Režie:
Alfred HitchcockKamera:
Robert BurksHudba:
Dimitri TiomkinHrají:
Farley Granger, Ruth Roman, Robert Walker, Leo G. Carroll, Patricia Hitchcock, Kasey Rogers, Jonathan Hale, Robert Gist, Howard St. John, Alfred Hitchcock (více)Obsahy(2)
Na téhle cestě je něco podivného. Příliš mnoho věcí se tu vyskytuje ve dvojicích. Tenisová hvězda Guy (Farley Granger) nenávidí svou nevěrnou ženu. Tajemný Bruno (Robert Walker) nenávidí svého otce. Není to dokonalé východisko pro žertovný návrh: „Zabiji tu tvoji, když ty zabiješ toho mého?“. A teď se dívejte, jak Alfred Hitchcock posiluje dualitu lidské povahy. Čím déle se budete dívat, tím více uvidíte. „Není to fascinující?” ptával se často mistr napětí. Popravdě řečeno, je to dvojnásobně fascinující, protože Hitchcock natočil dvě verze Cizinců ve vlaku. Původní verze jje naprostá thrillerová klasika. Nedávno nalezená, delší pracovní britská kopie nabízí „překvapivé zdůraznění Brunovy okázalosti, způsobu, jakým je přitahován ke Guyovi i jeho psychotické osobnosti” (Bill Desowitz, Film Comment). Odhalování Brunovy skryté podstaty, skvělé scény (tenisový zápas, rozpadající se kolotoč) a napětí, které dokáže vytvořit jen Hitchcock, dělají z tohoto filmu prvotřídní jízdu. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (288)
Můj vůbec první noir film. Šel jsem do toho díky Hitchcock. Bohužel mi to přijde jako jeden z jeho slabších kousků. Opět se to točí kolem vraždy. Známého tenistu potká ve vlaku náhodný chlapík. Dají se do řeči a postěžují si na své problémy. Onen chlapík jménem Bruno má šílený nápad, všechny jejich starosti vy vyřešily dvě vraždy. Tedy každý by zabil oběť toho druhého, ať to není nápadné. Tenista Guy samozřejmě tento šílený plán odmítne. Poté, ale záhadně zemře jeho žena mu dojde, že to asi ten šílenec myslí vážně. Odmítá ale splnit dohodu a zabít Brunova otce. Podaří se mu z této nepříjemné situace vybruslit? "Mohu mu prohledat kapsy?" ()
(1001) Tak trochu jsem doufala, že z toho vlaku po celou dobu nevylezou. No, nemůže mít člověk všechno. Hodně věcí mi připadalo zdlouhavých, například ten tenisový zápas, a taky hudba mi přišla dost nevhodně zvolená. Jásavé trylky ve chvílích napětí nebo klasické koulení, když se někdo políbí, to se mi tedy vůbec nelíbilo. ()
Poutavé ano, spád ano, ale scénář má svoje díry. Předně, potkat ve vlaku takového opruze, asi mu jednu fláknu; dále byl závěr zhruba předvídatelný už od půlky a důvod všeho, co se odehrávalo mi připadal zbytečný a nepravděpodobný. Škoda, že mi tohle vše zkazilo dojem, jinak by to byla krásná studie lidské psychologie. # příběh 7 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 4 | pustil bych si znovu 5 ()
Další výborný Hitchcock. Je pravda, že tento film nijak zvlášť nepřekvapuje a plyne po jasně nastíněné linii, ale přesto má skvělou atmosféru a působivě graduje. Za zmínku stojí především vynikající lehce vyšinutý záporák, který mistrně zatlačuje svého protivníka do kouta a některé nepřehlédnutelné režijní inovace a nápady. ()
Cudzinci vo vlaku hneď na začiatku zaujmú výborne rozohratou zápletkou. Najlepšie je o filme nič nevedieť, pretože na začiatku rozdané karty sľubujú rôzne smery vyvíjania sa situácie. Pristúpia obaja na zvolené pravidlá hry? Začne robiť z nich niekto problémy? Ktorý to bude a prečo? Ako sa z toho dostať? Nič si nečítajte a ponorte sa do príbehu, ktorý je rovnou mierou kriminálny, ako psychologický. Čiže klasicky vynikajúci Hitchcock. ()
Galerie (80)
Zajímavosti (36)
- V priebehu rozhovoru vo vlaku je Guyova tvár bez akéhokoľvek tieňa, zatiaľ čo Brunovu pretínajú jemné pruhy tieňa akoby symbolizujúce mreže. V prvej polovici snímky je Bruno prakticky stále vykresľovaný v spojitosti s tieňmi a následnou temnotou. Priebeh filmu je možné ilustrovať aj ako Brunovu snahu vybojovať si svoje miesto na výslní a získať uznanie. (Biopler)
- Mezi knižní předlohou a filmem lze zaznamenat několik rozdílů. V původním románu se Bruno Antony jmenoval Charles Anthony Bruno, Anne Morton se jmenovala Anne Faulkner a Guy Haines nebyl tenista, ale architekt. (Dreadd)
- Guy, tenisová hviezda, usiluje o politickú kariéru skrz vzťah so senátorovou dcérou. Pre Hitchcocka je politika, vláda či symbol demokracie vždy spätý s predstavou usporiadaného života. V tomto filme je to snemovňa Kongresu, vo filme Sabotér (1942) to bola Socha slobody, v neskoršom Na sever severozápadnou linkou (1959) to je súsošie prezidentov Mount Rushmore. (Biopler)
Reklama