko, Rusko (kde vznikly dokonce již 2 verze!) až po Vietnam nebo Čínu, což činí samotný film naprostým unikátem a doposud ojedinělým fenoménem v kinematografii. Aktuálně vstupuje do kin česko-slovenská verze a tak jsem se rozhodl podívat na původní italský snímek, kterým to všechno začalo. Čekalo mě velmi příjemné překvapení ze zdařilé konverzační hry ze současnosti, která se pohybovala mezi komedií i dramatem a ve svém námětu trefně využila již dlouhou dobu aktuální fenomén mobilů a stále se zvyšující lidské závislosti na nich. Přestože některá vyústění šlo snadno předvídat a samotný počet zvratů na uvěřitelnosti příliš nedodával (spíše naopak), musím říct, že jsem si tenhle příjemně nenáročný kousek dost užil, hodně se pobavil a zároveň ocenil i hlavní poselství. Akorát se obávám, že kdybych se takového večírku reálně zúčastnil taky, asi by dost hrozilo, že buď bych si mobil na neformální setkání nedaleko od domova snad ani vůbec nevzal, příp. bych si na něm zase zapomněl zpátky zapnout zvuk nebo s mojí minimální komunikaci přes mobil by nezazvonil téměř vůbec. :o) Nicméně nápad s mobily na stole s veřejným čtením veškerých příchozích zpráv a hlasitého odposlechu všech hovorů je vážně za všechny drobné a určitě by se dal rozvíjet i v nejrůznějších variacích ještě mnohokrát, čehož by v těch případných remacích z různých krajín šlo využít. O to víc mi přijde škoda, když jsem díky zdejším komentářům zjistil, že ty další verze mají jenom doslova kopírovat děj z italského originálu včetně řady stejných dialogů a podle fotek i velmi podobně vypadajících herců! Ale to už je možná i záležitost licence s původním autorem a něco, do čeho my běžní diváci nevidíme... a také něco, co do hodnocení původního filmu počítat nechci a ani nepočítám. [75%] ()
Takhle dobrou konverzačku jsem už hodně dlouho neviděl. Hodně lidí to tady srovnává se Jménem nebo s Bohem masakru, ale ani u jednoho z těch filmů se mi nelíbil konec. U prvního je násilně naroubovanej happy end a druhej nekončí vlastně nijak. Tady právě ty poslední cca 3 minuty rozhodly o pátý hvězdě. Jako drobnou vadu na kráse bych viděl, že ze začátku jsem měl trochu zmatek v postavách. Padá tam hodně jmen a navíc se tam mluví i o dalších osobách, který ani ve filmu nejsou, a já jsem se v tom dost ztrácel. Pak jsem se na film podíval za pár dní znovu a už jsem se bez problémů orientoval. Jinak koukám, že svou verzi už stihli natočit Němci, Turci, Korejci a já nevim, kdo všechno ještě. Tak doufám, že se to tady v ČR nebude točit ve verzi ubrečená komedie s Liškou, Wilhelmovou a Geislerovou v hlavních rolích. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (6)
- Inspirace pro napsání tohoto filmu vzešla ze skutečné události, kdy se kamarád režiséra Paola Genovese vyboural na motorce a jeho přítelkyně se musela postarat o jeho věci, nahlédla do jeho mobilu a zjistila, že svého dlouholetého přítele vůbec nezná. I když se pár rozešel, nakonec si údajně stejně k sobě našel cestu. (vyfuk)
- Stejnojmenná inscenace se hrála v březnu 2020 v Divadle Na Jizerce v režii Matěje Balcara. V hlavních rolích jsme mohli vidět Barboru Kodetovou, Ondřeje Kavana, Patricii Pagáčovou, Petra Vacka, Milana Šteindlera nebo Jana Řezníčka. (Saur.us)
- Film je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako film s největším množstvím lokálních remaků v historii kinematografie. (vyfuk)
Reklama