Gilmorova děvčata: Rok v životě

Spoiler free Gilmorova děvčata jsou zpět v plné síle. Už první vteřiny člověka rychle a nenásilně hodí do středu dění, a divák si jen tak může užívat návrat do Stars Hollow a mít přitom pocit, že to místo nikdy neopustil. Osobně mám pocit, že díly napsané a režírované Amy Sherman-Palladino (Zima & Podzim) - jsou lepší jak ty od jejího manžela Daniela. Jeho epizody sice mají silná místa, ale tak i ty slabší, což by šlo napravit ve střižně. Každopádně Gilmore Girls: A Year in the Life je přesně to, co by si každý fanoušek přál u návratu svého oblíbeného seriálu, a dokonce si troufnu tvrdit, že lidé, co se na to podívají jen ze zvědavosti se určitě podívají na seriál od začátku a objeví v tom zpětné kouzlo. Co dodat na závěr? Teď můžeme doufat, že Gilmorova děvčata budou na Netflixu slavit úspěch a tvůrci se rozhodnou pro pokračování.. přeci jen, ta čtyři poslední slova.. (něco podobného, přiznám se, jsem čekal) to nemůže být konec. (26.11.2016)

// Rory: "Mom." Lorelai: "Yeah?" Me: "Whaaat?!" Tak nevím, co na ten slavný návrat říct. Momentálně se mi honí hlavou věci jako "příliš dlouhé", "proč je Rory najednou taková" a "opravdu sem museli nacpat všechny tyhle postavy?", přičemž ještě před pár týdny jsem tak nějak doufal, že to bude jenom smích, pláč, radost, you know, prostě ty běžné pocity, které jsem u starých Gilmorek prožíval. Ale ne, tohle je o X let později, things change a já si nejsem úplně jistý, že se mi ty změny líbí. Na druhou stranu možná právě o tom to je, všechno ostatní se totiž povedlo zopakovat perfektně, kouzelná atmosféra Stars Hollow snad ještě rozkvetla a některé dějové linky (Emily) se povedly na jedničku. Takže možná to jen musím vstřebat. Udělat Wild. Nebo něco. Tahle minisérie je každopádně zajímavej kus seriálové filmařiny a já myslím, že těch 8/10 si naprosto zaslouží. A pokračování se nebojím. (04.12.2016)

Přiznám, že nejsem hardcore fanynka, nicméně mě tenhle seriál, hlavně poslední dobou, hodně bavil a přece jen je to svým způsobem už klasika, kult. Na revival jsem čekala jako na trní. Jediné, na čem mi záleželo, aby to bylo tak super jako celý seriál a ne jako poslední řada a aby byla Lorelai s Lukem. A taky jsem chtěla hodně Logana :D Všeho se mi dostalo. Smála jsem se, trpěla jsem, brečela jsem. Není to perfektní, jsou tam hluchá místa (muzikál ugh), ale esence seriálu, humor, řečnění, vztahy matek s dcerami, vztahy obecně, to vše je jak má být. Slavná poslední slova mě zaskočila, nečekala jsem je. (26.11.2016)

Přijde mi smutný, když mě baví se koukat na seriál nikoliv díky hlavním hrdinkám, ale díky vedlejším postavám. Asi chápu, že Melissa McCarthy věnuje svůj čas zajímavějším projektům, a její Sookie tak měla jen jednu scénu, nicméně stejně jako Lane tam třeskutě chyběla. Bavili Michel, Paris, Jess a Kirk, a celkem příjemná mi přišla dějová linka Emily, která se někam posunula. Ale celkově tam na mě bylo málo vtipu, a přespříliš často podivně vykonstruovaného drama. Umanutá a sobecká Lorelai a ztracená a neúspěšná Rory byly pro mě dost nesympatické, nelogické, pitvořivé a neuvěřitelné. Těch šest hodin za to fakt nestálo. (28.04.2018)

Dlouho jsem se odhodlávala ke čtyřem filmům, které měly definitivně uzavřít příběh Gilmorových děvčat (i když s tou definitivností to vzhledem k finálním "čtyřem slovům" asi nebude tak horké). Také jsem dlouho přemýšlela nad tím, jaký názor na tohle pokračování vlastně mám. Bylo fajn se zase vrátit do Stars Hollow, kde se za deset let v podstatě nic nezměnilo. Bylo fajn znovu sledovat všechny ty více a méně bláznivé charaktery (protože se alespoň na okamžik vrátil snad úplně každý, kdo kdy seriálem prošel). Ale nebylo fajn sledovat Rory v roli sobecké nány, která si musí psát upomínku i na rozchod s nebohým klučinou. Tahle radikální proměna mi k ní vážně neseděla. Určitou rozmrzelost mi naštěstí plně vynahrazovala fantastická Kelly Bishop, která byla mým oblíbeným děvčetem už v původním seriálu. Takže lehký nadprůměr, ale na další díly bych nepospíchala. (24.01.2020)