Naprostí cizinci

Hodně aktuální téma zpracováno velmi sympatickou cestou - skrze konverzační dramedii, která umí být chvílemi velice naléhavá, ale zároveň si zachovává hodnotící odstup řadou odlehčených prvků a záměrně přepálenou vyhroceností. Závěrečný zvrat sice není hoden toho, abychom o něm vůbec přemýšleli a brali ho ve vztahu k celkovému sdělení vážně, ale průběh mě opravdu převelice bavil, s postavami jsem se rychle sžil a jen minimálně se mi v hlavě rozblikala kontrolka s upozorněním, že tohle už jsem viděl někde jinde. Jak by řekl guru české filmové filozofie Ladislav Smoljak, "Neber telefon, neber telefon, nebo se z toho zblázníš"... 75% (19.02.2017)

"Je to taková naše černá skříňka..." Se vším, co o sobě nevíme, nesmíme vědět a vlastně ani nechceme vědět. Skupina rádoby blízkých přátel a partnerů při jedné večeři vyzkouší, co vše tyto skříňky během pár hodin prozradí. A kolik toho naše důvěra, touhy a předsudky unesou. Okouzlující, krásné a lehké. (17.08.2017)

Závěr čudný, ale jinak mi to sedlo jako zadek na hrnec. Vtipné, tak akorát zvrácené (přesně jako je zvrácená dnešní doba se všemi appkami, facebookem, sdílením fotek apod.) a dramatické jako italská domácnost. Mimo všechno to švitoření, smsky, jídlo a humbuk- všimli jste si, jak mají v tom obývacím pokoji nádherně zařízenou stěnu s knihami? K něčemu takovému bych se chtěla dopracovat... (22.05.2017)

Naprostí cizinci začínají jako lehká a příjemná vztahová konverzační komedie o partě dlouholetých kamarádů, kteří spolu se svými životními partnery dorazí na večírek, chtějí hodit starosti za hlavu, zavzpomínat na minulé časy a užít si zatmění Měsíce neobtěžováni ratolestmi. Vzájemné popichování a uvolněná atmosféra vedou k pošetilému nápadu odhalit své soukromí (vždyť před sebou nemáme co skrývat) a své telefonní hovory vyřizovat se zapnutým reproduktorem. Hlasy pochybujících jsou umlčeny - kdo nesouhlasí, nemá čisté svědomí. Záhy se začnou vynořovat kostlivci ze skříně, obnažovat charaktery a komunikace začíná povážlivě skřípat. Pozitivní emoce nahrazuje nedůvěra a hořkost. Komedie se nenápadně mění v moralistní drama. Je to trefné a ze života, jen mám pocit, že pro tenhle kousek platí víc než pro jiné, že je potřeba mít něco odžité, abyste si ho v plné míře vychutnali. Je to zkrátka film pro střední generaci, která ví, co to je krize středního věku. Sedla mi jak komediální, tak i dramatická rovina, navíc jsem ocenil civilnost hereckého projevu a neokoukané kvalitní herce. Je to snímek, ke kterému se ještě určitě v budoucnosti vrátím. Celkový dojem: 90 %. (06.06.2017)

„Proč jsme dali Brunovi jméno Bruno?“ - „Co?“ - „Můj otec je Amedeo, tvůj Ennio. Jak jsme přišli na Bruna? Tobě se to líbí?“ - „Chceš to řešit po 10 letech?“ Zaujal Vás film Jméno (2012)? Pak doporučuju jeho italskou verzi, Naprosté cizince. Nejde o vykrádání, Italové mají svá odhalení, kupení se náhod a čím dál hustější atmosféru. V úvodu samé fórky, úsměvy, pak začne „hra“…a divák je v pozici zlomyslného hosta, který ovšem na rozdíl od aktérů nemusí mít mobil na stole, a tak na něj nic nebouchne. Já se škodolibě smál po většinu filmu a ani trochu se za to nestydím, protože jde o konverzačku s brilantními dialogy, výbornou chemií mezi postavami a vzrůstajícím dusnem. A přestože závěr již tak podařený není a nadsázka v podobě koncentrace průserů je dosti vysoká, bavil jsem se ještě víc než u Jména, proto nakonec dám slabších 5*. „Jestli spolu mluvíte 30 minut denně, jsi zamilovaný.“ - „Co když spolu mluvíme 60 minut?“ - „Pak jsi hodně zamilovaný.“ - „Když spolu mluvit přestanete, znamená to, že jsi ženatý." (09.12.2017)