Volyň

Zpočátku jsem měl dojem, že sleduji naučný dokument o volyňském folklóru, pak se ale ukázalo, že tvůrci šli a dívali se, aby pak natočili film, který převálcoval i mou cynismem nasáklou osobnost. Tentokrát mi opravdu žádný vtípek na mysl nepřišel, dostavila se jen nechuť a nepříjemné pocity. Opravdu mě potěšilo, že snímek nerozdělil strany na dobré a špatné, špatní tady byli všichni, což odpovídalo skutečnosti. Atmosféra byla skvělá (syrová až mrazivá), napětí bylo všudypřítomné a nápor na psychiku obrovský. Jak už jsem napsal, na nikom nezůstala nit suchá, ale pokud mají Ukrajinci banderovce za národní hrdiny, tak ať si radši Putin ten Krym nechá... (31.10.2018)

Ukrajina je Rusmi posmešne nazývaná Okrajina. Akože preto, že vždy stála na okraji diania. A ani ten národ, ktorý ju obýva, nie je údajne plnohodnotný, ale zoškrabaný z okrajov okolitých štátov (krajín). Nikdy som s týmito odsudkami nesúhlasil (hoci veľmi často po cestách vlakmi územím bývalého ZSSR počul). Myslím, že tvrdé, drsné a zvonku niekedy nepochopiteľné kruté osudy Ukrajincov je potrebné chápať v celkových historických súvislostiach. Nie povrchne odsudzovať. Toľko na úvod. Film nakrútili Poliaci, pretože sa potrebovali vyrovnať s nejakou národnou traumou. Sami Poliaci sú národ hrdý a do značnej miery nacionalistický. Trpia rôznymi hroznými nedoriešenými traumami minulosti. Ukrývajú ich v prehnanom modloslužbičkovaní, a našťastie aj v rozsiahlej umeleckej, aj filmovej tvorbe. Tam svoje historické tenzné napätia do istej miery rozpúšťajú.  Ale ako veľmi trefne poznamenáva užívateľ Maq, rovnako Ukrajinci by mali čo nakrúcať, a Poliaci by sa mohli hanbiť. Ako celok je Volyň príliš dlhá, príliš krvavá, trochu epigónsky choď a pozerajúca sa a menej zmysluplne dejová. Ale v tom, čo chceli tvorcovia ukázať - nezmyselnú nenávisť medzi národmi obývajúcimi to isté územie, živenú popmi, farármi i frustrovanými politikmi - nezlyháva. Plnohodnotne ukazuje otrasné následky všeničiacej a nič dobré neprinášajúcej krvavej nenávisti niekdajších susedov. Lenže zároveň, kázať krvavú režbu a popritom jednu svadbu, kde toto násilie nenápadne začína prebublávať, to je na plnohodnotne výborný film málo. Takže celok ostáva pri lepšom priemere, ktorý opakovane vidieť nemusím. (11.05.2021)

Volyně svého času byla komediálním vzorem všech správně fungujících železnic. Hláška o tom, že se bude vystupovat až ve Volyni z důvodu zpoždění vlaku na trase, zlidověla. Ovšem smích tuhne na rtech, když se ocitáme ve Volyni obývané Poláky, Ukrajinci a Židy. A to pravé peklo nastane s příchodem banderovců. Takový Vláčil ve svých Stínech horkého léta ukázal, že banderovci neměli zrovna bohatou slovní zásobu a divákům dopřál hlavně psychologický stav věci. Oproti němu polský kolega Wojciech Smarzowski celou záležitost kolem nenávisti Ukrajinců k Polákům pojal opravdu naturalisticky, to až tak, že nastalým zvěrstvům nezůstala ušetřena ani drobotina. Takže pro citlivější diváky už tohle může být varování. (Ne)milé drastické hrátky jistě mají svoji intenzitu, z technického hlediska nejsou místy nikterak vrcholně natočeny, takže občas působí (nechtěně) úsměvně. Ovšem plnohodnotný zážitek to nikterak výrazně nesnižuje. V popředí dominuje zajímavá polská děv(k)a Michalina Łabacz, sice herečka v našich končinách naprosto neznámá, ovšem její ochotně odhalené poprsí jistě nenechá na pochybách, že se s jejími lepými tvary určitě nevidíme naposledy. A pak je zde patřičně kvalitně zvládnutý spád událostí, takže nudnějších pasáží je minimum. Závěr filmu mně připadal zbytečně artově přemrštěný, režisér asi zatoužil vrazit Michalině pyj mezi kozy. Důležitým faktorem pro mě osobně je skutečnost, že polská kinematografie nabírá prudce na zajímavosti, takže už neotáčím oči v sloup, když se v nabídce objeví filmový kousek od polských hranic. 8/10 (27.04.2021)

