Year of the Horse
Režie:
Jim JarmuschHudba:
Neil YoungHrají:
Neil Young, Jim Jarmusch, Ralph Molina, Billy Talbot, Frank Sampedro, Scott Young, David Briggs (a.z.), Elliot RobertsObsahy(2)
Netradiční portrét skupiny Neil Young & Crazy Horse. Její členové Ralph Molina, Frank „Pončo” Sampedro, Billy Talbot a Neil Young – se dali dohromady roku 1970 a od té doby dělají se sebezničujícím zanícením rockovou hudbu nezaměnitelného zvuku a razance. Hlavní hvězdou je skladatel, zpěvák a hudebník Neil Young, jenž bezesporu patří k nejdůležitějším osobnostem moderní populární hudby. Narodil se 12. listopadu 1945 v Torontu. V mládí jej hudebně ovlivnili umělci typu Boba Dylana, Ricka Jamese, Chucka Berryho a skupiny jako The Shadows, The Rolling Stones či The Chantels. Sám později přecházel do různých žánrů (od rokenrolu po country) a hrál v seskupení rozličných muzikantů, především však ve skupinách Buffalo Springfield; Crosby, Stills, Nash (& Young); Neil Young & Crazy Horse. Kromě zpívání ovládá ukulele, harmoniku, piano a kytaru. Během své kariéry natočil přes tři desítky alb... Dokument natočený ikonou nezávislého amerického filmu, režisérem Jimem Jarmuschem (Podivnější než ráj, Mrtvý muž, Ghost Dog – Cesta samuraje, Kafe a cigára, Paterson) byl z větší části nasnímán na evropském turné skupiny během roku 1996–97 a jsou v něm použity i starší materiály z let sedmdesátých až osmdesátých. Mezi jednotlivými skladbami zaznívají výpovědi členů kapely, ale svérázný obraz Neil Young & Crazy Horse dokresluje mj. hudební manažer Elliot Roberts či Youngův otec, spisovatel Scott A. Young, nebo samotný režisér, Jim Jarmusch. K vyvolání větší působivosti a autentické atmosféry napomáhá – vedle pohyblivé reportážní kamery – záměrně zrnitý a rozmazaný video obraz a materiál super 8 mm. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Ako starý bigbiťák nemôžem neoceniť hudobnú časť koncertu. Výpovednú, či nebodaj umeleckú hodnotu to ale naozaj veľkú nemá. Teda pokiaľ ňou nemá byť to, že Crazy horse vydržali spolu dlho, zamlada boli vlasatí divočáci, no vydržali a vytvárajú spolu veľkú energiu, prežili spolu rôzne turné a navzájom sa chvália. Zjavené pravdy sú obdivuhodné, ale k ich poznaniu mi nabudúci raz bohate postačí vypočutie si týchto pesničiek prostredníctvom čisto hudobného nosiča. ()
Je pravda že Jim Jarmusch coby dokumentarista zde moc nezazářil. Zajímavých informací o skupině Crazy Horse je ve filmu minimum. Pár slov o vzniku, pár vět o bývalých členech a spousta nesmyslného tlachání. Použití ručních kamer filmu také moc nepřidává. Ostrý záběr by člověk pohledal. Ale scény z koncertů, to je fakt síla. Co bych dal za to, vidět tyhle chlápky v téhle formě naživo. Hned úvodní sklada Fucking Up je totální masakr. Neil Young hraje na kytaru s neuvěřitelnou suverenitou. Chvílemi jeho extatická hra vypadá jako by se odputával od svého těla a prováděl jakýsi šamanský riutál. Žádné laciné reprodukce stuidových nahrávek tón po tónu, ale bezbřehé mystické variace na původní skladby. Young by se ale nikdy nedostal do podobných epilepticky vypadajících tranzů, nemít po boku ostatní členy se kterými si na pódiu neustále vyměňují energii. Hudebně tedy neskutečná pecka a to i přesto, že se hrají spíše „dvojkové“ skladby, protože živě je to úplně o něčem jiném. ()
Neil Young jakoby zde smýval svoji folkovou patinu a kuklil se do surového agresivního zvuku rockového šamana, který musí i metalistům a punkáčům připadat nesnesitelný. Prostřihy ruční kamerou, které oddělují jednotlivé koncertní kusy, jsou jim zároveň v opozici. Je možno si při nich vydechnout, a zřejmě i pro Jarmusche by byl koncert vcelku sotva únosný - a zřejmě ano, stát před pódiem a před televizí je přece jen velký rozdíl. Šaman se opájí hudbou a my přitom rohlíkem. ()
Setkání Jarmusch – Young dopadlo dík symbiose obou mistrů dobře. Hudba hraje ve všech Jarmuschových filmech zásadní roli (pro „Mrtvého muže“ Young nahrál jeden z nejzdařilejších soundtracků vůbec), režisér sám byl ostatně nějaký čas aktivním hudebníkem, má pro věc cit. V Jarmuschově katalogu jde spíše o věc méně významnou, ale kdo má rád Neila Younga, bude slintat blahem. Komu jeho hudba nic neříká, ať na to nekouká. Doporučit lze rovněž Youngovo stejnojmenné dvojalbum z tohohle turné. Celá 90. léta se Youngovi po tvůrčí stránce vydařila, turné k albu Broken Arrow zachycené ve filmu lze považovat za jedno z jeho nejlepších. P.S. Srovnání se Zelenkovým Rokem ďábla je spíše úsměvný: jednak je Zelenka o dvě třídy slabší filmař než Jarmusch, jednak se s Nohavicovou hudbou tak trochu míjí (např. Franta Černý se zrzavým knírem při důstojně krásné Kometě, toť „humor“ dle režiséra Zelenky…). ()
Netradiční hudební dokument z pera Jima Jarmusche o Neilu Youngovi a kapele Crazy Horse. Mix rozhovorů, záběrů z koncertů i zákulisí, záběry z přírodních amfiteátrů včetně Jarmuschovských poetických obrazových vsuvek a v první řadě záznamy skladeb z koncertů, ale v souhrnu jsem čekal více. Neil Young je bezesporu výborný muzikant a jedna z ikon rockové éry, ale přiznám se bez mučení, že bych dal přednost podobnému dokumentu z koncertů v sestavě s Davidem Crosbym, Stephenem Stillsem a Grahamam Nashem. ()
Reklama