Kill Bill

Pět hvězd je opravdu málo...."Kill Bill" je jako sen...napůl noční můra, napůl zenová báseň. Od úvodní sekvence, jejíž údernost žádný film co znám nepřekonal, po neskutečně poetické finále - souboj s O-Ren Ishii. Ve chvíli kdy Nevěsta po strašlivém masakru otevírá dveře do nádherné japonské zahrady, sevře se vám srdce. A zůstane tak po celou dobu konfrontace dvou žen a jejich mečů...Vlastně jsem se vyjádřil špatně, srdce jsem měl sevřené od začátku do úplného konce, v každém okamžiku jinak, ale bylo to tam..."Kill Bill" nepůsobí jenom v jednotlivostech, zařezává se vám pod kůži jakožto celek. Tím vším chci říct jednu věc - Quentin Tarantino je umělec a nikdo mi to nevyvrátí... "Bang bang, he shot me down, bang bang, I hit the ground." (13.10.2003)

Na film jsem šla do kina v době, kdy jsem byla těhotná ... v kině jsem ho nedokázala plně ocenit, protože se mi udělalo nevolno hned po brutální anime scéně někde na začátku ... Všimla jsem si, že jsem zde nenapsala komentář a proto chci vychválit nejen úžasný hudební doprovod, ale i napínavé okamžiky, stejně jako Tarantinovo vynikající režisérské umění. Film je plný násilí, ale i tak mě láká ke znovu zhlédnutí. Uma v něm září, mám ji ráda, její role neohrožené bojovnice, která se vrací pomstít smrt svých nejbližších je výjimečná tím, kolik toho vydrží ... jako kdyby jí sil neubývalo ... (05.07.2013)

Není to jen dokonale atraktivní vizuální kabátek, ale kompletní dokonalá estetika včetně animovaných sekvencí, krvavé nadsázky, odkazů na westernový žánr i samurajské filmy. Kill Bill předvádí perfektní stylovost a zároveň, když už ne úplně obsahovou, tak určitě emocionální hloubku. Pro mě naprosto prožitá výprava za pomstou, mocné povstání z popela, honba za mýtickou postavou Billa, jehož jméno se někteří bojí i jen vyslovit a přitom Nevěsta je "ještě víc". Spolu s O-Ren představují mé oblíbené ikony ženské síly napříč kinematografií. 10/10 (05.09.2009)

„Smaž se v pekle, blbá blondýno! Já ti nic neřeknu!“ - „Ale já se tě budu ptát. A pokaždé, když neodpovíš, něco ti useknu. A slibuju, že ti ty věci budou chybět.“ Když se u nás holky poperou, tak jen nožem, anebo katanou… Film, který je snad v každém záběru „cool“ a „efektní“, plný hektolitrů krve, výborné akce a podpořený „vymazleným“ soundtrackem. A technická stránka je kvalitní od zvuku, kameru přes střih, triky až po choreografii soubojů. Tu a tam se dá i zasmát, ale člověk musí chtít přistoupit na tu opravdu hodně velkou nadsázku. O tom, že je Nevěsta nesmrtelná, ani nemluvím. I když ještě víc mě bavila Gogo, tedy ne že bych ji chtěl potkat na baru…Jediný větší problém vidím v rozvláčném tempu a některých až zbytečně natažených scénách, za to 1* dolů. I konec byl fajn, ale přece jen ještě zbývá nějaké to jméno ze seznamu, tak zkusím i dvojku. „Devět mrtvol. A vzali to sakumprásk. Nevěstu, ženicha, reverenda, reverendovu ženu. Dokonce i toho starýho černocha, co hraje na varhany.“ - „Jako kdyby někdo proti tomu sňatku něco měl…“ (09.02.2020)

(1001) Tento film mohu používat k odrážení lidí, kteří mě osočují z toho, že automaticky nesnáším všechen mainstream a naopak adoruji vše minimálně populární. Říkejme tomu guilty pleasure nebo jakkoliv jinak, má judistická minulost i jakýsi patologický obdiv k určitým segmentům japonské kultury se prostě bude vždycky tetelit. Dále se také jedná o jediný projekt, kde uznávám, že Uma Thurman opravdu hraje a není jen hezkou tvářičkou, o poslední Tarantinovo vzepjetí předtím, než se totálně vyprázdnil a zabředl do opakujících se vyčerpaných struktur, a o jeden z mála filmů, kde neprotestuji proti zvýšené míře zobrazovaného násilí. (15.02.2013)