Krátký film o lásce

Krátký film o lásce má podobné pozadí jako Krátký film o zabíjení. Pořád jsme v tom stejném depresivní socialistickém polsku, kde vládne zejména šedá. Teplé a veselé barvy zde skoro nenajdete. Ono se není ani čemu divit, ten film totiž není moc veselý. Spíš naopak, je smutný, ale narozdíl od "Zabíjení" skýtá v sobě tolik naděje. Naděje na happy end, na změnu života a hlavně na lásku. Sice se zde jedná o lásku, tak trochu postavenou na hlavu, ale pořád je její podstata stejná. Láska nenaplněná, toužebná, hravá, despotická, obsesivní, mateřská anebo ryzí a čistá. To vše se vešlo do jednoho špinavého sídliště kdesi v Polsku. Stejně jako Zabíjení otřáslo mou dušičkou, to samé se povedlo i tomuto filmíku, ovšem zde zcela v pozitivním slova smyslu. (24.01.2007)

"Když ten autobus chytíme, půjdeš ke mně !! Když ne, půjdeš domů !! Platí ?!" Přemýšlím, kdy naposled mi bylo tak úzko, kdy jsem byl tak dojatý, a tak by mě zřejmě jen těžko napadlo, že se tak stane právě u Kieslowskiho nesmírně upřímně a lidsky poetického snímku, který úžasně parafrázuje a velmi osobitým způsobem odkazuje jak na šesté přikázání, ačkoliv bych spíš mluvil o lásce k bližnímu, tak i na Hitchcockovo Okno do dvora !! Ten střet rozdílných vnímání lásky samotné i zcela odlišně smýšlejících postav dokonale vystihuje, jak člověka přes veškerou snahu a chuť jí jít naproti často láska naprosto míjí a jak city zůstávají nenaplněny !! Witold Adamek kreslí svojí kamerou jednu bezútěšnou a hořkou scénu za druhou, mezi nimiž naprosto ční jedna zcela symbolická, která divákovi omlátí o hlavu frázi o pláči na rozlitým mlékem.. Vše účinně doplňuje a pozdvihá z kaluže slz velmi vhodně zvolená hudební složka Zbigniewa Preisnera !! (15.11.2013)

Osudová láska se nemusí odehrávat jenom na sluncem zalitých plážích. Může se zjevit i na jednom zaprášeném socialistickém sídláku. Film, který si žádné velké emoce prvoplánově nevynucuje, ale o to větší má dopad. Kieslowski měl na takové příběhy talent. Je to tak akorát na hranici mezi mistrovskou nenuceností a nudou, přičemž většinu filmu platí to první. Doporučuju pustit si Krátké filmy v pořadí 1. o zabíjení, 2. o lásce, protože film o zabíjení končí pláčem, kdežto o lásce úsměvem. (25.03.2008)

Voyerské nokturno polského "Jamese Stewarta." Atraktivní modla v hledáčku senzitivního Okna do dvora. Oslava půvabů prvních (ne)vinných platonických lásek. Amorovy stopy tváří v tvář zrádné realitě. Posedlost láskou zvídavou, která přetavuje svá nezkušená křídla do reálných obrysů všednosti a sráží ony naivní idealistické představy. Zkoumavá rozkoš tápe v aktu milostném. Stopy šrámů pocitového rozchodu vypjatě signalizují bázlivý útěk k tragickému sebeobětování, vykoupením se z pohlcující nešťastné lásky. Láska plachá, nevyzrálá, upřímně zbrklá, která ve své nesmělosti klopýtá, zraňuje i trestá. Křehce smýkavá panel(love)story. (17.11.2013)

Potřeba lásky je v případě protagonisty Tomka uspokojována představami. Představami, jež naplňují dokonalou a čistou ideu toho, jaká má láska doopravdy být. Pod nátlakem touhy, setkat se s touto hodnotou tváří v tvář, dochází k neúnosné konfrontaci s realitou. Úplná idea, kterou Tomek po celou tu dobu nosil tiše v úkrytu své fantazie se rozplyne. Realita se totiž ukazuje v přímém rozporu s tím, v co věřil. Odchod ze světa, blíže k vysněnému ideálu, se jeví jako jediné možné řešení. Paradoxně - právě tímto krokem dochází k hodnotové proměně milovaného protějšku (motiv pozorovaní dalekohledem se ze strany Tomka přesouvá na předtím pozorovanou sousedku Magdu). Až důsledkem tohoto činu má Magda možnost poznat a pochopit, co skutečná láska znamená. Kieślowski natočil ten nejčistší film o lásce a její skutečné podstatě, který znám. (31.01.2022)