Manhattan

New York. Woodyho osudové město. Vzdal mu hold tím nejlepším způsobem, jakým mohl, natočil o něm velice oblíbený film, obsadil své dva dvorní herce, sebe a Keton a svojí neurózou srší hlášku za hláškou, scénář se mi totiž hodně líbil, ironický jako vždycky. Kam se hrabe takový Neruda a jeho vzdání holdu Praze v podobě malostranských povídek, které by zvládl i student třetího ročníku literární akademie. Manhattan není obsahově extra dílo, ale černobílá podoba vsazená do 80. let je fascinující a byl to skvělý krok, který z toho dělá opravdu příjemný a hodlám si tvrdit, že i útulný film, si ho to prostě oblíbíte. A dále si hodlám tvrdit, že je to lepší než Annie Hall, je to více ucelenější a Woody hraje líp, jeho „you know“ je snad v každé větě a ty jeho nesmyslné pohyby. Co více si přát :-). Asi jeho nejlepší komedie. (10.06.2008)

Většina filmu je moc dobrá... ale mám i oblíbenější Allenovky. Jenže úvod mi promlouvá do duše tak mocně, jako by jí rovnou píchnul injekci kinofilských steroidů... a zbytek už se tak nějak sveze. A že v něm je co rozebírat a komentovat (obzvlášť v jedenadvacátém století)... ale Gershwina, sametujícího přes Willisovy obrázky, imponující mému fetiši na vertikální, kosmopolitní města, to těžko překoná. (02.06.2024)

Manhattan ve mně neprobudil výbuchy smíchu, spíše mě zaujal svým vysoce intelektuálním a propracovaným scénářem, ve kterém jsem paradoxně mnohým dialogům vůbec nerozuměl. Zápletka není nijak složitá, ani neokoukaná, jde prostě o takový příběh ze života. Herecké obsazení bylo opravdu perfektní, zejména Diane Keaton a Mariel Hemingway. Líbila se mi hudební stránka, která mi strašně přípomínala prostředí salónů a zábavních podniků první poloviny 20. století. Typicky konverzační Woody Allen, který sice neohromí, ani nepotrhá bránici smíchem, nicméně zaujme a vynutí na tváři potěšující úsměv. (23.07.2013)

Komentáře se mi k Woodyho filmům píší docela těžce, zvlášť, když se mi jeho film zrovna moc nelíbil. Proč? Já tohohle člověka mám fakt hrozně rád. Mám opravdu rád jeho kecy a narážky na všechno možné od smyslu života, existenci Boha až po hodnocení a komentování umělecké tvorby sama sebe či ostatních. Proto již vyhazuji třetí uslzený kapesník do prádla, když musím napsat, jak jsem v Manhattanu nenašel nic, co by mě zaujalo. Navíc jsem to všechno u Woodyho už viděl. Zas je tu vztah s Keaton, zas plný problémů, v podstatě vůbec to není bláznivé a už vůbec ne vtipné, jen je to černobílé. Život v Manhattanu je stereotypní, film Manhattan je stereotypní. (07.09.2008)

U Allenů byl z Manhattanu solidní povyk. Možná se rozbilo i pár talířů, ale popravdě nevím, co se Woodymu nezdálo. Ze svého filmového lejstra čítajícího až děsivě moc dobrých snímků, je možná Manhattan slabší co se týče scénáristických vychytávek, pro mě ale bylo sledování docela radost. Není to Láska a Smrt ve které bylo tolik hlášek, že si to ani normální myslící člověk nedokázal zapamatovat není to ani Sólokapr, kde jsem se smál originalitě, je to prostě kus dobře odvedené práce a byť jsem se někdy docela nudil, nemůžu říct, že by to byl kdovíjaký kopanec v Allenově režisérské kariéře. Radost, spokojenost, Manhattan! (27.08.2008)