Vražda na objednávku

Po (ne)úspěchu filmu Hrůza na jevišti se Alfred Hitchcock rozhodl natočit po pěti letech opět "jen" detektivku. Jenomže detektivku perfektní! Už od samého začátku je strhující a ačkoli se skoro celý film odehrává v jedné místnosti, ani na malou chviličku nenudí a stále nás zaplétá do sítě intrik a dialogů. Ray Milland je ten pravý pro roli Tonyho Wendice, stejně tak krásná Grace Kellyová a Robert Cummings. Plus skvělý český dabing. 95%. (22.08.2007)

Prepracovaný krimi scenár, to ma baví. Tu si dal "niekto" skutočne záležať, pričom niečo obdobné, v podobe hry na "mačku A myš", môže divák vidieť pri Poirotovi. Rozpletenia klbka brilantným spôsobom, kde zbrane nahradilo myslenie detektíva, áno, to je tak inteligentné. A ten záver? Zas tak svojský, ako v prípade "Vertiga". (07.07.2017)

Britský dramatik Frederick Knott proslul dvěma komorními a solidně zamotanými thrillery (původně veleúspěšnými divadelními hrami, které následně přepsal do dvou neméně úspěšných filmů) a sice VRAŽDOU NA OBJEDNÁVKU a ČEKEJ DO TMY. Oba charakterizuje rafinovaná, až překombinovaná výstavba zápletky a vystačení si jen s jedním bytem a pár postavami. Oba příběhy také stojí na podobném půdorysu, kdy nicnetušící a zdánlivě bezmocnou ženu ohrožují ze zištných důvodů dva typy zločinců, z nichž ten chytřejší vydírá toho méně chytrého, aby mu se špinavou prací pomohl. Děj se ale u obou těchto her kočky s myší odvíjí značně odlišným směrem a v případě VRAŽDY výrazně nepředvídatelněji. Nemůžu se zbavit pocitu, že s takto kvalitním scénářem Hitchcock neměl moc co pokazit a že oproti svým jiným snímkům se tu filmařsky příliš neblýskl. Každopádně si - i díky dobře obsazeným a hrajícím hercům - připsal parádní thriller. (25.02.2017)

Brilantně natočená (jak jinak) konverzační detektivka s jasně čitelným odkazem na svou divadelní předlohu. V rukou režijního Mistra ožívá plán na dokonalou vraždu a je úžasné sledovat, jak je tu napětí budováno a tvořeno takřka z ničeho. Téměř stále v jednom pokoji, nulová akce, statické scény, nízká dynamika střihu, ale přesto atmosféra houstne a přituhuje. Dokonalá ukázka budování napětí hudbou, slovem a náznaky... Vynikající jsou také různé Hitchcockovy vychytávky - hra stínů, práce s detailem anebo sofistikovaný filmový humor - všimli ste si Mistra sedícího vedle muže s doutníkem na výroční fotografii spolužáků?:-) Jediným problematickým místem je tedy jen konec - všechno je vlastně jasné už dopředu a čeká se jen na to, jakým způsobem to vyšetřovatelé odhalí... (22.08.2007)

Více než samotná struktura hrátek s napětím a překvapením (která je pro Hitchcocka ostatně příznačná) mi na tomto snímku přijde hrozně zajímavá práce s hlavním „záporákem“. Hitchcock si zde velice nápaditě pohrává s běžnými konvencemi a to různým lehoučkým a nenápadným překračováním hranic a následným navrácením se do (v té době) přijatelného scénáře. Samozřejmě, že v padesátých letech bylo nemyslitelné, aby se postava vraha stala hlavním hrdinou snímku. Avšak v případě Vraždy na objednávku se to občas skutečně tak jeví. Nejen, že většinu filmu sledujeme dění právě očima Tonyho, což už samo o sobě znamená do značné míry vytvoření si empatie k této postavě. My jsme dokonce Tonym (potažmo Hitchcockem) vtaženi do konstantního citového vydírání, kdy je nám neustále připomínáno, že žena Tonyho podvádí a klame ho a on je tím pádem ten v právu. I napětí ke konci je tak trochu „postavené na hlavu“ - divák (aniž si to v té chvíli uvědomuje) je postaven do role, kdy napětí není ani tak spojeno s ohrožením kladné postavy, ale spíš s ohrožením antihrdiny. Což mimochodem také vyvolává nad koncem snímku částečnou úlevu, avšak částečně též (iracionální) zklamání. Co to znamená? Podle mého názoru to značí hlavně to, že by Hitchcock, kdyby to bylo jen trochu možné, natočil něco jako Zatímco spíš už v padesátých letech. (12.11.2016)