Sabotér

První americké filmy Hitche jsou všechny realizované ve složité době. Bylo nutné se zavděčit novému chlebodárci a uspokojit nové publikum. Přesto Hitch jen dál rozvíjel to, co se už dávno naučil doma. Saboteur není vesměs ničím zvláštní (v porovnání s jinými tendenčními válečnými filmy), ale jsou tu minimálně dvě scény, které stojí za pozornost. První je setkání s freak show (viz. Freaks nebo Freak Show) a druhé je finále, které funguje stejně, jako finále v Blackmailu. Atraktivní prostředí, napětí do poslední chvíle, ale celé to samozřejmě zabije happy end. Navíc jsou to všechno pořád jen variace téhož, viz. The 39 Steps nebo North by Northwest. (22.03.2023)

Nevinný muž prchá před zákonem a snaží se dopadnout pravého viníka. Pří úprku potkává až příliš inteligentní modelku (zajisté blondýnu) a mnoho komických figurek, aby nakonec stanul tváří tvář nebezpečným zločincům a po svém se s nimi vypořádal. Poněkud béčkový námět, pro Hitche nicméně dostačující k rozehrání jakž takž napínavé hry na kočku a na myš. Je to hra s jednoduchými pravidly, která vycházejí vstříc všem skupinám diváků. Jde především o efekt, který jednotlivé situace v divácích vyvolají, jak se do nich hrdinové dostanou již není tak podstatné a zastánci filmové logiky nebudou mít radost. Jenže který Hitchův film je založen na pravděpodobných situacích? V Sabotérovi mě potěšili nejvíce padouši, dobře napsaní i zahraní a mající cíle dostatečně neskromné na to, aby jim ti cyničtější jedinci drželi palce. Po pravdě, raději jim, než mdlému hlavnímu hrdinovi, který se občas také tváří jako padouch, což je dosti matoucí. Nechybí zde humor, suchý, lehce morbidní a asi nejpatrnější ve scéně s řidičem náklaďáku a v maringotce s cirkusáky. Sabotér má necelé dvě hodiny, jeho sledování mi připadalo jako celá věčnost. Navzdory „útěkařskému“ charakteru má (z dnešního pohledu) velice líné tempo, chybí mu strhující momenty (kdyby v závěrečné scéně nevisel na vlásku život padoucha, ale hrdiny…), nejvíce mě zamrzela absence hudby ve scénách majících jistě slušný potenciál (Barry a Pat „uvězněni“ na společenské akci, pěstní souboj v „odpalovací“ dodávce atd.). Kdyby byly všechny nápady obratněji vysoustruženy, kdyby nenadbývaly ty žvásty o občanské povinnosti a amerických zákonech (ač pronášeny skvělým Vaughanem Glaserem), kdyby, kdyby, kdyby… jenže tento film už jednou natočen byl a nezbývá nám než jej brát takový, jaký je. I když v tomto případě vlastně raději nebrat, snad jedině pokud Hitchcocka řadíte ke svým nej, nej režisérům. (Hitchcock se objeví asi po hodině filmu, u jednoho stánku v New Yorku, když auto sabotérů zastaví). 65% Zajímavé komentáře: Cival, AGO (14.04.2007)

Alfred Hitchcock nebol spokojný s obsadením v tomto filme, herec Robert Cummings sa podľa neho pre hlavnú úlohu absolútne nehodil, žiaľ presadila si ho do filmu produkčná firmy Universal Pictures a tak o 17 rokov neskôr sa znova vrátil k tejto téme a vytvoril remake s názvom North by Northwest , 1959 (Na sever severozápadnou linkou), ktorý sa formálne aj dramaturgicky priblížil Sabotérovi. (17.08.2015)

Hlavná línia o úteku neprávom obvineného sabotéra, ktorý si buduje vzťah so ženou, ktorá ho chce udať. je skvelá. Rovnako Priscilla Lane je fantastická. Ale scenár patrí k tomu najhoršiemu, čo Hitchcock adaptoval. V podstate celý stojí na sérii náhod, kedy utečenec stretáva dobrákov, ktorí veria v jeho nevinu a naopak zloduchovia si stále nájdu výhovorku, prečo ho nezabiť. (05.01.2022)

Akokoľvek sa na to pozriem, tak Sabotér je čistokrvným Hitchcockom. So všetkými kladmi aj zápormi. Deje sa tu veľa nepravdepoboných situácií, nečakaných zápletiek, žvanenia (pre dej) podstatných aj bezvýznamných postáv, avšak ten pôžitok a servírovanie, ako to dokázal Hitchcock divákovi podsunúť, si zaslúži obrovský rešpekt. V roku 42 bola v Európe vojna a sabotáže a špionáž, ktorá je akiste "hlavnou nosnou časťou dejovej linky" je tým hracím polom, sú metaforou politiky zneistenia a strachu, ktorá sa Hitchcockovom domovskom kontinente, v čase hitlerovských invázií odohrávali. Na tú dobu výrazne moderný film, ktorý ale oproti 39 stupňom (1935) stráca takej tej psychologicky vernejšej skladačky, keďže sa dá objektívnejšie viac (čo sa týka konkluzívnej hodnovernosti rozuzlovania) rozložiť. (22.02.2022)