Můj milovaný nepřítel

Nemám najmenšie pochybnosti o tom, že Klaus Kinski je regulérny blázon. Nakoniec vo filmovom svete nie je ani zďaleka osamotený. Videl som niekoľko filmov, v ktorých hral, ale nepociťujem potrebu vidieť ho v autentických záberoch z nakrúcania, pretože vo filmoch bol jeho prejav tlmený úlohou, ktorú mal stvárniť, ale v prestávkach medzi nakrúcaniami a v civilnom živote bol neznesiteľný. Preto si myslím, že tento film ani nemusel byť nakrútený, pretože ničím neprispieva k lepšiemu poznaniu filmového sveta a jeho protagonistov, nanajvýš k poznaniu sveta maniaka Kinského. A o ten vôbec nestojím. To nemá s umením nič spoločné. Na to sú iné zariadenia, ako ateliéry a iní špecialisti, ako Werner Herzog. (17.06.2018)

Povinnost pro všechno fans Herzoga, Kinskiho nebo lidí co se zajímají o kinematograií jako celek. Z dokumentu a to už od prvních sekund je patrný že Klaus je absolutní magor, ale absolutní, postupně se dojde k závěru že Werner je další absolutní magor a vlastně člověk skoro až nemůže pochopit jak ti dva spolu mohli natočit tolik filmů aniž nezabili sami sebe nevzájem, případně někoho z okolí i když postřelenej prst a utok Klause mačetou na jednoho z komparzu nejsou uplně malicherný. Jak říkám Chocoloušek by si tady fakt pošmáknul. Takže člověk Werner poslouchá tak trošku z otevřenou hubou a má dojem že se dívá na historky z podsvětí, až tohle totiž připomíná vztah dvou legend evropského filmu. (02.09.2017)

„Ku koncu natáčania mi Indiáni navrhli, že Kinského zabijú.“ Od Herzoga a Kinského som videl štyri filmy (z piatich), takže som bol samozrejme dôkladne oboznámený s divokým vzťahom, aký medzi pánmi vládol. Historky sú kultové (osobne mám najradšej tú so strelnou zbraňou, Herzog síce tvrdí, že to tak nebolo, ale ťažko povedať). Takže som sa na tento dokument tešil. A nebolo to zlé... ale čakal som viac. Prvá polovica ma pravdupovediac nudila. Herzog má dar reči a keďže je to dokument a nie akčný film a keďže v dobe vzniku bol jeden (z dvoch) protagonistov mŕtvy, všetko sedí (a padá) na Herzogových pleciach. Je ukecaný, počúva sa rád a vie rozprávať vcelku pútavo, ale po trištvrte hodine som upadol do nazvime to stereotypno-monotónneho štádia. Našťastie, druhá polovica je lepšia. Objavujú sa v nej dochované zábery s vtedy ešte žijúcim Kinskim a nejak viac to začne ťať do živého. Vrátane vcelku pekného a relatívneho dojímavého konca, hoc Kinski bol taký pozér a magor, že by som sa nečudoval, ak by si u odborníkov zistil, aké dajme tomu špecifické vône ich lákajú, následne si takú látku zohnal, potrel si ňou telo a oblečenie a tak nečudo, že sa od neho motýľ nevedel odlepiť. Najlepší je dokument v momentoch, keď skúma zvláštny vzťah medzi pokojným a pragmatickým režisérom (snažím sa tváriť, že som nepočul tých pár viet o záujme zaživa upáliť Kinského v jeho vlastnom dome) a podľa mňa duševne narušeným (hoc v niektorých konkrétnych filmoch charizmatickým) hercom. Ako som tak počúval o rôznych historkách z natáčania, pýtal som sa v duchu: mali to za potrebné? Stálo to za to? Pre „šialeného“ Kinského akiste áno, keďže vďaka tomu vytvoril okolo svojej osoby kult. Ale či pokojnému a vcelku tichému režisérovi stálo za to, stráviť polovicu profesijného života natáčaním s psychicky narušeným jedincom oberajúcim ho o duševné (a určite aj fyzické) sily, na to už si bude musieť odpovedať Herzog sám. Doba sa odvtedy strašne zmenila, dnes už prakticky nepoznám žijúceho herca, ktorý by TOTO bol schopný (a najmä ochotný) stvárať na natáčaní nejakého filmu. Čas sa zmenili a za seba hovorím, že super, lebo čosi podobné fakt nie je normálne. Napr. si pamätám, ako pri natáčaní Terminator Salvation Baleovi na pár desiatok sekúnd praskli nervy a nehovorím, bolo to nedôstojné správanie, ale oproti Kinskému je Bale skutočne nežný zajačik-diplomat. Dúfam, že sa raz dožijem toho, ako tento vzťah bude sfilmovaný do podoby klasického hraného celovečeráku a áno, mám pár tipov, kto by mohol hrať Herzoga, ale ozaj ani len netuším, kto Kinského. Výstižná bola reakcia manželského páru z úvodu, kedy to vyzerá tak, ako keď dvaja ničnetušiaci ľudia musia desiatky minút počúvať bľabotanie osoby A o osobe B, ktorá znásilnila, rozštvrtila a následne zjedla desiatich ľudí a snaží sa to poňať humorne, niektoré veci ale humorne proste nedokážete podať. (25.11.2023)

Vynikající zpověď o naprosto zničujícím vztahu mezi režisérem a jeho dvorním hercem. Přátelství s patologickými symptomy, které postupem času vyvrcholilo v láskyplnou nenávist. Možná ne oboustranou, protože si nejsem jistý, jestli byl Kinský s to cítit pozitivní emoce. Celkově: Spousta zajímavých a nových informací o Ďáblovi s částečně lidskou tváří a způsobu, jakým terorizoval a ničil svoje okolí. Překvapuje mě, že byl Herzog vůči němu schopen nějakého citu. A tom je tenhle film fascinující. (25.07.2021)

Zábavný dokument o jednom báječném přátelství Wernera Herzoga a Klause Kinského, které bylo plné... hm... sprostých německých nadávek, vzájemného ponižování se a pravidelného vyhrožování si zastřelením?! Jo, tak tohle je ta pravá večerní pohodička. Tedy samozřejmě, že výše uvedené konstatování platí pouze v případě, že tyto dva pány sledujete zavrtáni v pohovce s vychlazenou kolou v jedné a pytlíkem buráků v druhé ruce. Jakože proti jejich talentům nemohu namítnou ani zbla, avšak kdo by chtěl v realitě trávit volné chvilky s člověkem, který doslova snědl svoji vlastní botu (Herzog), nebo s Klausem Kinským? (U druhého muže jméno postačí - výčet jeho abnormalit by byl totiž ve své rozsáhlosti natolik abnormální, že by i pisatele (v tomto případě mě) nakonec připravil o rozum). PS: Snězení Herzogovi vlastní boty bylo též zfilmováno. Tento báječný snímek nese název „Werner Herzog jí svou botu“. Mimochodem vřele doporučuji. Chuťové pohárky to možná příliš nenaladí, zato vás zde Herzog přesvědčí o některých svých (jiných než kulinářských) kvalitách – jako o vydatném smyslu pro humor, či pro čest... (03.02.2017)