Miesta, kde sa stretávajú tektonické dosky sú rovnako problémové, ako miesta, kde sa stretáva niekoľko etník, náboženstiev alebo iných odlišností. Pretože tam sa vždy nájde nejaká krivda a keď je dobre živená, konflikt je nevyhnutný. A je úplne jedno, či sa medzi sebou mydlia Ukrajinci s Poliakmi a Židmi, Tutsiovia s Hutu, Turci s Arménmi, národy bývalej Juhoslávie alebo ktokoľvek s kýmkoľvek. Ľudia to majú akosi v génoch. A keď o nejakej krvavej epizóde v spolužití ľudí rôznych národností chce niekto nakrútiť film, významnú úlohu bude zohrávať akej je on národnosti a aj to, či chce nakrútiť príbeh, ktorý bude ilustrovať dejinnú udalosť alebo ukázať divákom, čo dokáže súčasná filmová technika pri zobrazovaní týrania a vraždenia. Bohužiaľ explicitné zobrazovania násilia mi pripadlo mnohokrát samoúčelné, podobne ako som to vnímal napr. v Umučení Krista. A keď si divák dokáže abstrahovať filmové násilie, ostane mu dlhý úvod, ako v Lovcovi jeleňov alebo v Unavených slnkom a dosť chaosu v réžii i kamere. V každom prípade môžem tento film ohodnotiť ako mimoriadny. (06.04.2021)

Uf! tak tohle bylo srovnatelné s Jdi a dívej se, po kterém mi dlouho hučelo v hlavě. Jedna věc je o zvěrstvech číst v knihách a druhá je to vidět in natura a v barvě. Poláci natočili opravdu věrný obraz své doby s naprostým důrazem na přesnost a detail. Jsem rád, že ČT Art pouští i takovéhle filmy, protože dnes lidé mají tendenci zapomínat! Je až neuvěřitelné, čím si obyvatelstvo muselo ve Volyni projít a jak šílené to muselo být člověku dopne teprve ve chvilce, kdy ve filmu vidí německou jednotku a ta mu připadá jako zástupce civilizovaného světa. Jednotku co třeba před chvilkou vystřílela z nejedné vesnice všechny Židy. Přesto ve filmu němečtí vojáci jsou něco jako Římský oddíl v zemi barbarů a přechod za jejich linie jako průchod Hadriánovým valem zpět do civilizovaného světa... Člověk je člověku vlkem to bohužel bude platit navždy. ---- Mně facinovala ta věrnost prostředí i potřeba tvůrců aby vše bylo dokonalé. Mám rád detaily. Hrdinka sedí u stolu a okraj obrazu je zaměřen na kamínka. V těch hučí oheň a je škvírkou dvířek i vidět plamínek. Jak jen tato drobnost dodala autentyčnosti onomu domu a lidem v něm žijícím. Jiný obraz, další z hrdinů kouká z okna a uvnitř se za sklem třepotá motýl... Třeba náhoda, nebo promyšlený detail, každopádně tohle dělá filmy reálnými! Přesně jak píše David82 i já jsem časem všem těm mrtvým blýzkým otupěl a otupěl jsem i těm všem neuvěřitelným brutalitám... Bylo jich moc na to aby člověka neustále šokovaly. Ale myslím, že to byl záměr... Ukázat to otupění z vraždění. Obdivuji toho malého klučinu co hrál syna hlavní hrdinky, jak skvěle a přirozeně hrál svoji roli... Uvědomil jsem si při tom, co dokáže strach. Pravý strach ze smrti. Jak se umí zažrat pod kůži a jak jej umí pochopit i ti nejmenší. Snad je to pozůstatek na naše dávné čay v jeskyních, kdo ví. Dnes se vám děti dokážou nudit i s tabletem na klíně a mobilem v druhé ruce. Tenkrát kdesi v zastrčených komůrkách, stodolách, sklepech atd... musely často děti vydržet týdny a měsíce úplně zticha bez jakékoliv zábavy a to i ti nejmenší. A vydržely. Věděly, že hluk znamená smrt. Velmi silný film, velmi brutání, ale jen díky tomu je jeho výpovědní hodnota tak zdrcující! Dávám za 5 lahví vodky. * * * * * (05.10.2018)