Bowling for Columbine

(1001) Před sedmi lety jsem o tomhle dokumentu napsala, že jsem se u něj bavila. Nyní jsem se na něj podívala znovu a zjistila jsem, že teď už za jediný opravdu zábavný prvek považuji to pojmenování bowlingu za stejně pravděpodobnou příčinu hnutí mysli střelců jako cokoliv ostatního. Moore má nejspíš dobré úmysly, ale kam jimi dláždí tu svou cestu už si nejsem pořádně jistá. U velké spousty situací jsem si říkala, že by je šlo pojmout jinak... zejména chytřeji. Jediná věc se během mého zrání nezměnila, a totiž že pořád považuji těch pár Marilynových vět za intelektuální (a nejspíš i argumentační) vrchol filmu, ačkoliv vzhledem k minimálnímu prostoru taky nemá šanci navštívit hlubší vody. (21.10.2015)

Nebudu zde hodnotit to, jaký pohled na věc mi Bowling for Columbine a Michael Moore vnucují. Nebudu zde hodnotit ani celkový obsah. Tentokrát budu hodnotit formu. Způsob, jakým Moore dokáže přesvědčit spousty lidí o tom, jak to ve "skutečnosti" je. Celkové zpracování je totiž bezchybné. Vše, co se během dokumentu na obrazovce objeví má ve filmu své pevné místo, všechno zapadá do krásného celku. Celku, který budou všichni ti paranoici a zastánci fantaskních teorií uctívat. Moore jim totiž dal to, po čem tak dlouho prahnou. Neříkám, že mě na dokumentu nezaujalo vůbec nic, to není pravda (část s Charletonem Hestonem byla skvělá, ovšem s tou fotkou už to opět Moore hnal někam jinam). Každý by si na věc měl udělat svůj vlastní názor. Bowling for Columbine je přesně takovým - vlastní názor. Michaela Moorea. (13.07.2008)

Michael Moore píchá klackem s hovnem na konci do vnitřní zbrojní politiky USA. Jako berličku pro ilustraci fatálních dopadů používá tragické události na škole Columbine, kde krev tekla ve velkém. Dokument se tedy zaobírá více prvky jako střelba v Columbine, výroba a prodej zbraní, Mooreho bezostyšné rytí do úředníků, prodejců a zástupců zbrojovek. Palec nahoru. (26.01.2014)

Viem si predstaviť, akú radosť majú z tohto filmu vyslúžilí politruci. Michael má nielen ich krvnú skupinu, ale aj ich triedny prístup k pravde. Neskutočne dobré hodnotenia podľa mňa nereflektujú kvality filmu, ale mieru antiamerikanizmu (viackrát v komentároch explicitne vyjadrenú). Film má so skutočnosťou asi toľko spoločné, ako Hostel, či Eurotrip so Slovenskom. Na oboje stačí kamera a zlý úmysel. Obávam sa, že historicky nadobudnuté právo Američanov vlastniť zbraň, prekáža najmä tým, ktorým neprekážal štvrtý článok ústavy. Na právo vlastniť zbraň si možno o nejakých 10 - 20 rokov spomenú aj mierumilovní a biele zástavy milujúci Európania. (13.07.2009)

Oceňuji u Michaela Moora zejména jeho cit pro občanský aktivismus, díky kterému se může i ledacos změnit. Zároveň jsem rád, že se někdo odvážil kopnout do bohatých korporací a amerického zbrojního fetišismu. Ani by mě nevadila jistá míra zaujatosti, to k tomu jednoduše patří, ostatně ani dokument se o aspoň zdánlivou vyváženost již z principu nesnaží. Ale ouha, Moore zachází se svou manipulací a demagogií dál, než si je sám sobě a divákům ochoten připustit. Plete hrušky s jablkama a v jeho argumentační logice je víc děr, než v ementálu. O to hůř dopadly jeho vlastní interview, do kterých angažovaně vstupuje a neváhá zpovídáným podsunovat své myšlenky. Nemohu se zbavit pocitu, že Moorovo ego a narcismus jsou zde spíše na škodu, než pro dobro věci. Navíc neváhá svého diváka citově vydírat, ať už je to chytrým střihem nebo plačtivou hudbou. Ano, myšlenka filmu je mi převelice blízká a dokonce s ní i souhlasím, ale způsob jakým jsme k ní došli byl převelice nešťastný. (17.04.2011)