Favoritka

Podobně jako všechny předchozí Lanthimosovy filmy, je i Favoritka popisem bizarního zápasu o přízeň autority a úmyslně pokřivenou karikaturou lidské společnosti, kterou definuje neustálý zápas o moc. Jako bonus je ale novinka i seriózním historickým dramatem s vlastně konzervativním narativním obloukem (je cítit, že pod tím není podepsaný milovník fragmentárního vyprávění Efthymis Filippou). Favoritka se snaží být jedovatou a jízlivou dobovkou, kde prim hrají (toxické) vztahy mezi ženami, zatímco muži jsou efébní chcípáci a nadržení idioti. Ústřední trio je radost pozorovat především díky skvělým hereckým výkonům a jiskřivé škodolibosti vzájemných interakcí. Bohužel postupem času se film, trochu násilně rozsekaný do kapitol, stane tím, čím v jádru je - řídkou, monotónní historkou s předvídatelným podtextem. Zatímco dosud byl Lanthimos vždy schopný diváka vyosit a překvapit, vytrollit něčím, co možná popírá zákony logiky, ale účelně to komentuje arbitrárnost naší existence, Favoritka je v něčem konvenční. Obsahuje sice typické choreografické výstřelky, ale plyne podle žánrových pravidel. Je špinavější, sprostější, pokřivenější (Robbie Ryan ftw), občas účinně eliptická, jindy ale krutě doslovná (králíci). Z části jí fandím jako bastardovi historických dramátek "ze dvora", z části mě nijak nestimulovala, nevyvedla z míry, nepřiměla k přemýšlení. Jo, lidstvo je parta degenerátů a moc kurví charakter. Víme, Jorgosi. Ale tentokrát jsem to nepocítil. Vůbec poprvé jsem z Lanthimosova filmu odcházel spíš lehce apatický než morbidně zjitřený. (29.12.2018)

Favoritka byla mé první setkání s režisérem Lanthimosem, jehož jméno v posledních letech rezonuje na různých filmových festivalech díky jeho osobitému tvůrčímu stylu. Snímku se nedá rozhodně upřít originální přístup k historickému tématu a k vedení aktérů. V podstatě jde o koncert tří velice talentovaných hereček, z nichž nejvíce vyčnívá Olivia Colman v hlavní roli - Oscara bych jí opravdu přál, i když proti ní stojí Akademií dlouho opomíjená Glenn Close. Musím přiznat, že mi místy bylo královny Anny velmi líto a rozhodně bych nechtěl být na jejím místě - obklopena spoustou manipulátorů, kteří umí skvěle využít situaci a zneužít královnu s vrtkavým zdravím a chabým vzděláním. Režisér si rozhodně nebral servítky a naservíroval nám nejednu syrovou scénu, která podtrhávala tamní atmosféru, v níž se odehrával boj na ostří nože mezi dvěma nadmíru inteligentními ženami. Emočně nejsilnější scénou pro mě bylo nejspíš odůvodnění chovu králíků. Film těžící z neotřelého scénáře ("jezevec", obskurní tanec), úžasných hereckých výkonů a výtvarné stylizace (nezvyklé záběry kamery). P.S. Myslím, že si v budoucnu najdu čas na další režisérovy snímky. (06.02.2019)

V Raném novověku se odehrává pozoruhodné drama dvou žen o přízeň Anglické královny. Musím uznat že s přibývajícím časem mě tato černohumorná komedie solidně bavila. Co vše dokázala Abigail vymyslet, zintrikovat, nahrát aby porazila svou sestřenici. A z toho plyne poučení pro ženy, nikdy nepodávej pomocnou ruku své sestřenici, která nemá co ztratit. Herecké výkony jsou jedním slovem úžasné a Yorgos Lanthimos se začíná blýštit stále víc a víc. Pomalu jej začínám považovat za následníka trůnu, na kterém se dlouhá desetiletí vyhříval Stanley Kubrick. 70% (17.07.2019)

Řecký režisér Yorgos Lanthimos a bizarní a velmi křehké vztahy zase trochu jinak. První půlhodinka je skvostná. Nerozhodná, fyzicky i psychicky zlomená, dětinská a náladová královna Anna, poslední Stuartovna, se zásadními kroky věří rádkyni i přítelkyni na intimní chvilky Rachel Weisz. Mají spolu velmi intenzivní a netradiční vztah. Nabourá ho až ctižádostivá sestřenice Emma Stone, která nejprve dostává rákoskou coby obyčejná služebná, ale svou pílí si chce taky kousek koláče ukousnout. Jenže dosavadní rádkyně (vládkyně) se nehodlá o přízeň s nikým dělit. Od Lanthimose je to zatím nejméně ujetá šílenost, do pokřivené lidské společnosti ale rád dál pálí ostrými. Navíc s velmi dobrou kamerou, kupříkladu s využitím efektu rybího oka. Královský dvůr je prohnilý, mezi postavami to sympaticky jiskří, pánové jsou tu za nadržené podivíny, dámy za vypočítavé mrchy. Jenže pak se to nějak zlomí a nevraživost mezi oběma ženami začíná nudit. Řecký mistr bizarnosti jakoby vyměkl, nikdy nejdeme úplně na dřeň, místo šokování přichází v druhé polovině až takové monotónní pojetí. Krutost a syrovost, stejně jako kroky ve spojitosti s opojení mocí se nabízely. Emoce mi chyběly, provokativní humor zrovna tak. Vlnu tentokrát nejpřístupnější Lanthimos neudělal. Koutky necukaly. Škoda. Oceňované herečky samozřejmě fajn, ale do vzduchu z jejich výkonů určitě neskáču. 70% (24.01.2019)

Tentokrát nás tak trochu nečakane režisér zaviedol do 18.storočia, v ktorom sledujeme vzťahy, vnútorné boje a boje o moc, či priazeň, v ženskom trojuholníku kráľovnej Anny (Olivia Colman), jej pravej ruky lady Sarah (Rachel Weisz) a jej sesternice Olivie (Emma Stone) , ktorá sa v kráľovskom dvore ocitá nenápadne a v tichosti, no o to výraznejšie mieša karty. Režisérsky rukopis je aj v tomto prípade nepopierateľný (bizarné scény - preteky husí, zaujímavé tanečné choreografie, svojské postavy...). Napriek tomu je Favoritka omnoho viac divácky prístupnejšia širšiemu publiku ako jeho predošlé filmy (Zabitie posvätného jeleňa, Homár, Kynodotas...). Preto, ak patríte medzi milovníkov tohto režiséra tak ako ja, v tomto prípade vám bude jeho typickej šialenosti, absurdných scén, až nechutnosti tak trošku málo. Sklamaní však určite nebudete. Brilantné herecké trio, kvíliace sláčiky a znepokojujúca hudba, ktorá diváka neustále udržiava v nepríjemnom pocite a úchvatná výprava si zaslúži návštevu kina. (27.01.2019)