Krátký film o zabíjení

Existuje hodně věcí spojených s filmem, které mě dokážou bez keců posadit na zadek, zrychlit mi tep, převrátit svět, obrátit peristaltiku, vzít iluze a takové ty věci. Ale teprve v poslední době si začínám uvědomovat, jak mocná je v tomhle ohledu kamera a způsob práce s obrazem. Plus ten chlad, bláto, odcizení, mlčenlivost, mučenlivost... Hrozný film. Hrozný. ♥ (22.08.2010)

Komentáře hodnotící tento film mluví o vášnivém odporu autorů filmu proti trestu smrti. V této souvislosti se mi vybavují jiné filmy, příběhy justičních i vysloveně teroristických vražd (SACCO A VANZETTI, ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO, KATYŇ) i velkosérie vražd v nejrůznějších gangsterských i jiných akčních filmech, které vnímáme jako setrvačnou průvodní kulisu děje podobně jako neméně krvavé rvačky, které končí "pouze" většími či menšími zraněními. Jedno je jisté: ztotožňovat akt spravedlnosti - byť v komunistickém režimu - se sprostou úkladnou vraždou, taxikáře s traktoristou, připodobňovat srovnatelné k nesrovnatelnému je nepřípustné. Tím spíš, že člověk, navlečený nezávisle na své vůli do vojenské uniformy, vlastně přísahá věrnost zemi i za cenu ztráty vlastního života, jejímž jediným možným vykoupením jsou nezbytně nutné smrti a trvalá zmrzačení jiných lidských jedinců navlečených do odlišných stejnokrojů. Hranice každého pacifismu a humanismu začínají a končí tam, kde nastupuje neúcta k lidskému životu. Syrovost a hrůznost takových aktů je ve filmu popsána s krutou názorností a s využitím všech tehdy dostupných možností filmové techniky. Ponurost obrazu, zoufalost výkřiků - režisér evidentně splývá s postavou obhájce - dokazují celou tíhu spojenou s tak strašlivou prací. Kdybychom hledali paralelu, našli bychom ji v lékařských operačních sálech, v lidských tělech, která jsou materiálními bojišti ducha se smrtí. A v eutanazii, která je v mezních případech současně, není-li prokazatelně zneužita, i vraždou, i milosrdným vykoupením z milující ruky. Přechody a hranice tu jsou velmi povlovné, avšak nezbytné. Jinak hrozí jiné nebezpečí: nebezpečí bezzudného řádění samozvaných katů, neschopných zvládnout své vnitřní stresy a pnutí jinak než postihováním a následným nedobrovolným vnucovaným obětováním životů cizích lidí, jejichž alternativní právo na vlastní plnohodnotný život je v každém případě stejné. I tak lze vykládat "dekalogový" Kieslowského pohled do posledních věcí lidského života. (23.12.2008)

Od prvních záběrů kamery jsem tušila, že to bude silná palba na mojí psychiku. Nevím jestli budu mít odvahu po tomto snímku na další Kieslowskiho počin. V každém případě vím zcela jistě, že tenhle znovu vidět nechci. Byl tak depresivní, syrový, hrůzný a smutný svou reálností, že mě z toho až mrazilo. Současně mně ale bylo líto mladého právníka, kdy jsem si uvědomila, že chvíle strávené v přítomnosti vraha, kdy se stal přímým svědkem střetu jeho pokřiveného a děsivého světa s realitou, byla nejobtížnější zkouškou v jeho začínající praxi a kterou si takhle asi vůbec nepředstavoval. A hlavní postava vás nutí ještě hodně dlouho po skončení filmu o něm přemýšlet. Silně pochmurná a deprimující záležitost. (27.06.2015)

Tak k tomuhle filmu mám hodně málo co vytknout. Není to proto, že by byl skvěle natočený a naprosto jedinečný, ale myšlenkově se jedná o velmi silný snímek, který vás donutí přemýšlet. Navíc je opravdu dobře natočen v tom, jak jsou scény rozvrhnuty a jak je to celkově zvládnuto - zabíjení ve všech jeho podobách vám tady hne žaludkem, a to to není nijak explicitní. (17.12.2015)

Neuvěřitelně sugestivní snímek, zabývající se zločinem a trestem. Na začátku jsou nastíněné tři postavy, tři osudy, které se protnou prostřednictvím vraždy. Protivný taxikář, mladý právník a mladý muž, který je pojícím prvkem. Právě posledně zmiňovaný zavraždí taxikáře a stává se klientem onoho právníka. Naprosto syrová záležitost, založená na odpsychologizování postav, stejně tak chybí jakékoliv motivace. Samotná vražda (trvající několik velmi intenzivních minut) působí neskutečně reálně. Kieslowského dokumentární začátky se nezapřou – divák je tu stavěn do role nezúčastěného pozorovatele, jako by jste byli na místě činu. Kieslowski se zaobírá myšlenkou zločinu a trestu. Samotný film je zfilmováním jednoho dílu televizního Dekalogu, který je inspirován desaterem. Kieslowski ale ono biblické „Nezabiješ“ nepojímá jako morální poselství, nepředkládá hotové závěry, nemoralizuje, jen ukazuje jiné úhly pohledu na věc. Film končí vrahovou popravou a nabízí se tím nádherný paradox v podobě pohledu na křesťanskou společnost, kde trest je zároveň zločinem. (20.11.2005)