Chytilová versus Forman

Aneb Nafoukaná egocentrička podsouvá odpovědi skromnému umělci se smyslem pro humor. A jak to, ubohý divák asi mám hodnotit? Touhu Chytilové za každou cenu se prosadit, přidat něco svého nechť si ponechá do hraných snímků, zřejmě nepochopila, že to není dokument o ní. Tak o o je těžké smířit se s tím, že jednou se nemluví jen a jen o vás, když víte, že jste středobodem vesmíru. Možná jsem se měla dříve podívat na nějaké povídání, v němž Chytilová adorovala Chytilovou. Koho jiného, když věděla, že je nejdokonalejší. Nu, konečně vím, co mi vadí na jejích filmech, to abnormàlně nabubřelé ego. Nemà smysl pátrat po tom, proč se dva Češi spolu baví francouzsky a anglicky. Těch pár momentů, kdy zbytnělé ego Chytilová náhodou drží bobříka mlčení a ani se neopají pohledem na americkou architekturu a skejťáky, předkládá Forman svoji životní filozofii a je to zcela fascinující. Ale megaegu se vždy podaří nevitlivě zasáhnout a přerušit tok jeho myšlenek a zničit tak magičnost okamžiku. Samotný dokument je určitě ten nejhorší, který jsem kdy o kom viděla, protože není o dané osobnosti, ale o dokumentaristovi. Za ty skvostné oksmžiky s Formanen navzdory Chytilové je to průměr. (28.10.2019)

Srážka dvou různých přístupů nejen ke filmu, ale i k životu. Chytilová špatnou francouzštinou klade dotazy, kterými chce Formana dostat z jeho komfortní zóny. Ten jí odpovídá anglicky, což je i jazyk doprovodného komentáře. Pro filmového fanouška jsou zajímavé i záběry z natáčení filmu Ragtime, během nějž tento filmařský dialog vznikal. Mezi účinkujícími v záhlaví kupodivu chybí E.L. Doctorow, který se na kameru také k adaptaci vlastního románu vyjádřil. Škoda jen toho nadbytečného množství s tématem nijak nesouvisejících ilustračních záběrů. (03.02.2019)

Chytilová versus Forman je bytostným filmem bojovné režisérky. Dokumentární formát je pouze prostředkem k niterné výpovědi, formou stylizace, subjektivní životní zkušeností. Život je v pohybu, vše plyne ve svém disharmonickém souladu až ke konečné jednotě. V ní jsou otisky jednotlivého základem společenské zkušenosti, subjekty se nestávají objekty, nýbrž splývají v objektivizovanou skutečnost. Umění z fenomenologického hlediska odkrývá pravdu z její zakrytosti, pravdu ve smyslu skutečnosti. A byť jde o skutečnosti subjektivní, mají schopnost sami sebe objektivizovat, byť ne v celém svém niterném dopadu. Chytilová vnímá film jako prostředek k odhalování skutečnosti, proto své výpovědi stylizuje, aby každá jednotlivost dostala svůj význam jako jednotlivost i součást celku. Své přesvědčení sebevědomě prezentuje. Film, potažmo umění má své určení v odhalování skutečnosti, přestože se podstatná část toho, co se vydává za umění, stala pod vlivem okolností jen kulturním produktem a přestala plnit své základní určení. Zajímavá snaha o bytostné niterné sdělení. (20.01.2024)

U dokumentu je pro mě podstatné, jestli se něco nového dovím. Formato může podtrhnout a dovést k dokonalosti, ale v případě tohoto žánru na ní příliš nebazíruji. Jenže ... Vstupy paní reřisérky byly hodně časté ba až nepříjemné, jak se snažila ze svého spolužáky a kolegy vygtřískat odpověď tam, kde už všechno řekl. Myslím sii, že dobrý dokumentarita by neměl být sebestředný a měl by se držet spíše v povzdálí. Uvídala jsem záběry z natáčení Ragtime. (05.02.2019)

Chytilová rozpráva francúzsky, Forman odpovedá anglicky a keď sú frustrovaní z nepochopenia toho druhého, plynulo prechádzajú do rodnej češtiny, aby o chvíľu znova pokračovali v jazykovom chaose pripomínajúcom bájny babylon. Nie len týmto je zaujímavý vášnivý názorový stret sedliackeho rozumu a analytickej experimentátorky, očividne tak fascinovanej ďalekou Amerikou. (12.02.2019)