poster

Rok koně

  • USA

    Year of the Horse

Dokumentární / Hudební

USA, 1997, 106 min

Režie:

Jim Jarmusch

Hudba:

Neil Young

Producenti:

L.A. Johnson

Střih:

Jay Rabinowitz
(další profese)
  • Jellini
    ****

    Tak on to není tak úplně dokument. Je to spíše několik skladeb Neila Younga a Crazy Horse, mezi nimiž jsou záběry ze zákulisí. A z těch některé ani netočil Jarmusch. Občas použil "archivní" materiál z 80. let a dá se říct, že film spíše sestříhal, než-li natočil. Ale jak říkám, nelze to asi brát jako dokument. Spíš je to fanouškovské video/hodinu a půl dlouhý videoklip k několika skladbám.(23.2.2011)

  • Crocuta
    ****

    Úplně souhlasím s maebovým komentářem, líp bych to nenapsal :-) .(28.6.2007)

  • Filip.S
    ***

    Síce prakticky nulový dokument, ale celkom dobrý koncert ;)(15.4.2005)

  • Radko
    **

    Ako starý bigbiťák nemôžem neoceniť hudobnú časť koncertu. Výpovednú, či nebodaj umeleckú hodnotu to ale naozaj veľkú nemá. Teda pokiaľ ňou nemá byť to, že Crazy horse vydržali spolu dlho, zamlada boli vlasatí divočáci, no vydržali a vytvárajú spolu veľkú energiu, prežili spolu rôzne turné a navzájom sa chvália. Zjavené pravdy sú obdivuhodné, ale k ich poznaniu mi nabudúci raz bohate postačí vypočutie si týchto pesničiek prostredníctvom čisto hudobného nosiča.(6.9.2005)

  • kinej
    ****

    Je pravda že Jim Jarmusch coby dokumentarista zde moc nezazářil. Zajímavých informací o skupině Crazy Horse je ve filmu minimum. Pár slov o vzniku, pár vět o bývalých členech a spousta nesmyslného tlachání. Použití ručních kamer filmu také moc nepřidává. Ostrý záběr by člověk pohledal. Ale scény z koncertů, to je fakt síla. Co bych dal za to, vidět tyhle chlápky v téhle formě naživo. Hned úvodní sklada Fucking Up je totální masakr. Neil Young hraje na kytaru s neuvěřitelnou suverenitou. Chvílemi jeho extatická hra vypadá jako by se odputával od svého těla a prováděl jakýsi šamanský riutál. Žádné laciné reprodukce stuidových nahrávek tón po tónu, ale bezbřehé mystické variace na původní skladby. Young by se ale nikdy nedostal do podobných epilepticky vypadajících tranzů, nemít po boku ostatní členy se kterými si na pódiu neustále vyměňují energii. Hudebně tedy neskutečná pecka a to i přesto, že se hrají spíše „dvojkové“ skladby, protože živě je to úplně o něčem jiném.(6.11.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace