Oklamaný

Nemal som od toho veľké očakávanie, ale prijemne prekvapilo. Coppolu mám zafixovanú ako zaujímavého tvorcu. Niektoré jej veci mi sadnú veľmi, iné vôbec nie. Ale len Lost In Translation považujem za dielo ku ktorému sa s radosťou po čase vraciam. The Beguiled stavia na svojej civilnosti a atmosfére. Je to štúdia pohľadov, detailov a nevypovedaných vecí, ktoré sú na obraze prítomné od určitého momentu a potom už z neho nikdy tak úplne nezmiznú. Herci uveriteľný a funguje medzi nimi aj chémia aj vzťahy. Čo je na tak malom priestore a s tak obmedzenými možnosťami potešujúce. Koniec je potom síce očakávaným ale veľmi chladným zakončením a zároveň emocionálnou štúdiou dvoch rozdielnych pohlaví. U obidvoch je citeľná vzrastajúca túžba ale každé pohlavie ( a aj vek protagonistiek ) s ňou narába inak. Finálne rozuzlenie teda neprekvapí. Posledný záber je potom až desivo presný a univerzálny. Fungujúci aj v súčasnosti. Hold najhoršie čo môže byť je skupina žien s rovnakým cieľom. (24.10.2020)

Sofii Coppolu mám rád a i přes absenci dechberoucích projektů v poslední, ehm, dekádě se na každý její kousek těším. To byl i případ Oklamaného, komorního historického dramatu o událostech, které se prostě musejí stát při příchodu mladého muže do čistě ženské komunity. Jako poctivý buran neznám knižní předlohu a ani jsem neviděl čtyři dekády starou adaptaci s Clintem Eastwoodem, troufám si ale říct, že přesně tohle je téma, které Sofii dost sedne. Podobně jako ve Smrti panen i zde představuje plejádu ženských postav, z nichž každá svým jedinečným způsobem dokazuje, že jí přítomnost nevinně se tvářícího Colina Farrella není lhostejná. Je sympatické, že řevnivost mezi hrdinkami spočívá spíše v nevyřčených náznacích než teatrálních scénách, jak se ostatně na sešněrované 19. století i sluší. Ve vzduchu je cítit hutná atmosféra a vy jen napjatě čekáte, jakou katarzi si Sofia skrze své precizně vykreslené charaktery nachystala. Ta nakonec není tak emocionálně zdrcující jako u Ztraceno v překladu či děsivě osudová jako v případě Smrti panen, ovšem i tak budete odcházet z kina s trochu vyděšeným přemítáním, co že to v sobě vlastně máme. Chlapi i ženský. (16.08.2017)

Pozerám, že môj názor na film sa začína čoraz viac vzdaľovať od našej tzv. CSFD elity, ktorá rieši v súvislosti s Coppolovej filmami úplne nepodstatné veci (eufemizmus pre kokotiny) ako dej a tak podobne. Sofia Coppola predsa bola vždy o atmosfére, herectve, pocitoch, problémoch v komunikácii postáv a perfektných obrázkoch a ak od nej po toľkých filmoch čakáte nejakú hutnú epiku, ste naivní. Tento film urobil Philippe Le Sourd a jeho osvetľovač, lebo takto krásne mäkko nasvietné interiéry som asi ešte nevidel a naozaj to pripomínalo rozpohybovanú galériu (Tommy987™) a herečky, z ktorých to svetlo robí priam renesančných anjelov až kým nevystrčia rožky. Z hercov by som vypichol asi výkon Kirsten Dunst lebo tá tu predviedla zas inú polohu ako v ostatných Coppolovej filmoch a myslím že prehrala aj Kidmanku, ktorá je tu tak trochu stále Kidmanka. Elle Fanning si tú naivnú nádržku fakt užívala a bolo to poriadne vidno; ak to dievča bude pokračovať vo výbere takýchto filmov, do desiatich rokov bude herecká extratrieda. Takže za atmosféru, obrázky, nasvietenie, Kirsten a Elle u mňa 9/10. (17.07.2017)

Film bude evidentně patřit k těm dílům, na která se už podruhé nepodívám, protože si nemyslím, že by se v tomto snímku dalo nalézt něco víc. Šlo o opravdu netradiční pohled na válku Jihu proti Severu, a přestože jsem se nenudil, mnoho k tomu nechybělo, děj by rozhodně potřeboval nějaké to oživení. Hereckým výkonem pro mě vyčnívala jen Nicole Kidman, ostatní byli přece jen příliš vláční. (01.02.2018)

Film díky přívětivé stopáži nemá moc čas, aby nudil, ale na druhou stranu mi přišel dosti tuctový. Prostě jednohubka, kterou jsem si tu hoďku a půl docela užíval, ale nic moc ve mně nezanechala. Hlavní silou snímku je jednoznačně hvězdný herecký ansámbl, díky němuž film stojí za zhlédnutí, příběhově to ale bůhví jak strhující nebylo. Pár překvapivých scén tam sice bylo, ale nic, co by ráz filmu dokázalo strhnout k něčemu působivějšímu. Chápu, co bylo pointou a smyslem příběhu, nepřijde mi to však natolik silné, abych si z toho odnesl něco víc, než jen pocit ze slušného filmu, který už ale nikdy nepotřebuji vidět znovu. To si místo toho raději pustím Misery. (08.10.2017)