Mrtvá a živá

Ďalší z Hitchcockových premyslených thrillerov s výborným scenárom. Ale krásnu scénickú atmosféru z prvej časti filmu, a pomalé odhaľovanie tajomstva, v poslednej trištvrte hodine vystriedal príliš rýchly spád. Udialo sa asi 20 podstatných vecí (ako keby si režisér na poslednú chvíľu uvedomil, že ten film nemôže trvať štyri hodiny), ktoré premenili Rebeccu na klasickú noir kriminálku, čo je síce fajn, ale u Hitchcocka som zvyknutý ešte na viac. (09.12.2012)

Jedna ze tří knih, které jsem kdy od Daphne DuMauier přečetla je právě Mrtvá a živá, kniha mě tehdy skutečně nadchla, i přestože je toto dílko neprávem řazeno do červené knihovny. Dvě knihy a jednu povídku úspěšně zrežíroval Alfred Hitchcock, což se mi jeví jako osudová spjatost. Ač mistr thrillerů nebyl ještě na výsluní své slávy a ve své tvůrčí superkondici, Mrtvá a živá je velmi povedená a napínavá adaptace. Což je rovněž podpořeno nesmírným charismatem Laurence Oliviera a civilně příjemným projevem Joan Fontainové. (01.08.2006)

Další z filmů, který potvrzuje, že Alfred Hitchcock měl veliký smysl pro romantiku a proto ji vměstnal prakticky do každého svého snímku, které se jinak honosí nálepkami horor, thriller, mysteriózní, atp. Mrtvá a živá je zdařilým počinem, kterému nechybí tajemná atmosféra ohledně úmrtí paní de Winter, ale také pořádná dávka romantiky, jež se vlastně prolíná napříč celou délkou snímku. Ke konci film zabředává více do thrillerové a kriminální tematiky, což příběh značně okoření. Přestože v některých pasážích se můj dojem pohyboval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, s blížícím se koncem se vyšvihl až na plný počet. (19.05.2015)

Tento snímek je od ostatních Hitchcockových filmů velmi znatelně odlišný a až do konce líbánek je i krajně nezajímavý. Naštěstí se děj celkem příjemně a nepříliš očekávaně vyvíjí a s narůstající stopáží se stává více a více zajímavý. Ústřední herecké duo je poměrně sympatické. Z každého záběru je brutálně cítit filmový ateliér, což jinak pěknému prostředí sráží na kráse. Taktéž by neuškodila ještě o malinko temnější atmosféra. Lepší tři kousky. (04.09.2017)

Na MRTVÉ A ŽIVÉ aka REBECCE je pro mě pozoruhodné, jak je vlastně z dnešního pohledu úplně jiná, než pravděpodobně byla tehdy. Tehdy šlo primárně o Selznickův film, o "nehitchcockovské" melodrama, o veskrze romantický příběh s pohádkovým základem. Hitchcock ten film tak moc neměl rád, že si o mnoho let později v ROZHOVORECH s Truffautem ani správně nepamatoval, o čem byl. Ovšem z dnešního pohledu jde o se vším všudy hitchcockovský film, do něhož se jeho způsoby snímání prostoru i lidských tváří, práce s pohyby kamery i precizně načasovými střihy během rozhovorů, stejně jako thrillerový motiv vyděrače a zesilovaného napětí promítly mnohem významněji, než si byl sám vědom a než bylo možno v té době rozpoznat. Dnešní sledování filmu optikou hitchcockovských schémat do značné míry potlačuje aplikaci interpretačních schémat dobových. Klíčovým se stává labyrintický prostor domu a nevyzpytatelnost jednání všech postav kolem naivní hrdinky (která rozhodně nezmoudří, jen nahradí jednu naivní víru jinou). Romantické interpretační schéma je zatlačováno do pozadí schématy thrillerovými, jak nás naučily pozdější filmy jako PODEZŘENÍ (1941), ANI STÍN PODEZŘENÍ (1943), POCHYBNÁ ŽENA (1946), VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU (1954) či PSYCHO (1960). Navíc je film precizně rytmizován, každou půlhodinu přichází posun v perspektivě - a poslední půlhodina po klíčovém odhalení je pak "čistým" hitchcockovským thrillerem, ve kterém se na jedné straně musíme ptát, nakolik je Olivierova postava vlastně upřímná a nakolik všemi kolem sebe manipuluje, a na druhé straně cítíme hluboký odpor i zneklidnění stran vyděrače a jeho metod. Ano, původní Selznickova REBECCA je pro většinu diváků již mrtvá, zatímco ta druhá Hitchcockova REBECCA je dodnes živá a svěží - ačkoli by to zřejmě nejvíce překvapilo právě Alfreda Hitchcocka. (06.02.2020)